Novináři mají povinnost kritické pohledy o válce na Ukrajině vyhledávat a zveřejňovat. Místo toho podporují a šíří jeden výklad.
Hlavní funkcí svobodného tisku je předkládat pohledy, které kriticky zkoumají činnost vlády. V hlavních článcích amerických deníků jako jsou New York Times a Wall Street Journal, se však takové pohledy na válku na Ukrajině objevují jen těžko, píše John Kempthorne pro projekt věnovaný vyvážené a přesné práci médií, FAIR.
Ruský prezident Vladimir Putin v září 2022 oznámil částečnou mobilizaci až 300 tisíc vojáků a také pohrozil tím, že použije „všechny prostředky, které máme k dispozici“ k zajištění „územní celistvosti naší vlasti“.
Jen měsíc poté byl do Bílého domu nejprve zaslán a poté rychle odvolán dopis progresivní skupiny Kongresu, který naléhal na „aktivní diplomatický tlak“ na dosažení příměří v této válce.
Obě tyto události mohly pro média představovat příležitost položit si otázky ohledně politiky USA na Ukrajině, která má slovy ministra obrany Lloyda Austina “oslabit“ Rusko. Jenže místo toho hlavní americké listy poskytují prostor úzkému okruhu odborných názorů, který dává přednost nekonečné válce.
Autor ukazuje konkrétní případy toho, jak hlavní americké noviny New York Times a Wall Street Journal s vývojem na Ukrajině pracují. Zatímco se jejich články věnovaly výhružkám ruského prezidenta, ani jedno médium se v tomto kontextu nepodívalo a nijak kriticky nehodnotilo americkou politiku na Ukrajině. Na jejich stránkách se ani neobjevily informace o průzkumech veřejného mínění v USA, které naznačují, že američtí občané podporují diplomacii jako řešení konfliktu.
Podobně se autor zaměřil i na to, jaký prostor dostávají v těchto mainstreamových médiích odborníci, kteří podrobují kritickému zkoumání americkou politiku vůči Ukrajině a vůči Rusku a kteří působí v think tanku s významnými sponzory jako je Quincyho institut pro odpovědné státnictví (k jehož sponzorům se řadí také Soros). Quincyho institut byl od 24. února, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, v New York Times zmíněn devětkrát; pět ze zmínek bylo v názorových článcích. Ze čtyř uvedených článků dva (7. 3. 22, 27. 9. 22) obsahovaly citace členů institutu, které byly kritické k vojenské strategii USA na Ukrajině, píše dále. Na stánkách Wall Steet Journal byla jen jedna zmínka.
Tato čísla jsou v poměrně ostrém kontrastu s jiným americkým think tankem Centrem pro strategická a mezinárodní studie (CSMS). Tento think tank sponzoruje americká vláda a také zbrojařské firmy a ropné společnosti. Zastává výrazně proválečné postoje. New York Times jeho odborníky ve stejném období citovaly 44x a Wall Street Journal celkem 34x. Byť ne všechny názory odborníků z CSMS byly vyloženě jednostranné a nekritické k vojenské politice USA, tak podle autora „opakované oslovování a zveřejňování citací známého proválečného think tanku…nevyhnutelně povede k méně kritickému informování o válce než obracení se na nejvýznamnější protiválečný think tank ve Washingtonu.“
Hlavní americké listy se ani nesnaží hledat vyváženější pohled tím, že by dávaly prostor jiným neziskovým skupinám nebo think tankům s protiválečnými postoji. Například názory jedné z takových organizací Just Foreign Policy citoval New York Times od února jednou a Wall Street Journal nikdy. Novináři mají ale povinnost kritické pohledy o válce na Ukrajině vyhledávat a zveřejňovat.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.