Díky globálnímu oteplování se otevírá poslední nevyužitá námořní trasa a s ní i nové geopolitické napětí.
Drsné klima až dosud znemožňovalo využívání arktických oblastí. Pobřeží Severního ledového oceánu je územím šesti států: Ruska, Kanady, Spojených států, Dánska, Norska a Islandu. Dopady globálního oteplování je dnes činí přístupným a oblast láká především bohatstvím svých zdrojů (fosilní paliva, nerosty, ryby).
Klimatická krize hluboce ovlivňuje světové ekonomiky a stává se strategickým problémem. Polární led stále rychleji ustupuje (podle některých předpovědí již v roce 2035 Severní ledový oceán v létě úplně rozmrzne) a již nyní jsou severní mořské cesty bez ledu několik měsíců v roce. Jsou mnohem kratší než klasické obchodní cesty přes Suezský a Panamský průplav, takže jsou skvělou příležitostí pro komerční lodní dopravu.
Na začátku 19. století byla cesta z Rotterdamu do Šanghaje dlouhá 26 tisíc kilometrů (kolem mysu Dobré naděje), od r. 1869 se otevřením Suezského průplavu zkrátila na 20 tisíc km, nyní se severní mořskou cestou zkracuje o dalších 5 tisíc km a nabízí obrovské úspory času i nákladů. V současnosti je provoz řídký, protože i v letních měsících může nastat situace, kdy lodě potřebují asistenci ledoborce, oteplující se klima však v dohledné době umožní bezpečnou dopravu velkých objemů zboží.
Arktida skrývá pod mořskou hladinou rozsáhlá naleziště ropy a nerostů (nikl, platina, palladium, kovy vzácných zemin), množství těžitelné ropy se odhaduje na 16 % nevyužitých zásob, plynu asi na 30 %, v arktických vodách bohatých na plankton a kril navíc žije obrovské množství ryb.
Problémem se však stává, jak se o nové možnosti podělit. Region je rozdělen teritoriálními vodami okolních zemí a jejich výlučnými ekonomickými zónami. Nároky jednotlivých zemí se ale překrývají a domluva se komplikuje. Ačkoliv se o pravidlech v pobřežních vodách i oceánu jedná již delší dobu a v zásadě se řídí Úmluvou OSN o mořském právu, konkurence v boji o nové zdroje podnítila zvýšení vojenských výdajů na ochranu zájmů zúčastněných zemí, které se navíc obávají sílícího vojenského vlivu Ruska.
Pro Rusko je Arktida dlouhodobě oblastí zvláštního zájmu, který se do budoucna, když jeho severní hranice přestává být neprostupná, bude jen zvyšovat, neboť musí rozšířit starost o svou obranu na celých 360 stupňů. Během posledních deseti let Rusko v severních oblastech znovu otevřelo 50 zakonzervovaných sovětských vojenských základen, modernizuje radarové stanice, zřizuje záchranné a pátrací stanice a přehodnocuje hraniční přechody.
Severní velitelství námořnictva bylo v roce 2021 povýšeno na vojenský okruh, dostalo 13 nových lodí vyzbrojených hypersonickými střelami Kindžál a nacvičuje obranu přístavů. Nejsevernější letecká základna Nagurskoje (na ostrově Alexandřina země) byla rozšířena, jsou zde umístěny stíhačky MiG-31 a baterie protilodních a protiletadlových raket.
Anexe Krymu a probíhající invaze na Ukrajinu posiluje obavy, že Rusko nebude váhat použít sílu ani při ochraně svých zájmů na severu, takže západní mocnosti reagují zvýšením vlastních vojenských schopností v oblasti Severního ledového oceánu.
Boj v extrémně mrazivých podmínkách má svá specifika, mráz působí na lidi i techniku destruktivně, takže je nutný speciální výcvik, speciální technická a komunikační zařízení, speciální postupy. USA a jejich spojenci však jsou připraveni i díky předcházejícím zkušenostem z dob očekávání konfliktu se Sovětským svazem.
Od Aljašky po Grónsko funguje řada stanic včasného varování, na Aljašce jsou stíhačky páté generace, pod polárním ledem operují ponorky USA a NATO. Americké námořnictvo zvyšuje v Arktidě počet torpédoborců, hlídkuje v Barentsově moři, v Norsku byly povoleny a rozšířeny tři americké základny a vojenský přístav, v severních oblastech jsou zřizovány sklady techniky a munice.
V roce 2018 uspořádalo NATO v severním Norsku Trident Juncture, cvičení 50 tisíc vojáků a příslušné vojenské techniky, 14. 3. 2022 zahájilo tamtéž sérii realistických vojenských cvičení Cold Response za účasti 35 tisíc specialistů z 26 zemí, 220 letadel, 50 lodí a bezpočtu další vojenské techniky, cvičení se účastní i nearktické země.
USA se však neobávají jen Ruska, na zdroji obdařenou Arktidu se zaměřuje i Čína, která ji považuje za oblast mezinárodního významu, nikoliv jen zájmu jejích hraničních států. Čína vyslala do arktického regionu již deset vědeckých expedic a plánuje stavbu ledoborců, v regionu se pohybují její průzkumná plavidla. Plánuje zahrnout severní mořskou cestu do projektu Belt and Road, nabídla odkup skandinávských přístavů, jednala o železničním spojení z Finska do Číny a navrhla vybudování tří letišť v Grónsku a na norském ostrově Svalbard.
Konkurenční závod o ubývající zdroje pokračuje. Zájem o Arktidu projevuje i Indie, domnívá se, stejně jako Čína, že její zdroje by měly být sdíleny celým světem.
Rusko naopak na Arktidu pohlíží jako na koláč, jehož dílky jsou rozděleny podle délky pobřeží, takže Rusku by připadl největší kus. Ani podle Úmluvy OSN o mořském právu však není zcela jasné, komu by co mělo patřit – geografické podmínky jsou velmi komplikované, hranice dlouhé, mezinárodní vody bezbřehé, výsostné vody nejasné, konkurenční nároky vysoké. Kombinace nevyjasněných nároků a velkých přezbrojených armád pobřežních států vytváří další napětí.
Rusko svým útokem na Ukrajinu porušilo mezinárodní právo a ztratilo veškerou legitimitu, hlavně však zvýšilo nejistotu a možnost náhodného vzplanutí dalšího konfliktu – aby nedošlo ke katastrofickému scénáři, je nutná mezinárodní spolupráce. Ohledně Arktidy již byly učiněny první kroky v podobě dohody mezi arktickými státy, EU, Čínou, Jižní Koreou a Japonskem, která zakazuje extenzivní rybolov. Všichni signatáři nebudou v Severním ledovém oceánu lovit, dokud neproběhne vědecké hodnocení možností průmyslového rybolovu. Jak dlouho to ale v době zmenšujících se globálních zdrojů a rostoucí populace vydrží?
Jeviště je nyní připraveno pro nové kolo zápasu o globálně ubývající zdroje.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.