Věra Beranová dnes recenzuje pražskou výstavu experimentálních fotografií Ondřeje Přibyla.
V Galerii Václava Špály na pražské Národní třídě vystavuje svou tvorbu pod názvem Tunelové vidění fotograf Ondřej Přibyl. Tato galerie se v rámci své dlouholeté činnosti existující již od roku 1957 koncepčně věnuje současnému výtvarnému projevu, a to ve všech i těch nejrůznějších podobách. Již vlastní místo galerie má svou bohatou kulturní tradici, bylo zde například významné Vilímkovo nakladatelství a knihkupectví. Ke zlatým časům těchto prostor patřila léta 1965 až 1970, kdy zde působil jako kurátor historik a teoretik Jindřich Chalupecký. Duch hledání a deklarování toho nového, současného, je typický i pro současnou dramaturgii této galerie. Jistě to není náhoda, že pro název galerie bylo vybráno právě jméno malíře Václava Špály, vždyť on sám ve své době reprezentoval to nové netradiční umění, které vzbuzovalo řadu otázek. Stejně tak i současná dramaturgie galerie jistě otevírá otázky, na které je v podstatě jednoduché odpovědět. Je to čas, který tehdy i dnes prověří životnost tvorby současných autorů, tak jako jej prověřil u Václava Špály.
V současnosti vystavuje v této galerii fotograf Oldřich Přibyl. Tento výtvarník střední generace se narodil v roce 1978 v Praze. Studoval na UMPRUM ve fotografickém ateliéru Pavla Štechy a Ivana Pinkavy. Absolvoval stáže v Ateliéru písma a grafického designu Rostislava Vaňka a v Ateliéru vizuální komunikace na UdK Berlín. Prezentoval svou tvorbu na mnoha samostatných výstavách především v Praze, také se účastnil řady skupinových výstav. Je členem umělecké formace kunstWerk. Ondřej Přibyl patří k těm tvůrcům, pro které je experiment základním tvůrčím východiskem. V tomto případě jde také nejen o hledání nového uměleckého-výtvarného vyjádření, ale často o experiment ve smyslu hledání nových či staronových prostředků, techniky, formy. Návštěvník výstavy má tak možnost si prohlédnout „fotografie“ různých formátů a také různé techniky. Autor se ve své podstatě nechá inspirovat technikami, které již dávno nejsou v centru zájmu a tvůrčím způsobem je využívá. Je to především daguerrotypie – historická metoda fotografování pojmenovaná po francouzském výtvarníkovi Louisi Daguerrovi, který tuto metodu objevil v roce 1824. Daguerrotypisté se nepovažovali za řemeslníky, ale za skutečné umělce – především díky dlouhé době expozice získávaly fotografie měkkou, něžnou podobu. Další technika, která inspirovala Ondřeje Přibyla je fotogram, umělecká fotografická technika, která nevyužívá optické přístroje – fotoaparát. Kladou se zde předměty na fotografický papír, nebo přímo do zvětšovacího přístroje, které se osvětlují minuty, někdy hodiny. Název výstavy Tunelové vidění upozorňuje na diváka, který vždy celkem zákonitě vnímá a chápe celek, vždy z určité perspektivy. Tak na různou perspektivu, rozmanitost jevové krásy poukazuje tvorba Ondřeje Přibyla. Tématem je mu jevová podstata předmětného světa, který však můžeme chápat a deklarovat v mnoha rovinách, v mnoha podobách… jako jednou z nich je i médium fotografie.
Na výstavě jistě upoutá různost prezentovaných formátů, různých názvů fotografií. Některá témata se opakují, jako například „Trychtýř“, jeho jedinečný povrch je zde umocněn právě technikou daguerrotypie, nebo velkoformátová „Záclona“ (fotogram), stejně jako obří „Síť proti hmyzu“. Pozornost si bezesporu zaslouží doslova miniaturní obrázky, které jsou však málo zřetelné díky světelným odrazům. V úvodní místnosti je pak velký formát, téma „Měsíc“. Jistě ne náhodou vystavuje Ondřej Přibyl v této galerii, která byla a je v prostředí pražských i mimopražských výstavních síní známá svou orientací na nové (často experimentální) výtvarné projevy.
Kurátorem výstavy je Petr Vaňous. Výstava potrvá do 4. prosince 2022.