Jana Turoňová píše o tom, že dohoda s USA výrazně zasahuje do české suverenity, ale její obsah není předmětem jejímu významu a dopadů odpovídající veřejné, demokratické debatě.
V těchto dnech probíhá ratifikační proces Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, kterou známe také pod zkratkou DCA. Jedná se o smlouvu, kterou bychom mohli bez nadsázky označit jako tzv. formulářovou smlouvu. Tedy takovou, která je předkládána druhé straně bez očekávání případného vyjednávání. Obsah je pevně fixovaný a příjemce je zcela pasivním subjektem.
Česká republika je kupodivu jednou z posledních evropských zemí, která tuto smlouvu, resp. symbol podřízenosti Spojeným státům americkým, doposud nepřijala. A není to rozhodně náhoda. Chránili nás určití lidé na konkrétních postech, kteří zde již nejsou.
Teprve s příchodem současné vlády a nového prezidenta překračuje náš stát další pomyslnou hranici na cestě ke ztrátě vlastní suverenity. Důvody, které vedou Petra Fialu, Janu Černochovou, Petra Pavla a mnohé další, k takovému jednání, můžeme jen domýšlet. Avšak jisté je, že takovéto podbízení a nekritická otevřená služebnost vůči Washingtonu, nebyly doposud ze strany českých vládních činitelů v takové míře uplatňovány.
Tento jev samozřejmě souvisí se širší geopolitickou situací a se změnami, ke kterým dochází v pozici Spojených států amerických na světovém poli. Formování skupiny BRICS, odklon od petrodolaru, výstavba multipolárních vztahů, to vše dostává americké zájmy pod obrovský tlak, který se přirozeně přenáší na vazalské státy, jejichž představitelé se snaží zavděčit svým pánům i přes odpor vlastních občanů.
Současná vládní garnitura a hlavní veřejný prostor nám nastavují zjednodušený obraz světa, který připomíná polarizované období studené války a ze kterého jakoby „není úniku“. V tomto světě si musíme zvolit buďto „Ameriku“, nebo Rusko. To je realita, která je nám předkládána, jelikož právě v takové realitě působí dohoda o obranné spolupráci s USA nepostradatelně a její přijetí nevyhnutelně. Celá situace je vypjatá o to více, že na Ukrajině probíhá válka. Je nám proto podsouván vzorec, který vykresluje kritiky dohody DCA jako podporovatele války, milovníky Ruska, protizápadní štváče, dezoláty, hlupáky či dokonce fašisty.
Takovýto pohled je však zkreslující a záměrně ztěžuje možnost pochopení struktury současného světa a výhledů do budoucnosti. V prvé řadě zcela opomíjí potenciál středoevropského prostoru, naději Evropy reformovat samu sebe a možnost nalezení vlastní politiky, nezávislé na Spojených státech amerických. Existence evropských států a jejich bezpečnosti je spojena toliko s předáním části vlastní suverenity cizí mocnosti, jako by jiná cesta neexistovala. Touto cizí mocností mají být Spojené státy americké, jelikož v duchu mesianismu, jsou právě ony povolány k ochraně demokracie a svobody. V této variantě nikdo nepřipouští možnost jiné volby!
Dohodu DCA podepsala, po předchozím schválení vládou, ministryně obrany Jana Černochová ve Washingtonu se svým protějškem Lloydem Austinem v květnu 2023. Oběma komorám Parlamentu ČR byla tato dohoda předložena 2. června 2023. Dohoda byla doposud schválena v prvním čtení Poslaneckou sněmovnou. Strany vládní pětikoalice hlasovaly většinou svých hlasů pro přijetí. Jana Černochová se hlasování zdržela. Třináct poslanců opoziční SPD vyslovilo jasné ne a byl mezi nimi i předseda Tomio Okamura. Nepřihlásili se dva a omluveno bylo pět. Pokud jde o opoziční ANO, třicet šest poslanců hlasovalo taktéž pro přijetí dohody, dvacet jedna bylo nepřihlášeno, včetně předsedy Andreje Babiše, jeden se zdržel a třináct bylo omluveno.
Dohoda DCA byla přikázána k projednání Výboru pro obranu a k Zahraničnímu výboru, který by měl dohodu projednat do poloviny července. Hlasování ve druhém čtení by mělo proběhnout na 71. schůzi Poslanecké sněmovny, tedy v období od 11. července 2023. V rámci Senátu byla dohoda projednána Výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 20. 6. 2023 a byla doporučena. Projednávání bylo dále zařazeno na pořad 14. schůze Senátu ode dne 13. 7. 2023.
Na veřejnou diskuzi, občanské protesty či jiné adekvátní reakce, bylo poskytnuto ze strany naší vlády opravdu málo času. I přesto se však dokázala veřejnost aktivovat. Petici proti přítomnosti cizích vojsk na území České republiky iniciovala KSČM, petici proti ratifikaci dohody DCA inicioval spolek Svatopluk, výzva Mír a Spravedlnost, spolek Svět bez válek a násilí a iniciativa Ne základnám. V den prvního čtení zorganizovala SPD demonstraci proti přijetí této dohody na Malostranském náměstí v Praze. Zde, i při jednání petičního výboru, který musel být svolán, jelikož byl vybrán dostatečný počet podpisů, zazněl mezi dalšími adekvátními připomínkami i požadavek na vyhlášení referenda o přijetí dohody DCA.
Výsledky těchto aktivit se však bohužel nijak neprojevily. Dohoda DCA byla v prvním čtení Poslaneckou sněmovnou přijata a o referendu se ani nehlasovalo. Velmi smutný výsledek, vezmeme-li v úvahu, jak obrovským zásahem je tato americká smlouva do suverenity našeho státu a jak výrazně a dramaticky může ovlivnit naši situaci v případném eskalujícím vojenském konfliktu mezi Ruskem a USA. Určitá část české veřejnosti projevila svůj jasný nesouhlas. Se samotným obsahem dohody mezi ČR a USA, i s postupem našich ústavních činitelů. A alespoň toto to lze jistě hodnotit velmi pozitivně.