Přečetli jsme: Přelomové setkání Šanghajské organizace spolupráce bylo českými médii zcela ignorováno. Zdá se přitom, že se jedná o bezprecedentní rozšíření této eurasijské platformy spolupráce s dvěma póly Ruskem a Čínou o další dvě země Indii a Pákistán. Takové rozšíření potenciálně může mít globální dopady a změnit mezinárodní vztahy.
Seema Sengupta, novinářka z indické Kalkaty, pro noviny Asia Times okomentovala aktuální vývoj v Šanghajské organizaci spolupráce
Vstup Indie a Pákistánu do Šanghajské organizace spolupráce nyní znamená, že tato organizace pokrývá zhruba půlku lidstva. Experti hovoří o značných dopadech jak pro subkontinent, tak i globálně.
Vstup zemí jižní Asie – Indie a Pákistánu – do Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS) ovlivní globální rovnováhu sil ve vznikajícím multipolárním světovém pořádku.
Takovéto rozšíření znamená pro skupinu mnoho, teritoriálně se nyní rozprostírá od Ruska na severu, k vodám Indického oceánu na jihu. A přijetí dalších 1,5 miliardy lidí znamená, že nyní reprezentuje asi polovinu lidstva – a více než 25 % HDP.
A co je ještě důležitější, může také zmírnit aktuálně rozhořčenou atmosféru na indickém subkontinentu a nabídnout alternativní svět vůči euroasijské alianci se Západem.
Pro úspěch ŠOS v jižní Asii bude zásadní, zda se podaří snížit napětí v pákistánsko-indických vztazích. Aziz Ahmed Khan, expert na strategii zahraniční politiky z Pákistánu, uvedl, že „vyřešení stávajících otázek a posun ke kooperativnímu a vzájemně prospěšnému vztahu umožní jak Islámábádu, tak i Dillí využít efektivně platformy ŠOS, což přispěje k regionálnímu míru, boji proti terorismu a podpoře ekonomického rozvoje členských zemí, i pro mandát organizace.“
Profesor Phunchok Stobdan, bývalý indický velvyslanec a expert na euroasijské vztahy uvedl, že „ŠOS může postupně přispět k oteplení vztahů mezi Indii a Pákistánem, především díky velkému zájmu Pekingu o stabilní jižní Asii tak, aby mohl být realizován potenciál „Jednoho pásu, jedné stezky.“
Jsou zde i rizika, např. že se ŠOS zavrtá do sporů v jižní Asii – například Dillí vždy silně protestovalo proti externímu zprostředkování. Stobdan navrhuje, aby se k regionálním problémům přistupovalo odlišně, a aby se opustil zvyk vnímat subkontinent jen prismatem nepřátelství mezi Indií a Pákistánem.
Stobdan ovšem upozorňuje, že je zde mnoho výhod v tom, že obě země se k ŠOS připojily – včetně možností pro společná cvičení proti teroru, koordinace a sdílení zpravodajských informací. „Sdílení několika multilaterálních agend, snahy proti terorismu, vojenská cvičení a to vše v rámci ŠOS, to může změnit regionální klima v jižní Asii mnoha způsoby a může to mít pozitivní dopad na indicko-pákistánské vztahy.“
Také čínský profesor Čang Li ze Sečuánské univerzity souhlasí. „ŠOS nepochybně pomůže Indii a Pákistánu zmenšit jejich rozdíly ve vnímání důležitých regionálních témat, včetně terorismu, ochrany hranic … pomůže zvýšit vzájemnou důvěru a také i sladit jejich politické přístupy k regionálním bezpečnostním problémům.“ I on ale přiznává, že nelze čekat, že velké překážky jako je zapeklitá otázka Kašmíru bude někdy v blízké budoucnosti vyřešena.
Takže může ŠOS, jehož bezpečnostní architekturu pokrývá 60 % Eurasie být globální geopolitickou změnou?
Profesor Li se domnívá, že „se zvýšeným geopolitickým vlivem a rozšířenou bezpečností rolí, může mít ŠOS reálný strategický dopad na měnící se geopolitickou a bezpečnostní krajinu v jižní-střední Asii. Usuzuje ovšem také, že lze očekávat jen odměřenou roli v řešení bezpečnostních hrozeb způsobem, který organizaci nepostaví do přímé konfrontace se Západem.
Texty zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.