Další díl průvodce jazzovou hudbou Jana Schneidera je tu s třemi skladbami Peace Piece, Peace Warriors a Peace Song.
Někteří hvězdopravci praví, že koincidence Velikonoc, Pésachu a Ramadánu by mohla ubrat sil válečným štváčům a přinést naději naprosté většině lidstva. Proto i dnes o míru. Třeba jak Don Sebesky krásně zaranžoval Peace Piece klavíristy Billa Evanse.
Ornette Coleman zase patřil mezi ty, kteří usilovali o mír poněkud hřmotněji: Peace Warriors. Zbraní Ornette Colemana byl ale altsaxofon, někdy trumpeta a taky housle, což bylo zcela v souladu s výrokem 39. prezidenta Spojených států Jimmy Cartera, který ve své prezidentské kampani 1976 prohlásil: „Nemůžeme být světovým vůdcem míru a současně největším světovým dodavatelem válečných zbraní.“ (We cannot be both the world’s leading champion of peace and the world’s leading supplier of the weapons of war.)
Na závěr nadějný pozdrav z Izraele: Peace Song. Jak komentuje Šamaj Lejbovič, je to krásná píseň s inspirativním poselstvím. Mnoho Izraelců, Palestinců a Arabů pracuje pro mír a tento (jak by řekla nezapomenutelná Tereza Spencerová) „jazzík z Blizáče“ by měl být jejich hymnou! Popořadě zpívají Leah Shabat, Shlomo Gronich, Zehavah Ben, Eli Luzon, Sahmir Shukri, Nivine Jaabri, Elias Julianos a Lubna Salame.
Dlužno dodat, že zde se skrývá i odpověď na otázku, zdali – jako tito – budou ještě někdy spolu mluvit Rusové a Ukrajinci. Samozřejmě, že budou, mnozí jistě, ale někteří nikoliv – a u těch by bylo velkým přínosem pro světový mír, kdyby zmlkli a nemluvili vůbec.