Gala Kabbaj sleduje, jak se Le Penová, Zemmour a Pécresseová ideologicky a společensky prezentují ve vztahu k pravici a krajní pravici.
O tom, jak dopadne druhé kolo s Emmanuelem Macronem, prozatím rozhoduje volba mezi Valérií Pécresseovou,Marine Le Penovou a Éricem Zemmourem. Čtyři roky předpovídaly průzkumy veřejného mínění, že kandidátka Národního shromáždění (RN – Rassemblement National) bude Macronovou soupeřkou ve druhém kole, ale na podzim spadla z piedestalu s nástupem krajně pravicového kandidáta Érica Zemmoura a následnou korunovací Valérie Pécresseové.
Hlavní rysy kampaně
Navzdory pandemickým omezením znemožňujícím konání běžných politických mítinků a pomalému začátku kampaně mnoha kandidátů se tempo politických událostí v posledních týdnech zrychlilo.
Levice, roztříštěná na osm kandidátů a s extrémní koncentrací médií na pravicové kandidáty, se snaží dát o sobě vědět a vytvořit prostor pro debatu a diskusi. Levice se navíc nedokázala oprostit od otázky spojenectví a relativní neschopnosti levice spojit se a nominovat jednoho kandidáta. V tomto prostoru je Jean-Luc Mélenchon kandidátem s nejpozitivnějšími výsledky průzkumů (+/-9 %) a nejslyšitelnějším hlasem, zejména díky svým pravidelným a plným schůzkám. Sociálnědemokratičtí kandidáti (Yannick Jadot, Anne Hidalgová a Christiane Taubiraová) nebyli v únoru schopni překročit 5 %.
Pravice je nadále rozdělena mezi tři bloky, které jsou nicméně poměrně silné: Le Penová (+/-18 %), Pécresseová (+/-16 %) a Zemmour (+/-13 %).
Ve středu politického spektra zůstává na prvním místě Macron, který je v průzkumech daleko vpředu (25,5 %), ačkoli oficiálně ještě není v kampani. Jeho současná pozice předsedy Rady EU mu dává silnou a „sjednocující“ pozici.
Valérie Pécresseová – Les Républicains (+/-16 % v průzkumech)
Pécresseová, která se v průzkumech nyní dotahuje Le Penovou, se od svého zvolení na sjezdu LR snaží vytyčit prostor mezi macronismem (v jehož rámci by nicméně mohla ztělesňovat jeho pravicové křídlo) a krajní pravicí. Kandidátka, která se definuje jako „ze 2/3 Merkelová a z 1/3 Thatcherová“ a pravidelně se odvolává na své chirakovské dědictví, vede kampaň zaměřenou především proti Macronovi a snaží se působit seriózněji a pevněji než on.
Například v otázce Evropy se potýká s problémem najít mezeru mezi Macronovým euroentuziasmem a krajně pravicovým euroskepticismem. Jestliže většina jejího programu je také v agendě Unie nebo ji již Macron přijal (uhlíková daň, velké průmyslové projekty, regulace sociálních sítí atd.), odlišuje se od něj v otázkách bezpečnosti a migrace. Kandidátka podnikla svou první předvolební cestu mimo Francii do Řecka, kde projevila svou neústupnost v otázkách migrace, když odsoudila „Evropu jako řešeto“ a pochválila „zdi z ostnatého drátu“ proti migrantům. Pécresseová také velmi lpí na rozpočtové přísnosti a nutnosti snížit počet zaměstnanců ve veřejných službách. Svou nedávnou výzvou „vytáhnout tlakovou myčku“ k „vyčištění lidových čtvrtí“ během cesty do dělnické čtvrti kandidátka lovila Sarkozyho voliče z roku 2007.
Ze sociálního hlediska shromažďuje spíše standardní elektorát liberální a konzervativní pravice: starší lidi (nejlepší skóre má mezi lidmi nad 65 let), většinou profesionály v důchodu, ale také manažery firem, řemeslníky a majitele podniků. Povzbuzena svým postavením předsedkyně regionální rady Ile de France se těší silné podpoře pravicových obyvatel regionu.
Éric Zemmour – Reconquête (+/-13 % v průzkumech)
Zemmour zase vede agresivní kampaň za hlasy neomezené krajní pravice. Jakkoli je přívlastek „populistický“ nadužívaný, v tomto případě je oprávněný. U Zemmoura není rétorika „lidu“ a „systému“ anekdotická; je základem celého jeho diskurzu, jehož konfrontační rovina je velmi ostrá. Jednotlivci, kteří tvoří „systém“, pro něj nejenže selhali, nebo dokonce zradili lid, ale „přísahali, že ho nechají zmizet“, čímž ohrozili jeho samotnou „existenci“. Za zmínku stojí také jeho používání fake news v médiích, zejména pokud jde o historická fakta s různými revizionistickými výroky nebo ty, které se týkají dělnických čtvrtí či nezletilých cizinců bez doprovodu (které líčí jako násilníky), za což byl kandidát několikrát obviněn.
Konkrétně Zemmour vede svou kampaň na dvou hlavních principech: přísnější soudní systém, zejména vůči přistěhovalcům a jejich rodinám, a přísná kontrola přistěhovalectví (zrušení občanství založeného na principu ius soli, zákaz legalizace osob, které přišly nelegálně, atd.). Jeho kampaň je otevřeně islamofobní (zákaz nošení islámského závoje na veřejných prostranstvích, zákaz výstavby muslimských modliteben), a to i za cenu navrhování protiústavních opatření.
Ostentativně navrhuje „nárazová“ opatření, jako je odebírání sociálních dávek rodičům dětí, které ve škole vyrušují, nebo zákaz výstavby větrných elektráren. Jeho ekonomický program zůstává záměrně vágní, zmiňuje pouze demagogická opatření, jako je mírné zvýšení minimální mzdy nebo povinnost podniků podílet se na nákladech na pohonné hmoty svých zaměstnanců. Jeho blízkost podnikatelské sféře je však jasně patrná.
Ze strategického hlediska se Zemmour snaží zaujmout pozici základního kamene pravice, jediného kandidáta na pravici, který dokáže sjednotit její tábor. Chce skoncovat s tím, co označuje za „morální hráz“ postavenou mezi krajní pravicí a pravicí, která jim brání získat moc. Pokud jsou nyní bývalí členové RN (a dokonce i někteří představitelé LR) na straně kandidáta, spočívá jedno z jeho omezení v tom, že rozpouští smířlivou pravici tím, že se situuje na nejradikálnější či nejextrémnější pravici.
Za většinu ze svých 13 % v průzkumech vděčí kandidát hlasům bývalých voličů Le Penové a Fillona (v roce 2017 byl Fillon kandidátem Les Républicains). Tyto pohyby v elektorátu umožňují načrtnout profil Zemmourových voličů. Mezi voliči Le Penové se k Zemmourovi nejvíce přiklonili voliči z vyšších vrstev. Na straně Republikánů najdeme právě mezi nejméně početnými vyššími skupinami nejvíce voličů, kteří nyní říkají, že budou volit Zemmoura.
Zemmourovo skóre je velmi vysoké mezi vyššími kategoriemi, následují střední třídy, ale jeho podpora zůstává velmi nízká mezi lidovými vrstvami. Ve skutečnosti má nejnižší skóre mezi dělnickou třídou. Zemmourovi se nepodařilo oslovit voliče ve venkovských oblastech, nedokázal přesvědčit mladé voliče a stále se potýká s rozdílem mezi pohlavími.
Marine Le Pen – Národní shromáždění (+/-18,5 % v průzkumech)
Marine Le Penová vede méně slyšitelnou kampaň, někteří pozorovatelé ji označují za „milou oběť“ „odporného Zemmoura“. Před tímto diskurzem je však třeba mít se na pozoru, neboť kandidátka RN se umisťuje dobře a polarizace provozovaná Zemmourem jí umožňuje pokračovat v procesu dehonestace. Sází tedy na to, že se umístí na druhém místě, a to na základě laxnosti v republikánské frontě a také silné abstinence, která její straně vždy prospívá. Navíc pokud je Zemmour v médiích všudypřítomný, Le Penová dává na odiv svou lepší znalost terénu a francouzského lidu a zdůrazňuje nedostatek politických zkušeností svého konkurenta.
V roce 2017 Le Penová navrhovala vystoupení z eurozóny, letos však tento postoj již není možný. Ve svém programu z roku 2022 Le Penová nadále rozmělňuje ekonomické otázky návrhy, které jsou levicovější než návrhy jejího otce (například jeho obhajoba nízkých důchodů a mezd a škrtů ve veřejných službách), a politiky zaměřené na vyšší třídu, které ji řadí do liberální ortodoxie (například splácení dluhu jako morální nutnost). Jestliže její ostře profilovaná opatření jsou z velké části věnována zastavení všech forem imigrace a vymýcení islamistických ideologií, navrhuje také některá ekonomická opatření do značné míry inspirovaná požadavky žlutých vest: snížení DPH na energetické produkty, zvýšení minimální mzdy a zrušení televizních poplatků. Marine Le Penová jde tak daleko, že obhajuje sociálně progresivní opatření, ale pod podmínkou, že z nich budou mít prospěch pouze „francouzské“ rodiny. V podstatě navrhuje spíše okrajové úpravy, než aby nabízela ekonomickou vizi, ale její voliči se k ní zpočátku přidali kvůli jejímu protiimigračnímu, protiislámskému a protievropskému diskurzu – voliči, pro které jsou otázky identity nadřazeny všemu ostatnímu.
Ze sociologického hlediska je silnou stránkou Le Penové to, že dala dohromady elektorát se silným podílem mladých voličů (22 % mezi voliči mladšími 35 let), příslušníků lidových vrstev (získala 31 % hlasů dělnické třídy) a více žen než mužů (20 %, resp. 14 %). Kromě toho zůstává silná ve venkovských oblastech a mezi nejméně vzdělaným obyvatelstvem.
Závěr
Pravice a krajní pravice se nachází v zajímavém a znepokojivém paradoxu: postupuje rozdělená, ale dynamická a silná. Jejich všudypřítomnost v médiích zaměřuje kampaň před parlamentními volbami na jimi preferovaná témata – imigraci a bezpečnost. Macron z tohoto vývoje těží, neboť se ve srovnání s nimi jeví jako kandidát progresivního tábora. Rozdělená a méně slyšitelná levice musí rychle získat prostor pro skutečnou emancipační politiku a projekty.
Článek publikujeme ve spolupráci s transform!europe.