O čem všem svědčí výsledky parlamentních voleb v Polsku, jsme mluvili s novinářkou Małgorzatou Kulbaczewskou-Figat.
Veronika Sušová-Salminen: Polská kampaň vypadala, podobně jako na Slovensku nebo v Česku, velmi emocionálně, jako postavená na emotivních tématech a mytickém boji zla proti dobru. Jak bys tuto kampaň popsala a co byla hlavní politická témata kampaně?
Malgorzata Kulbaczewska-Figat: Ano, kampaň byla bojem mezi silami dobra a zla. Kdo byl na straně dobra, to si museli voliči rozhodnout sami, protože obě soupeřící strany popisovaly své rivaly jako někoho, kdo nepřeje polské společnosti a čí příchod k moci bude pro společnost znamenat totální selhání.
Vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) tvrdila, že chrání bezpečnost Polska, že brání naši suverenitu proti Německu a EU a také že nás chrání před nelegálními migranty, před ruskou invazí, která by se mohla stát kdykoliv a že zajišťuje pozici Polska v mezinárodních aliancích. PiS také poukazovala na sociální programy, které její vláda zavedla a ukazovala na to, že během jejich vládnutí miliony polských rodin zaznamenaly růst příjmů. A to je fakt. Lidé hlavně z menších měst a vesnic pocítili rozdíl oproti předešlé liberální vládě. V zásadě vzkaz PiS zněl, že pokud nás nebudete volit, zemi zavalí nelegální migranti, poroste kriminalita a nebudeme mít, kdo by nás ubránil, protože naši političtí konkurenti se nezajímají o polskou armádu. A konečně, přestaneme sloužit naším vlastním zájmům, ale spíš zájmům EU a Německa, což je pro ně v podstatě totéž.
Co se týká liberální koalice – Občanské koalice a hlavní opoziční síly, tak jejich vzkaz byl samozřejmě opačný. Upozornili na selhání v případě právního státu a na spory Polska a Bruselu, které souvisejí s politikou PiS. Liberální koalice také obvinila PiS z toho, že utrácela peníze na zbytečné sociální programy a na vlastní propagandu. V tomto případě mají do určité míry pravdu. Za vlády PiS jsme sledovali, jak se státní média změnila na centrum provládní propagandy, viděli jsme, že PiS získala kontrolu nad regionálními médii a viděli jsme, že PiS manipulovala se systémem soudnictví, což vedlo ke sporu s EU a zablokovalo část evropských peněz. Což je pro zemi, která se vzpamatovává z pandemie covidu, ztráta.
Nicméně obě politické strany ve skutečnosti nediskutovaly detaily politické programu. Spíš dávaly do popředí politické slogany. Obě strany také slibovaly nižší daně, což je hlavní téma ve všech polských volebních kampaních po dekády a co se mi zdálo jako zvláště smutné, že v posledních týdnech se obě strany angažovaly v xenofobní kampani: obě strany se obviňovaly navzájem z toho, že přivedou do Polska ilegální migranty.
Občanská koalice upozorňovala na skandál s vízy, který ukázal, že polští diplomaté vydávali nestandardním způsobem víza. Na druhé straně PiS obvinila Donalda Tuska, lídra Občanské platformy, z toho, že přijme nelegální migranty ze Středomoří v momentě, kdy se stane premiérem a že začne zlepšovat vztahy s EU. Takže nakonec obě strany strašily polskou společnost prostřednictvím hrozných lidí, kteří by mohli přijít v případě, že nevyhraje „naše strana“. Toto byl skutečně šok i pro část liberálních voličů, kteří jsou zvyklí, že jejich strany mluví o lidských právech a demokracii v porovnání s PiS, pro kterou tyto útoky nejsou ničím novým.
A co další politické strany jako Třetí cesta nebo Nová levice?
Jejich kampaň pro mě byla dost zklamáním, protože v Polsku jsme nakonec viděli jenom dvě hlavní síly. Nová levice, sociálně demokratická strana, hned na začátku sdělila, že jejich ambicí je obnova demokracie spolu s Občanskou platformou. Dokonce se ani nenamáhali odpovědět na pochybnosti některých voličů, zda jsou (neo)liberálové opravdu dobrými partnery pro sociální demokraty. Umírněný katolický politik Szymon Hołownia z Třetí cesty se napřed snažil být alternativní silou ke všem. Název strany tohle naznačuje, ale nakonec skončil jako spojenec Tuska, který se obává o demokracii v Polsku. Je velmi signifikantní, že večer ve volební den Hołownia řekl, že když teď opozice vyhraje, přehnané výdaje skončí. Takže se zdá, že Třetí cesta představuje neoliberální program.
Nakonec takzvaně protisystémová Konfederace, jejíž špatné výsledky jsou překvapením, ale myslím, že v dobrém smyslu pro všechny ty, které zajímá opravdu polská demokracie. Je to strana, která kombinuje ultrapravicové slogany a ultraxenofobní přístup. Na začátku měla tato strana přitažlivost pro mladé mužské voliče prostřednictvím hesel jako „nulové daně“ a „dvě auta pro každého“, ale nakonec dostali jenom asi sedm procent podle předběžných výsledků a jejich vlastní lídři to označují za selhání.
Můžeme tedy vidět, že jako společnost jsme zoufale polarizovaní. Bylo to vidět během kampaně, ukazují to i výsledky. Naše společnost je tak polarizovaná, že si myslím, že se dá říct, že tu byly dvě různé kampaně. Voliči PiS se ani nesnažili naslouchat tomu, co říká druhá strana a stejně tak se liberální voliči nezajímali o to, co za pocity má elektorát jejich soupeřů.
Je zajímavé, že česká média nyní tvrdí, že slabší výsledky PiS souvisejí s tím, že hra na konstrukci nepřítele nefungovala. Ty nám teď vysvětluješ, že obraz nepřítele byl stejně tak součástí rétoriky liberální opozice jako vládní strany. Už víme částečné výsledky a známe exit polly, ale tady musíme být opatrné. Zatím to ale vypadá na slabší PiS. V těchto volbách byla rekordně vysoká účast voličů, největší od roku 1989 a v časech, kdy neoliberální politika vedla k odcizení voličů a jejich neúčasti. Co nám to říká o dnešní společnosti v Polsku?
Rekordní účast je něco, čeho bychom si měli všimnout. Účast voličů byla tak hojná, že volební okrsky nezavřely v době, kdy oficiálně měly, a lidé čekali ve frontách do noci, aby odvolili. I v místě, kde volím, jsem nikdy před tím neviděla takovou masu lidí.
Rekordní účast má dva důvody. Zmínila jsi, že neliberální politika v regionu zanechala hodně lidí zklamaných a bez zájmu o volby s pocitem, že jejich názor nemá cenu. PiS dokázala hodně lidí přesvědčit, že jejich názor je velmi důležitý a že jejich postoje a názory vládu zajímají a že není žádná ostuda dát najevo tyto pozice – suverénní, vlastenecké a dokonce protievropské postoje. Obě strany se hodně snažily podpořit voliče k účasti.
Obě strany mobilizovaly voliče tím, že tvrdily, že jde o existenciální boj. A zdá se, že voliči obou stran věřili tomu, že jejich participace má smysl a bude mít přímý vliv na jejich životy. Opravdu je důležité vědět, že hodně voličů PiS mělo skutečně strach, že když Tusk a Občanská platforma vyhraje, tak budou zase bojovat s nízkými mzdami, s nedostatkem pracovních míst a že bude znova chybět rozvoj pro Polsko mimo metropole.
Na druhou stranu hodně liberálních voličů bylo přesvědčeno o tom, že když nyní PiS nezastavíme, tak se staneme diktaturou, že opoziční strany by mohly být rozpuštěny a že lidé s jinými názory, než má vláda, budou prohlášeni za nepřátele, deportování nebo uvězněni. Je pravda, že PiS nám dala určité náznaky, že by o takovém scénáři mohla uvažovat. Pokud si vzpomeneme na Zákon o ruských agentech letos v létě, tak PiS navrhla, že kdokoliv, kdo by mohl mít nějaké špatně definované vazby na Rusko, by mohl být odstraněn z veřejného života. Mohlo se to dokonce týkat i Donalda Tuska, který byl premiérem a snažil se mít lepší vztahy s Ruskem v naprosto odlišném mezinárodním kontextu.
Voliči obou stran měli velkou motivaci jít volit a já musím zdůraznit i práci neziskových organizací, které udělaly hodně proto, aby lidem vysvětlily, že i jeden hlas má význam, protože v minulých volbách to bylo pár stovek nebo tisíc hlasů, které rozhodly o tom, kdo bude zvolen a kdo ne. Mobilizační kampaň byla velmi efektivní.
Co tyto výsledky říkají o naší společnosti? Tady bych obrátila pozornost ne k procentům, ale k přesným číslům hlasů. V daný moment (47 % hlasů spočítáno v době přípravy rozhovoru) vidíme, že proporčně se to přibližuje k exit pollům. Z toho tu jsou ale 4 miliony hlasů pro PiS a 4 miliony pro opoziční strany, a navíc tu máme 600 tisíc hlasů pro Konfederaci. Pokud se rozhodneme, že PiS a Konfederace jsou dva odstíny stejné politické pravice, tak je rozdíl mezi nimi a opozicí velmi malý. Pořád tu jsou lidé, kteří vůbec nevolili a ti, kteří se rozhodli na poslední chvíli. Nikdo nemůže tvrdit, že má v Polsku nadvládu. Každá ze stran může spoléhat na to, že zmobilizovala nové voliče a přesvědčila je o historickém významu těchto voleb. Zdá se, že tu ale máme dvě Polska, dvě společnosti, které se potkávají, protínají, ale nemají se rády.
Tohle je příběh celého našeho regionu, bohužel. Pokud vidíme exit polly a předběžné výsledky, zdá se, že liberální opozice bude mít určitý náskok a většinu v Sejmu, což je důležité pro zformování vlády. Co si myslíš o možných scénářích? Jestli jsem tomu rozuměla, prezident Andrzej Duda (jako spojenec PiS) už řekl, že dá možnost zformovat vládu M. Morawieckému z PiS jako nejsilnější straně. Jaké jsou další možnosti?
Určitě prezident Polska Andrzej Duda nejprve pověří Morawieckého složením vlády. A buď si jistá, že PiS se bude hodně snažit zformovat koaliční vládu. V PiS jsou rozhodnuti zůstat u moci, mít svoje lidi ve státních nebo polostátních společnostech a neztratit celou strukturu, kterou během 8 let vybudovali. Dá se očekávat, že se budou snažit oslovit lidi z Třetí cesty, kteří představují umírněné konzervativce a katolíky, takže je tu dost společných bodů. Hlavními rozdíly jsou, že Hołownia deklaruje svou lásku k demokracii a evropským standardům, nicméně si myslím, že je tam víc toho, na čem se shodnou, než neshodnou.
Pak je tu otázka Konfederace, jejíž výsledky budou velmi důležité. Konfederace nyní tvrdí, že není připravena vstoupit do žádné koaliční vlády, což ale může být jen dobrá vyjednávací pozice. Lidi z Konfederace jsou hlavně lidi z byznysu, chtějí vydělat peníze a mít význam, což jim přinese spíše účast ve vládě než v opozici, byť pro stranu, co se vidí antisystémově, je to riziko. Jsem si jista, že PiS se bude hodně snažit a že vládu nebudeme mít rychle.
Dokáže současná opozice, rozdělená do třech různých stran, spolupracovat ve vládě a dovede Polsku nabídnout pozitivní politický program?
To jsou vlastně dvě různé otázky. Odpověď na první část otázky je „ano“, ale na tu druhou „ne“. Co Tusk navrhnul jako pozitivní program v kampani, je v zásadě program pro byznys, je to program, se kterým můžou být spokojeni jenom vlastníci firem. Navrhnul ještě víc snížit daně a připomenu, že PiS už snížila daně. Slibuje další dárky pro byznys. I když si netroufnul říct, že sociální programy PiS budou zrušeny, je tu hodně jeho poradců a podporovatelů, kteří o tom mluví velmi otevřeně: když budeme vládnout, žádné peníze nepůjdou pro „tyhle líné, chlastající lidi“, kteří je ani neumí utratit – tohle je jejich rétorika, velmi nenávistná rétorika, která ukazuje na předsudky vůči těm, kteří nejsou bohatí byznysmeni z velkých měst.
Otázkou je, zda se Tusk stane premiérem. V případě, že bude někdo z Občanské platformy pozván vytvořit vládu, bude to on.
Tusk nepřišel zpátky do Polska, aby seděl ve druhé řadě. On chce moc sám pro sebe. V takovém případě bude moct něco poskytnout koaličním partnerům, ale nemyslím si, že bude mít problém prosadit vlastní myšlenky.
Levice už řekla během kampaně opakovaně, že jejich ambicí je obnovit demokracii v Polsku a potom by ve vládě mohli prosadit některé pokrokové změny: na prvním místě slibují změnu potratového práva pro ženy a také některá sociální práva. V zásadě slíbili, že se budou snažit přesvědčit Tuska, aby zachoval sociální programy. Je ale otázka, jak moc bude Tusk naslouchat straně, co získala čtyřikrát méně procent hlasů a jakou budou mít moc, když měli tak špatnou kampaň, a tak slabý volební výsledek. V případě Hołownia a jeho vstupu do vlády neočekávám, že by přinesl nějaký pokrokový obsah.
Pokud se Tusk stane potřetí premiérem, dá se čekat, že se politika škrtů vrátí, sociální výdaje budou seškrtány a že zlepší vztahy s EU. Všechny sociální programy, které PiS prosadila, pak budou pryč a bude tu pro to i záminka. Umím si představit, že liberálové budou tvrdit, že PiS utratila nesmyslně spoustu peněz na sociální programy a propagandu, že nyní je nutné šetřit a kde se bude šetřit, budou sociální výdaje, protože to je něco, o co se liberální volič nestará.
Co nám řeklo referendum, které se konalo v rámci parlamentních voleb?
Je to zase znak polarizace společnosti. Referendum se dotazovalo na čtyři otázky: prodej státních podniků, věk odchodu do důchodu, zeď na hranici s Běloruskem a přijímání ilegálních migrantů vnucené Evropskou unií.
Liberální opozice vyzvala své voliče, aby v referendu nehlasovali vůbec, odmítli odpovědět a zdrželi se. PiS chtěla po voličích odpovědět „ne“ v případě prodeje podniků, zvýšení věku odchodu do důchodu a migrace. Výsledky referenda ukazují, že opoziční voliči poslechli a referendum nebude zřejmě platné, protože nedosáhne potřebnou 50% účast. A ti, kteří se referenda účastnili, odpověděli, jak si vládní strana PiS přála.
Referendum ukazuje ještě lépe, jak spolu oba póly nechtějí mluvit. Opozice mohla říct svým voličům, aby hlasovali opačně „ano“ v těchto otázkách a vést tak dialog. Namísto toho prohlásila, že otázky jsou hloupé a žádný inteligentní člověk by se ani nenamáhal začít diskuzi. Je to částečně pravda, protože EU bude na Polsko dřív nebo později tlačit, aby přijalo migranty a otázka důchodového věku je s tím spojená. Bez migrantů se podle propočtů našeho úřadu sociálního zabezpečení systém zhroutí. I tak si nemyslím, že taková neúčast v debatě je opravdu demokratickou strategií. Pokud tvrdí, že jim jde o demokracii, měli prezentovat své argumenty a snažit se zjistit, co si o tom vlastně lidé myslí.
Co předpokládáš, že volby budou znamenat pro vztahy s EU, s Německem a vůbec v zahraniční politice? Je zřejmé, že Tusk bude mít zřejmě jiné zahraniční priority, než má PiS.
V případě, že Tusk bude premiérem, jeho priorita bude zlepšit vztahy s Bruselem. To je pro liberály naprosto nevyhnutelné, pokud si chtějí zachovat důvěryhodnost. Jejich klíčovým slibem bylo zajistit evropské fondy, které Polsku nebyly vyplaceny kvůli problémům s právním státem. Nebude to jednoduché a ze dne na den, jak naznačovali, ale budou ty zdroje potřebovat, aby se krize v zemi neprohloubila a nehrála pro PiS.
Zlepšení vztahů s Bruselem bude hlavní úkol a může to znamenat, že Polsko ustoupí v některých velmi klíčových otázkách, kde EU konfrontovalo. Polsko se může stát ochotnější účastnit se v migračním paktu, který se nyní diskutuje. Vláda PiS ho vetovala a měla hodně obav z toho, jak je pakt vystavěný. Tusk by ho asi přijal.
Druhá věc bude zelená transformace a budoucnost těžby uhlí. Důl v Turówě je asi nejlepší příklad toho, jak se k této otázce stavěla PiS, ale jde o širší problém. Před pár lety vláda podepsala tzv. společenské dohody s horníky ve Slezsku. Ty obsahovaly kalendář uzavírání dolů. Tento kalendář nebyl dodržen, některé doly měly být uzavřeny v roce 2023, ale nebyly. Jiné se měly zavřít příští rok, což bude nemožné, protože důl se nedá zavřít rychle. PiS se snažila ignorovat evropské návrhy ohledně zelené transformace, jak jen to šlo. A rovněž se snažila odvést pozornost jinam: například k polské podpoře Ukrajiny. Jsem si jista, že Tusk půjde víc ve stopách evropského postoje, což ale nemusí být dobrá zpráva pro místní komunity v Slezsku. Stejně jako potřebujeme zelenou ekonomiku, potřebujeme zajistit lidem práci a spravedlivou změnu pro lidi, kteří nemají vinu na tom, že průmysl, ve kterém pracují, také znečišťuje přírodu. Tusk se o pracovníky nestará vůbec a ukázal to mnohokrát. Také v současné kampani předvedl, že nerozumí tomu, že pracovníci jsou velmi důležití pro ekonomiku každé země a zaslouží si respekt.
Tady mám opravdu obavy z toho, že živí skuteční lidé budou obětováni v rámci procesu zlepšování vztahů mezi Polskem a Bruselem.
Tuskova reputace jako proněmeckého politika není vůbec přehnaná a bude určitě pracovat na zlepšení těchto vztahů. Co se týče dalších mezinárodních otázek, tak polská bezpečnostní a politická aliance s USA je v daný moment v Polsku nedotknutelná. V kontextu ruské invaze na Ukrajinu si ji nikdo, ani levicoví politici, kteří byli dříve k polské podřízenosti USA a k NATO skeptičtí, netroufne kritizovat. Tady v případě vlády Tuska neočekávám žádnou změnu.
Zajímavé bude, jak naloží s Ukrajinou. Tady asi platí, že co se stane v USA, se bude reflektovat v polském kontextu. Pak je tu otázka regionální politiky, kterou se PiS snažila dělat v případě Trojmoří. Mám obavy, že zde bude politika Tuska víc liberální standard – dokázat jádru EU, Západu, že jsme jejich nejlepší studenti a následovníci. Zatímco dělat dohody s takovou špinavou zemí jako Bulharsko (nebo teď po volbách Slovensko) je nevhodné, Polsko je spolehlivý partner. Umím si představit, že se Tusk bude snažit znovu získat pozici advokáta Běloruska a Ukrajiny v Bruselu, což ale bude velmi těžké. Příliš mnoho zemí se snaží investovat na Ukrajině a mít zisky z její válečné rekonstrukce.
Rozhovor vznikl v rámci spolupráce s Cross-Border Talks.