Josef Buřič uvádí na pravou míru obchodní vztahy Česka a Číny. Co nám říkají obchodní statistiky a srovnání s Tchaj-wanem?
Tak zase čtu v českých médiích, že Čína vlastně pro nás není žádný důležitý obchodní partner, že ho vlastně k ničemu nepotřebujeme a že je pro nás obchod s Tchaj-wanem daleko důležitější.
Někoho možná i překvapí, kdo taková moudra v našich médiích šíří. Když nově zvolený prezident Pavel vysvětloval svůj zájem o spolupráci s Tchaj-wanem, naznačil, že spolupráce s Tchaj-wanem je pro Česko výhodná z ekonomických důvodů, jelikož je Praha s Tchaj-pejí mnohem více ekonomicky propojená než s Pekingem.
Než někdo (a proniká to i do některých medií) začne tato moudra a – musím říci doslova nesmysly –šířit, snad by bylo dobré, aby se podíval do statistik. Že pan Pavel moc nerozumí ekonomice, to bylo vidět v jeho předvolebních diskusích s A. Babišem. Tam v tom dost plaval a omezoval se jen na obecné fráze. Toho si mnozí všimli.
Ale teď už je po volbách, tak snad by bylo dobré odložit tyto předvolební fráze a začít vidět ekonomiku nějak „normálně“. Proč nejsou schopni jeho poradci mu vysvětlit tyto souvislosti?
Teď konkrétně.
Čínský dovoz do ČR v roce 2021 představoval 481 mld. Kč. To byl druhý největší dovozce po Německu, jehož dovoz dosáhl 921 mld. Ten „výhodnější“ Tchaj-wan do ČR dovážel zboží za 28 mld. Kč. Pravda, jsou zde nějaké tchajwanské investice, ale čínské investice jsou zde také a možná že o nich nemáme vždy dostatečný přehled. A možná si také přiznejme, že pro jejich investory není naše ekonomika vůbec zajímavá. Co jim můžeme nabídnout? Desetimilionový trh?
V tom čínském dovozu tvoří dovoz počítačů, elektronických a optických přístrojů (klasifikace ČSÚ) – 214 mld. a když k tomu připočteme i dovoz elektrických zařízení jsme téměř na 300 mld. dovozu. Řečeno jednoduše – téměř na každém počítači, stejně jako na mobilu, fotoaparátu atd. je všude – země původu Čína. Tohle je přece všeobecně známo.
To, že se Čína stala továrnou pro celý svět, platí už delší dobu. Ale není to nic nového, v šestnáctém i sedmnáctém století byla Čína také největším ekonomikou tehdejšího světa.
Dnes jsou její průmyslové kapacity výsledkem investic zahraničního kapitálu v Číně, které tam přišly po zahájení ekonomických reforem v roce 1978 a dnes už jsou založené na vlastním know-how. Tohle chce někdo změnit? Vždyť v Číně dnes nakupuje celý svět i USA.
A co v Číně dovedou prodat naši výrobci? Není toho moc. Asi moc nejsme schopni se tam prosadit. Vyvážíme na tento trh, mimochodem v krátké době to bude největší světový trh, zboží za 45 mld. Kč. Tedy na tomto trhu jsme naprosto zanedbatelnou jednotkou. Největší položkou našeho exportu jsou strojírenské výrobky. Auta to ovšem nejsou. Jak jsme se nedávno dozvěděli – Auto Škoda se z tohoto trhu stahuje. Asi nás tam nemají rádi.
A teď ten Tchaj-wan. České firmy tam vyváží za 5,4 mld korun, polovinu z toho tvoří strojírenské výrobky. Celkový český export v roce 2021 dosáhl 3 950 mld. Kč. Tedy na Tchaj-wan směřovalo asi tak 0,14 % českého exportu. Z hlediska některých firem jistě zajímavý obchod, ale pro celou naši ekonomiku to jako obchodní partner nemá větší význam. Je to sice velký výrobce čipů, ale možná se k nám dostávají jinou cestou…
Než začneme bořit naše obchodní vztahy s Čínou, zamysleme se s chladnou hlavou, co vlastně chceme dosáhnout – spolupráci nebo konfrontaci.