Přečetli jsme: Kořeny Brexitu nejsou v globalizaci samotné, ale v deindustrializaci britské ekonomiky a v sektoru služeb, kde je značná část nejisté a špatně placené práce. Blížící se parlamentní volby v Británii budou ve stínu Brexitu.
Jim Tomlinson, profesor ekonomických dějin z univerzity v Glasgow, se ve svém textu pro Voxeu věnuje otázce Brexitu a jeho konkrétních příčin.
Mnoho komentátorů, uvádí Tomlinson, vykreslilo výsledek britského referenda jako motivaci danou odmítnutím globalizace. Ale pokud chceme pochopit ekonomický základ volby Brexitu, pak bychom se neměli tolik koncentrovat na globalizaci, ale na dlouhodobý dopad deindustrializace. Ta po sobě zanechala dědictví polarizovaného trhu práce založeného na službách. Mnoho lidí tak bylo odsouzeno ke špatně placeným a nejistým zaměstnáním.
Po výsledcích britského referenda se objevila řada výroků, které vedly směrem „brexit je odmítnutí globalizace.“ Koneckonců i v rámci MMF se objevily úvahy, že je potřeba aby, „globalizace fungovala pro všechny.“ Globalizace začala být najednou vnímána jako něco co určité skupině dodalo výhody, ale zároveň mnoho jiných „nechala za sebou.“ Volba pro odchod Británie z EU tak byla vysvětlována jako výraz vzteku těch, na které se zapomnělo.
Vedlo to k tomu, že většina, byť malá, která hlasovala pro odchod byla charakterizována převážně věkem a vzdělanostním profilem (starší a méně vzdělaní), ale méně přímo ekonomickými podmínkami. Vždyť pro odchod hlasovalo mnoho tradičních konzervativních voličů, kteří žijí v prosperujících oblastech jižní Anglie.
Pro Brexit hlasovala koalice těch, kdo chtěli zpátky kontrolu a těch s hospodářskými problémy
Celkově, uvádí Tomlinson, bychom mohli hlasování pro odchod vykreslit jako alianci mezi těmi, kdo „chtěli mít znovu věci pod kontrolou“ a těmi, kteří vnímali hlasy jako výraz opozice vzhledem ke svým ekonomickým těžkostem.
Pokud zde ovšem byla ekonomická nespokojenost, je zde jasná vazba k dopadům globalizace? Profesor Tomlinson se domnívá, že výstižnější bude spojení nikoliv s globalizací, nebo s dlouhodobými dopady deindustrializace.
Bylo zřejmé, že v oblastech, kde deindustrializace zasáhla silně a kde průměrné příjmy stagnovaly, byla síla hlasu pro odchod Británie z EU, velká. Ale to hned neznamená spojitost s globalizací.
Tomlinson se totiž domnívá, že deindustrializace začala mnohem dříve než globalizace a že není vhodné oba dva procesy spojovat. Globalizace podle něj k deindustrializaci přispěla, ale nebyla zdaleka hlavním faktorem.
Deindustrializace a její dopady
Deindustrializací se rozumí pokles podílu zaměstnaných v průmyslovém sektoru, a tento proces začal v Británii již v 50. letech 20. století. Proces byl dominován změnami poptávky a technologickou změnou, především růstem produktivity.
Dominantně jde o zaměstnanost v průmyslu (chápaném jako zpracovatelských průmysl plus těžba plus stavebnictví), nikoliv o průmyslový výstup. Ten totiž stále roste a nyní dosahuje svého historického vrcholu.
Podíl pracovníků v průmyslu podle Tomlinsona klesl ze 48 % v roce 1957 na 15 % v roce 2016. Vrchol průmyslové zaměstnanosti nastal v Británii v 50. letech, v samotném zpracovatelském průmyslu v následujícím desetiletí. I v Německu je tento pokles patrný, i když pomalejší než v Británii. V Německu byl vrchol v roce 1970, následně spadl na polovinu.
Dlouhodobá povaha těchto trendů je ilustrována tím, že za premiéra Harolda Wilsona zmizelo více pracovních míst v těžbě uhlí, než za vlády Thatcherové. Tyto trendy totiž odrážejí kolaps v průmyslové i domácí spotřebě uhlí. Je fakt, že Británie je nyní dovozcem uhlí. Ale kdyby bylo uhlí těženo doma, bylo by to asi 12 500 pracovních míst, která by takto vznikla. Jistě to není tak malé číslo, ale zaměstnanost by se vrátila asi tak k roku 2000 a číslo je stále jen maličkatá část bývalé rozlohy tohoto průmyslu.
Podobně je to s ocelářstvím. Hlavní pokles zaměstnanosti ve výrobě železa a oceli nastal v 70. a 80. letech 20. století. Je třeba ovšem zdůraznit, že Británie stále produkuje hodně oceli, ale velké nárůsty produktivity vedly k tomu, že je potřeba jen malá část pracovníků. Jen malá část poklesu výstupu jde na vrub Číně, o které se tak často hovoří.
Podobné příběhy dlouhodobého poklesu najdeme u textilu, či loďařství. Ale jedná se také o moderní odvětví jako automobilový průmysl. I když odvětví se po krizi vzpamatovalo, tak tu jsou stále nárůsty produktivity, které vedou k tomu, že je potřeba podstatně méně pracovníků, než před 40 lety. Dnešní automobilový průmysl přímo zaměstnává asi 140 000 lidí, v roce 1972 to bylo půl milionu.
Ekonomika služeb a nejistoty
Ztráta pracovních míst kvůli deindustrializaci je důležitá, protože průmysl byl nahrazen službami. A v tomto případě se potom jedná o polarizované typy zaměstnání. Historicky to byl průmysl, kdo poskytoval bezpečná a relativně dobře placená pracovní místa i pro ty s nižší vzdělanostní kvalifikací (ale s vysokým stupněm průmyslových dovedností). Většina služeb se ovšem týká těch, kteří nemají takové dovednosti.
Počet dobrých pracovních míst ve službách sice vzrostl, ale na druhé straně je rychlý růst těch špatně placených s nejistým pracovními úvazky – typicky u pečovatelství a v maloobchodu. Zhoršení podmínek na trhu práce bylo doprovázeno obrovským nárůstem dávek, které vytvářejí systém „dotující mzdy“, který stojí asi 30 mld. liber ročně.
Změny v poptávce a technologii byly pro deindustrializaci důležitější než globalizace. Jistě ke zrychlení procesu přispěly i politické chyby, které se „scvrkly“ do krátkých období – viz roky 1979-1981 za Thatcherové.
Je potřeba tedy vnímat, že globalizace je jen jedna část příběhu. Řečeno natvrdo, i kdyby globalizace byla nějak „převrácena“, tak by Británie už neměla ten počet průmyslových pracovních míst jako v 50. letech 20. století.
Jistě je možné si představit určité nárůsty například v sektoru obnovitelných energií. Ale představa „reindustrializace“ je prostě jen fantazírování.
Jistě je na místě hledání, jak vyrovnat dopad globalizace na určité skupiny pracovníků. Ale hlavní problém je, jak z ekonomiky, ve které převládají služby, dostat lepší výsledky pro ty, kteří v současnosti zastávají jedno z mnoha málo kvalitních pracovních míst ve službách.
Texty zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.