Jan Schneider dnes pokračuje ve svém jazzovém seriálu. Pro dnešní neděli tu jsou skladby Peace, Catta a Delfeayo’s Dilemma.
Mír není stav, který by přicházel automaticky, sám od sebe. Proto je třeba na něj stále alespoň myslet, třeba při poslechu skladby Stanley Cowella Peace. Ale už toho radši nechám, protože mě bumerangově dostihl výrok Gabriela Lauba, který jsem tu nedávno zmínil: „Prohlašuji, že udělám pro obranu míru všechno, co je v mé moci. Čímž jsem udělal všechno, co je v mé moci.“
Vibrafon je nástroj, na který snad nelze hrát jinak, než kultivovaně. Názorně to předvádí Bobby Hutcherson ve skladbě pianisty Andrewa Hilla Catta. Znamenité Sama Riverse na saxofon a Freddie Hubbarda na trumpetu doprovází krásně dynamická basa Richarda Davise a chutné bicí Joe Chamberse.
Saxofonista Kenny Garrett udělal z poměrně tuctového hudebního tématu Wyntona Marsalise Delfeayo’s Dilemma divokou jízdu. Jeho nikoliv vnější okázalá, ale vnitřní úpornost mi připomíná Ornette Colemana. A k tomu ta doslova ďábelská rytmika! Zvučnou a vynalézavou basu tvrdí Kiyoshi Kitagawa, a ten nový rytmický zvukový vzorec krásnou melodickou a neustále vybuchující hrou dotváří bubeník Brian Blade. (Chvílemi to je strašnej mazec!) Pěkné na té skladbě je i to, že je neustále co poslouchat, a skončí dříve, než by bylo nutno, čímž vzbuzuje chuť poslechnout si něco dalšího. Takže příště.