Sturgeonová je díky svému přímému a nekompromisnímu přístupu stále jednou z nejobdivovanějších političek ve Spojeném království.

Když Jacinda Ardernová před několika týdny odstoupila z funkce novozélandské premiérky, Nicola Sturgeonová ujišťovala voliče, že má ještě hodně sil. Přesto zřejmě skotská první ministryně už nějakou dobu přemýšlela o své vlastní budoucnosti. Řekla to ve svém středečním projevu v souvislosti s rezignací, který byl pro velkou část Skotska překvapením, napsal Murray Leith pro The Conversation.

Navzdory nedávné a soustavné vlně potíží a kontroverzí v souvislosti s návrhem zákona o reformě uznávání pohlaví, snahou o další referendum o nezávislosti, finančním vyšetřováním SNP (Scottish National Party – Skotská národní strana) a pokračujícím „fiaskem trajektů“ (ferry fiasco) nic jasně nenasvědčovalo tomu, že Sturgeonová hodlá skončit.

Sturgeonová, která je v parlamentu od svých 29 let a v čele Skotska od roku 2014, je první ženou a zároveň nejdéle sloužící premiérkou. Uvedla, že zůstane ve funkci, dokud nebude zvolen její nástupce. Tento nástupce však zdědí vládu, která se potýká s několika kontroverzemi a ústavními otázkami.

Životní poslání Sturgeonové, kterým byla skotská nezávislost, zůstává nenaplněno – a Skotsko je v otázce „indyref2“ hluboce rozděleno. Nedávné průzkumy veřejného mínění ukázaly, že nezávislost má podporu, ale existují náznaky, že se tato podpora může vytrácet ve světle pokračujících problémů, kterým skotská vláda vedená SNP čelí. 

Budoucnost indyref2 

Tři konzervativní premiéři (Theresa Mayová, Boris Johnson a Rishi Sunak) odmítli udělit skotskému parlamentu pravomoc uspořádat další referendum o nezávislosti s tím, že „nyní není vhodná doba“. A nejvyšší soud Spojeného království v listopadu 2022 rozhodl, že skotský parlament nemá pravomoc uspořádat referendum o nezávislosti bez souhlasu Westminsteru.

To vedlo k rozkolu uvnitř SNP ohledně způsobu dosažení nezávislosti. Sturgeonová oznámila, že jejím „plánem C“ je de facto přistoupit k příštím parlamentním volbám jako k referendu o nezávislosti.

To se setkalo se smíšenými reakcemi v SNP, v ostatních nacionalistických hnutích i u širší veřejnosti. Zvláště hlasitě se ozval poslanec SNP Stewart McDonald, který tento krok označil za škodlivý pro hnutí za nezávislost. Velmi kriticky se k plánu vyjádřila také Alba Party Alexe Salmonda.

Jakkoli SNP v posledních deseti letech dominovala skotské politice, nikdy nezískala v parlamentních volbách ve Skotsku více než 50 % odevzdaných hlasů. Od 50. let 20. století nedosáhla ve Skotsku této úrovně podpory žádná strana, ačkoli SNP se k ní v drtivých britských parlamentních volbách v roce 2015 velmi přiblížila.

Nezískání 50 % hlasů v příštích volbách by znamenalo, že SNP bude muset zodpovědět složité otázky týkající se plánu C a budoucnosti diskuse o nezávislosti. Odstoupení Sturgeonové otevírá prostor pro přehodnocení tohoto přístupu.

Sturgeonová sice zdůraznila, že neodchází kvůli nedávným politickým tlakům, ale objevily se otázky, které  učinily její poslední týdny obzvláště kontroverzními – především návrh zákona o reformě uznávání pohlaví, který britská vláda zablokovala, aby nezískal královský souhlas. Bylo to poprvé, kdy vláda Spojeného království zasáhla a zabránila tomu, aby se právní předpisy přijaté decentralizovaným orgánem staly zákonem.

Pro členy a příznivce SNP je to součást pokračující neústupnosti a politického vměšování ze strany britské vlády. SNP a další to považují za útok na samotnou decentralizaci. Důsledky pro mezivládní vztahy v rámci Spojeného království nejsou zcela jasné, ale mrazivé vztahy mezi Holyroodem a Westminsterem se ještě více ochladily.

Přes veškerou debatu a skepsi, která se kolem návrhu zákona o rovnosti pohlaví rozpoutala, je však důležité připomenout, že prošel poměrně snadno – 88 hlasů pro (ze všech stran skotského parlamentu) a pouze 33 proti (ze dvou stran, většina skotských konzervativců spolu se sedmi poslanci SNP). Druhý případ byl vzácný: transgenderová problematika a zejména návrh zákona o uznání pohlaví zvýraznily rozpory uvnitř SNP – strany, která je pověstná svou vnitřní disciplínou a soustředěností.

Nedávný případ transsexuálních vězňů ve skotských věznicích vedl k velmi veřejné debatě a ke změně politiky skotské vězeňské služby, která umožňovala ubytovávat transsexuální vězně na základě jejich vlastního deklarovaného pohlaví. Vzhledem k tomu, že toto téma dominovalo novinovým titulkům, průzkumy veřejného mínění ukázaly klesající podporu Sturgeonové a SNP.

Dohromady to znamená, že příští ministerský předseda, který bude teprve zvolen, bude muset řešit několik problémů (ústavních, právních a sociálních). Odchod Sturgeonové zanechal zamlžený politický obraz – bezprostřední nástupce není jasný a několik ústavních a stranických otázek není vyřešeno.

Dědictví vedení

Sturgeonová je díky svému přímému a nekompromisnímu přístupu stále jednou z nejobdivovanějších političek ve Spojeném království. Získala si takovou míru pozitivní podpory, které se může rovnat jen málokterý jiný – zejména několik konzervativních premiérů, kteří se během jejího působení vystřídali. Pod jejím vedením SNP dominovala parlamentním volbám ve Skotsku, ať už do Holyroodu, nebo do Westminsteru.

SNP je vládní stranou ve Skotsku již 15 let a Sturgeonová je její tváří posledních osm let. Jak zdůraznila ve svém rezignačním projevu, stala se reprezentantkou těchto otázek a debat v očích veřejnosti. Tím, že odstoupila, zřejmě doufá, že to umožní rozumnější debatu o problémech, kterým Skotsko čelí, a o cíli nezávislosti, kterého si SNP cení.

Autor: Murray Leith (profesor politologie, University of the West of Scotland)

Zdroj: The Conversation, „Nicola Sturgeon resignation: the unanswered questions for Scotland and the SNP she leaves behind“ (15.02.2023)