Václav Hořejší svým článkem reaguje na text novináře A. Mitrofanova o mírové iniciativě Mír a spravedlnost. Server Novinky.cz autorovu reakci odmítl publikovat.
Pozn. autora: Následující článek mi nevzali na serveru Novinky.cz, kde vyšel článek A. Mitrofanova, na který jsem chtěl reagovat…
Pan Mitrofanov mi kdysi připadal jako dobrý novinář. To je ale už dávno. Ve svém nejnovějším článku se pravděpodobně rozpomněl na to, čemu se naučil během svých studií novinářství v brežněvovském SSSR. Tedy „angažované“ žurnalistice opovrhující „buržoazním objektivismem“. Po úvodu připomínajícím zločiny Stalinovy diktatury totiž nekompromisně odhalil údajné dnešní Stalinovy uctívače a následovníky, včetně nejen řady českých politiků, ale kupodivu i mne.
Jak jsem se do této společnosti dostal? Jsem jedním z iniciátorů výzvy „Mír a spravedlnost“, která požaduje, aby naše vláda podpořila na evropské úrovni snahy o co nejrychlejší uzavření příměří ve válce na Ukrajině a započetí diplomatických jednání. Tuto výzvu už podpořilo přes 15 tisíc signatářů, včetně mnoha lidí s akademickými tituly.
Pan Mitrofanov nás „chcimíry“ srovnává se západními aktivisty různých mírových hnutí z dob studené války, která podle něj řídil Stalin. Připomeňme, že jedna z nejvýznamnějších těchto mírových aktivit, tzv. Pugwashská konference, kterou podporovala řada nejvýznamnějších světových vědců, získala v roce 1995 Nobelovu cenu míru. Prostě Stalinovi chcimírové…
Pokud jde o tu naši výzvu – pan Mitrofanov a mnozí další naši kritici, ale hlavně naši politici, jsou přesvědčeni, že je prostě nemožné jakkoli jednat s agresorem. Jediná možnost dosažení míru podle nich je, aby Ukrajina s vytrvalou podporou Západu agresora porazila, a to bez ohledu na výši svých lidských a materiálních ztrát, a bez ohledu na to, jaké další globální důsledky bude takový dlouhotrvající konflikt mít. Takový názor je zajisté legitimní, ale podle (nejen) našeho názoru nerealistický.
Připomeňme též, že stejné požadavky jako naše iniciativa opakovaně vyslovují vedoucí představitelé řady významných států světa, generální tajemník OSN, papež František nebo představitelé německých protestantských církví. A dnes už zřejmě i většina evropských občanů, jak se dozvídáme z průzkumů veřejného mínění.
Při posuzování morálních aspektů situací obdobných té nynější stojí proti sobě dva principy – na jedné straně nepřipustit, aby zvítězil brutální agresor, na druhé straně pokud možno minimalizovat počty obětí a válečné utrpení. Rozhodnout, co je větší zlo, je obtížné. Nelze ale zavírat oči před tím, že toto dilema existuje. Podle mého názoru je v tomto případě daleko větší zlo to druhé. Boje měly být zastaveny a diplomatická jednání zahájena na samém začátku, ba ještě dříve. Existoval k tomu dobrý základ – tzv. druhá Minská dohoda z roku 2015.