Americký systém spojenectví má významnou slabinu – závislost spojenců na čínských výrobních uzlech.
Čína má tendenci být slabá v aliancích, ale ústřední ve výrobních uzlech. Spojené státy jsou naopak v centru geopolitických aliancí, ale ve výrobních uzlech hrají méně důležitou roli, všímá si odlišných strategií Číny a USA analýza Damiena Ma pro Macro Polo.
Zdánlivá síla amerického aliančního systému skrývá významný nedostatek. Pro mnoho spojenců USA je prakticky nemožné odpoutat se od výrobních uzlů napojených na Čínu, zejména v celé řadě technologických produktů.
Geopolitické spojenectví se Spojenými státy však ohrožuje jejich přístup k těmto výrobním uzlům i potenciál levnějšího dovozu, velkého vývozního trhu a úspor z množství.
I když Washington dramaticky posílil svá spojenectví od NATO až po Indopacifik, rozdíly mezi ekonomickými zájmy a politickými hodnotami spojenců vytvářejí rozpory, které plodí spíše přizpůsobivce než loajální přátele, píše dále autor.
Ve skutečnosti bude toto přechodné uspořádání doprovázeno dalšími ústupky a nedostatkem skutečných přátel jak pro Peking, tak pro Washington.
Ma ve svém článku staví na celé řadě statistických dat. Mimo jiné ukazuje, že čínský vývoz technologií vyžaduje četné vstupy pocházející z Japonska, Jižní Koreje a Tchaj-wanu. Spolupráce všech těchto zemí činí z východní Asie nejmohutnější integrovaný výrobní uzel na světě, který vyniká rozsahem, rychlostí a efektivitou.
Zároveň platí, že nikdo jiný se v současném světě takovým výrobním schopnostem ani nepřibližuje. Evropa už není legitimní výrobní uzel, neboť jako výrobní stroj Evropy dnes působí vlastně jen Německo – Francie a Itálie se mění v okrajové hráče. Indie a jihovýchodní Asie zatím podle autora nejsou smysluplnou náhradou východoasijského výrobního uzlu, což se sice za deset let může změnit, ale v současné době jsou nepodstatné.
Z pohledu Spojených států existují dvě možnosti, jak zpochybnit převahu Číny ve výrobních centrech: 1) vytvořit vlastní výrobní centra, nebo 2) vytvořit výrobní centra prostřednictvím čínské sítě substitutů.
Autor dále míní, že v oblasti technologických výrobků pro světovou ekonomiku zásadních je díky mistrovství Číny v mnoha těchto kategoriích velmi obtížné, ne-li nemožné, najít náhradní výrobce.
Čína si tuto výhodu budovala celých čtyřicet let, a ta nyní nezmizí za týden ani za rok.
Zjednodušeně řečeno, píše Ma, USA zdvojnásobují svou roli nepostradatelného spojence a garanta bezpečnosti a Čína stejným tempem posiluje roli nepostradatelného výrobce poslední instance. Peking se bude snažit udělat vše pro to, aby jeho přitažlivost nebyla podkopána dobrými náhradníky.
V tomto prostředí bude nutné, aby země mimo USA a Čínu byly ve svých afiliacích podnikavější a mohly těžit jak z bezpečnostních spojenectví (s USA), tak z výrobních uzlů Číny. To je také důvod, proč je téměř polovina zemí G7+G33 považována spíše za „známé“, nikoliv za „přátele, na které by se velmoci mohly ve tři hodiny ráno spolehnout“. Pokud nedojde ke kataklyzmatické krizi, budeme si muset na toto přechodné uspořádání ještě nějakou dobu zvykat, končí autor.
Celý anglický článek i s daty a grafy najdete zde.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.