Michael Ševčík vidí souvislosti mezi politikou identit a požadavkem transparentnosti, který se k ní váže. Obojí podle něj poškozuje sociální tkáň společnosti.
Identity jsou hlavní kulturní agendou progresivistické nomenklatury, jsou prosazovány politickými, nátlakovými a netransparentními metodami tzv. taktické koincidence (politický pracovník zahraniční neziskové organizace je zároveň úředníkem státního aparátu nebo komunálním či jiným politikem), která se tváří jako transparentní přes optiku tzv. občanské společnosti (tato metoda se zatím prokázala jako vysoce efektivní). Běžná, zejména ekonomická transparentnost ve veřejné správě a hospodaření veřejných institucí, je vyžadována hysterickým tlakem od uskupení jako jsou Zelení nebo Piráti.
V každé společnosti existují neformální vztahy, přátelství, rodinné vazby, milenecké vztahy. Nikdy nikdo nebude objektivní, zcela nestranný apod. Lidé si vždy budou vzájemně pomáhat, jedni jsou katolíci a drží spolu, tamti jsou husiti a drží spolu, tamta parta jsou zase holky a kluci od Franty M. atd. Sem tam mezi sebe pustí i někoho zvenku, když se jim jeví jako sympatický. Politika transparentnosti není jen o zcela oprávněném nároku na účelné a poctivé hospodaření, v progresivistické agendě slouží jako represivní mechanismus veřejné a sociální domény (stát, veřejný a neziskový sektor) k odlidšťování a rušení neformálních vztahů ve formálních organizacích státní správy a samosprávy. Má dokonce za následek významnou neefektivitu, zejména v oblasti veřejných zakázek a výběrových řízení, protože zadání a legislativní opatření jsou nesmyslná, zaměstnávají lidi na nadbytečných pracovních místech (ve smyslu účelnosti). Navíc, což musím potvrdit z osobních zkušeností, se veřejné zakázky a výběrová řízení, resp. jejich podmínky, co nejvíce obchází (praeter legem), aby se mohlo vůbec stanoveného a reálného účelu VZ a VŘ dosáhnout.
Transparentnost není o viditelnosti a kontrole hospodaření, ale o rušení neformálních společenských a kulturních vazeb, které zdaleka neznamenají pouze korupci a nepotismus. Odcizení a technizace vztahů, kde nebude prostor a místo pro city a vazby starého světa (starý svět chápejme jako rodinu, kamarádství a potřebu tvořit komunitu bez ohledu na ideologii), ale připraví se transparentní prostředí pro příchod fluidních a volně definovatelných identit překonávajících a rušících skutečnost. Tudy totiž politika transparentnosti vede. Že jsou progresivistické struktury zkorumpované není tajemstvím, můžeme to nakonec pozorovat napříč vyspělým a svobodným Západem, ale zajímavé je, když agendu identit odmítá některý z evropských států přijmout… Hrozba první, druhá, třetí a pak přijde na řadu masívní propaganda o zkorumpovanosti politiků inkriminované země atd. Následně člověk poslouchá od relativně zkušených a vzdělaných lidí, že Maďarsko je otřesná země, plná podplacených politiků a na ně navázaných firem loajálních Orbánovi… Třikrát si odplivnou a řeknou, že kulturní a morální problémy (politika identit) jsou marginální problém, kterými Orbán kryje rozkrádačku století.
Etika se všeobjímající kontrolou, tj. mechanismem, nahradit nedá. Musíme se vrátit k výchově a tomu, co je v nás lidech dobré. Jistě to není ve volitelnosti pohlaví a úřední správnosti.