Prezidentské volby 2023: Poznámka Milana Daniela směřuje k průběhu a vyváženosti probíhající kampaně kolem volby prezidenta republiky, chování obou kandidátů a k tomu, co lze od jejich zvolení očekávat.
Zpravodajský server Novinky.cz (vlastněný Seznamem.cz a. s.) přinesl stejně jako další média o víkendu zprávu o tom, že manželka prezidentského kandidáta obdržela výhrůžný dopis s ostrým nábojem. Zpráva byla doplněna zpochybňujícím dovětkem „tvrdí Babiš“.
Po dekádě nenávistných útoků vůči panu Babišovi jde o logický krůček, který má dále přispět ke kandidátově dehonestaci, samozřejmě ve prospěch jeho konkurenta. Dopad zmíněné informace samozřejmě může být právě opačný a váhající mobilizovat.
Nejde jen o jednotlivou informaci. I formulace titulků v prorežimních médiích, jazyk a tón článků, výběr a řazení témat jednoznačně svědčí o tom, že jejich účelem je pana Babiše ve veřejném prostoru co nejvíce poškodit. Jeho kroky v probíhající kampani, zejména jeho billboardy spojující ho s úsilím o nastolení míru v probíhající válce na Ukrajině a nakonec i výše uvedená hrozba jsou interpretovány tak, že společnost rozděluje, „straší válkou“. V této souvislosti je veřejně častován až nepublikovatelnými výrazy. Pozoruhodné je tvrzení, že za nenávist, která je vůči němu projevována, si pan Babiš může sám.
Všichni přitom vědí, že bývalý premiér není žádné neviňátko. Za dobu, kdy působí v politice, udělal řadu chyb, za něž je jistě odpovědný. Náhlá „mírová“ iniciativa je na pozadí jeho minulých kroků na pozici premiéra (Vrbětice, vyhošťování ruských diplomatů) málo důvěryhodná. Na druhé straně zemi ale v některých ohledech prospěl a sociální rozměr politiky jeho vlády je dodnes vnímán mnohými občany pozitivně.
Pan Pavel je na druhé straně samozřejmě podobně vděčným terčem ze strany alternativních médií, která na něj vyhrabala z jeho někdejší kariéry co se dalo. K jeho voličům se to však dostává pomalu a bez větší odezvy. Má mnoho příznivců mezi mladými lidmi a kupodivu i mezi těmi mladými muži, kteří válku znají jen z počítačových her a neuvědomují si, že v zákopech nebudou mít wifi připojení. Možná jim to zapomněli říci jejich rodiče a možná i pan kandidát by spolu s paní manželkou, bývalou politručkou, mohl v tomto směru udělat nějakou osvětu.
Způsob, jakým se vede kampaň v mediálním prostoru, netřeba dlouze popisovat. Zatímco „nevládní“ kandidát pan Pavel byl předsedou koloniální správy Fialou označen po prvním kole volby jako „demokratický“, na pana Babiše se už nedostalo. Hlásné trouby režimu, zejména „veřejnoprávní“ Česká televize a internetový Seznam nicméně tento úhel pohledu uplatňují už dávno a nepotřebují k tomu žádná posvěcení. Cíl je zřejmý, dovést „demokratického“ kandidáta na trůn a institucionální řetězec tak zkompletovat.
Nejpodivnější je, že nejrůznější rozhovory, „duely“ či vyjádření, v nichž oba kandidáti figurují, se nerovnovážně zabývají jejich minulostí, avšak pramálo vizí případného působení po vítězství ve volbách. Z toho se pan Babiš vymyká svou představou mírové iniciativy. Je však otázka, nakolik je reálné od něj něco takového očekávat. Jeho fámulus mu zřejmě poradil, že slovo mír na lidi zabírá. Od pana Pavla nic takového slyšet nebylo, jakkoliv se dušoval, že na to jako bývalý voják myslí. Dlužno ovšem dodat, že na mír myslí i NATO, alespoň v zakládající smlouvě se tak píše. Skutečnost je bohužel opačná.
Od „demokratického“ kandidáta na prezidenta republiky se ale očekává něco jiného – že pěkně zapadne do systému a bude prodlouženým údem koloniální správy, resp. Washingtonu či Bruselu. Podpoří připravovaný zákon o „dezinformacích“, podporu poslušných a restrikci neposlušných médií, případy účelových stíhání nepohodlných kritiků, např. pro šíření poplašné zprávy. Podpoří ústavní změnu o vysílání českých vojáků do zahraničí, která předpokládá přenos pravomoci parlamentu na vládu a podpoří také znovunastolenou a právně očištěnou praxi propouštění lidí ze zaměstnání za projevené názory. Zkrátka, že podpoří všechno, co podle koloniálních úředníků patří k jejich představě demokracie.
Na konci týdne si občané vyberou prezidenta republiky ze dvou pánů, jež hanba fackovala tak málo, že se přes své životní přešlapy ke kandidatuře na tak úctyhodný úřad rozhodli. Proč si moc jako svého kandidáta vybrala mravně recyklovaného generála a zatracuje chlapíka, který si z jejího krajíce urval pořádné sousto, je zřejmé. Mnozí voliči si nejsou jisti, zda se volby mezi bývalým arcišpionem a bývalým informátorem tajné policie vůbec zúčastní. Pokud to se zaťatými zuby udělají, bude to proto, že sami sebe přesvědčí o tom, že volí „menší zlo“ a k volbě přistoupí s úmyslem podpořit, aby pravda a láska alespoň trochu zvítězila nad lží a nenávistí.
„Leckterej hlupák se dodneška o Pravdu hádá, pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš“, zpívával kdysi Vladimír Vysockij a po něm Jaromír Nohavica. „Jistěže ve světě nakonec zvítězí Pravda. Ale až dokáže to, co dokáže lež.“
Články k volbě prezidenta, obdobně jako všechny názorové komentáře, nemusejí vyjadřovat názor redakce !Argumentu. Redakce poskytuje prostor různým názorům a pohledům našich autorů, aniž by vydání článku bylo vyjádřením naší podpory pro jakéhokoliv kandidáta.