Jiří Malínský píše o jednom nevšedním televizním seriálu, který i po letech oslovuje diváka a připomíná májový kontext výročí konce druhé světové války.
Na počátku sedmdesátých let se v produkci Československé televize, respektive Krátkého filmu natočil další z řady pořadů připravovaných pro její rodící se druhý televizní program. Námět akčního seriálu Rozsudek (literární předloha Jaroslav Šikl), jeho celkové pojetí, ovlivněné průlomovými událostmi Pražského jara, i následné zpracování scénáristy Oldřicha Železného a režijní ztvárnění Otto Haase v řadě bodů prolomilo vžitá dobová klišé, aniž se tvůrci zcela vyloučili z dobového rámce přetrvávajících bolestných vzpomínek na druhou světovou válku.
Poměrně striktně jsou vymezena časová rozmezí, v nichž se odehrává děj tohoto díla: jsou to léta 1944/45–1965. Titulní hrdina je v roce 1965 mužem bez paměti, ztracené po těžkém zranění; žije však v zásadě jinak plnohodnotný život v neurologickém sanatoriu ve Vídni. Jeho ředitel dr. Nowak (Felix le Breux) se rozhoduje působením vzestupu vědeckého lékařského poznání ke komplikované operaci mozku hlavní postavy Jakuba Rahna (Václav Voska) a oživení jeho doposud zastřené paměti. Nowakův odborný kolega dr. Becher (Vladimír Šmeral) ho z tohoto úmyslu zrazuje podobně jako vědcův blízký přítel továrník a sponzor sanatoria Hönig (Bohuš Záhorský). Odborný kolega však při svých výhradách není veden jen odbornými důvody a navíc vládne podivnou osobností ředitele kontroverzní zprostředkovávací agentury Ohnesorga-Lehmanna, v němž se dá poměrně lehce zjistit nacistická minulost (Jiří Holý). O postiženého muže se stará řeholní sestra Agatha (Jiřina Petrovická) a zprvu nepřímo, později bezprostředně do děje zasahuje vídeňský policejní ředitel Weingarten (Martin Růžek) a jeho podřízený komisař Eberhardt (Vladimír Ráž).
Obtížná operace se zdaří a zdá se také, že úmysl Nowakova odborného kolegy „odklidit“ uzdraveného hlavního hrdinu Jakuba Rahna na rok do Brazílie je na nejlepší cestě k uskutečnění. Rahn však ve vzduchu přemůže pilota aerotaxi a namísto ve Švýcarsku přistává na rakouském území. Vybaven penězi a cestovními doklady pro předpokládaný švýcarský pobyt přejíždí československou hranici a věnuje se dokončení svého poslání, které mu v únoru 1945 určil partyzánský soud: fyzické likvidaci (popravě) dvou udavačů gestapa a jejich řídícího pracovníka gestapáka; jejich jména jsou však neznámá a jediný, kdo se jim může dostat na kobylku, je právě Jakub Rahn; jak se vyjevuje, vlastně zpravodajský důstojník československé zpravodajské služby. Na scénu vstupují také pracovníci pražské kriminální služby Veřejné bezpečnosti a zpravodajské služby StB. Náčelník kriminálky plukovník Veleba (Otakar Brousek njst.), jeho podřízený důstojník kapitán Zeman (Petr Kostka) a náčelník zpravodajské služby, jménem neoznačený generál (Bohumil Šmída), do penze odcházející plukovník Rejsek (Ladislav Pešek) a Rahnův někdejší kolega plukovník Beneš (Gustav Nezval). Řada Rahnových aktivit se také točí kolem jeho dcery Marie, o jejíž existenci někdejší odbojář nemá tušení (Jorga Kotrbová).
Stručný náčrt špičkového hereckého obsazení diváka postupně uvádí do strhujícího děje, jehož fabulování přes některá hlušší místa je promyšlené a v Železného a Haasově ztvárnění nepostrádá prolamování thrillerového žánru do uměleckého hraného filmu. Hlavní hrdina krok za krokem naplňuje své poslání a dostává se přitom do konfliktu s mírovým trestním právem; současně se stává štvanou zvěří, na kterou dotírají i někdejší austrofašisté. Dobový rámec jak válečný, tak mírový režie i scénárista zvládají bezchybně a celkový dojem ještě zesilují vynikající herecké výkony zmíněných představitelů hlavních rolí (Šiklův scénář byl publikován knižně v někdejší edici Magnet armádního nakladatelství Naše vojsko r. 1971). Na úkor kvality seriálu není ani jeho předvídatelný pozitivní závěr.
Střídání událostí, které se docela dobře mohly stát, s těmi epickými prvky, které do děje vnášejí dobrodružný ráz i některé akční scény osobních soubojů, jsou v tomto zakladatelském díle akčního (dobově špionážního nebo dobrodružného) žánru zajímavě a nápaditě pojednány a velmi věrohodně působí i scény z rakouského (takřka výlučně v Československu natáčeného) prostředí a spolupráce rakouských a československých orgánů činných v trestním řízení. Herecky v seriálu dominuje v naprosto nezvyklé úloze Václav Voska a to aniž jsou potlačovány osobité nadčasové rysy jeho interpretační herecké poetiky a techniky. Režisér Haas měl v té době již za sebou další pozoruhodný, tentokrát ryze válečnou vícedílnou televizní inscenaci Sám voják v poli podle románu ruského spisovatele Jurije Dold-Mychajlyka v titulní úloze obsazenou předním slovenským hercem Štefanem Kvietikem v produkci bratislavské televize (1964).
Voskův výkon i žánrové přesahy Rozsudku rovněž vyvolávají asociace na o něco mladší klasický ruský televizní seriál Sedmnáct zastavení jara režisérky Taťjany Lioznovy a vynikající herecké kreace ruských herců Vjačeslava Tichonova a Olega Tabakova v titulních rolích (1973). Společným rysem obou děl je také prolamování žánru vystupňovanou uměleckostí a důsledným individuálním rozlišováním charakterů německých (rakouských) postav i širokým zabíráním západního prostředí (v ruském případě švýcarského). Základní pojetí obsahu i směřování Rozsudku vzniklo, jak jsem již upozornil, v atmosféře mimořádně ovlivněné Pražským jarem (scéna Rahnovy koupě pistole v pražském obchodě zbraněmi i v zásadě oboustranně vstřícná československo–rakouská přeshraniční policejní spolupráce při stíhání nacistických válečných zločinců).
Rozsudek patří ke špičkovým dílům tak trochu ještě pelikánovského období Československé televize, dává nahlédnout do uměleckého ruchu československých šedesátých let v jejich zralé fázi a plným právem náleží do české i československé televizní klasiky v roce sedmdesátého výročí zahájení televizního vysílání na našem území. Tento černobílý klasický skvost dostupný na Youtube stojí i dnes za zhlédnutí a divácké potěšení.