Veronika Sušová-Salminen v dalším díle turówské reportáže sleduje, jak a proč se přeshraniční problém dostal až k Evropskému soudnímu dvoru.
Malá víska Uhelná na samé hranici Čech se během jara 2021 stane nejznámější vesnicí nejen v Česku, ale i v Evropě. Proč? Minimálně od roku 2019 firma PGE jako vlastník dolu Turów v sousedství Uhelné na českém území prosazovala prodloužení těžby v dolu, a to nejprve do roku 2026, později do roku 2044. Polské úřady v roce 2021 přes argumenty o negativních dopadech dolu na okolí a přeshraničně, rozhodly o dalším pokračování těžby do roku 2026. PGE nicméně nešlo jenom o to, aby těžba mohla pokračovat do roku 2026, respektive o další dvě dekády, ale o prostorové rozšíření dolu směrem k samotným hranicím Česka. Právě nerozšíření dolu k téměř bezprostřední blízkosti jejich bydlení a řešení vlivů těžby na okolí se stalo hlavním cílem kampaně místních organizací, některých občanů a také organizace Greenpeace. Spory ohledně Turówa se nakonec dostaly až k Evropskému soudnímu dvoru, když Česká republika zažalovala Polsko za porušování evropské legislativy.
Povolení těžby v dolnoslezském dole Turów a její rozšíření sice bylo především otázkou polských úřadů, jenže vzhledem k poloze tohoto dolu, se k němu v rámci řízení měla právo vyjádřit česká strana. Polsko k tomu zavazuje tzv. dohoda z Espoo, jinak též Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států. Kromě toho jako každý podobný projekt muselo i rozšíření dolu projít procedurou, které vyhodnotí jeho enviromentální dopady, enviromental impact assesment (EIA). Z Česka v rámci této procedury přišlo v roce 2019 v rámci celého řízení kolem 4000 připomínek. To už samo o sobě situaci PGE komplikovalo. V listopadu 2019 dala k rozšíření těžby v Turówě negativní stanovisko také česká vláda. Tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) k tomu uvedl: „Stanovisko za Českou republiku je nesouhlasné. Doplněny jsou ale také podmínky, vytvořené ve spolupráci s geology, krajem, obcemi i odbornou veřejností, a Libereckým krajem odsouhlasené, které jsou pro nás absolutně nepřekročitelné, kdyby se Polsko rozhodlo i přes náš nesouhlas v těžbě na Turówě pokračovat.“ Podmínky se týkaly všech okruhů enviromentálních dopadů dolu: hluku, úbytku vody a ochrany ovzduší. Vedle toho česká strana požadovala také výstavbu valu, který by důl a depresivní měsíční krajinu, kterou vytváří, vizuálně odclonil pro obyvatele z české strany. Jenže podle dalšího vývoje se nezdálo, že by tyto námitky a signály české strany v Polsku učinily nějaký dojem a chtělo je v součinnosti s českou stranou skutečně řešit.
Společnost PGE si pro jistotu a paralelně podala další žádost o prodloužení těžby o dalších šest let, tj. do roku 2026. O této žádosti v březnu 2020 rozhodlo polské ministerstvo pro klima a životní prostředí, a to v utajovaném režimu a bez ohledu na vyhodnocení enviromentálních dopadů. Tento krok se stal jedním z hlavních bodů české žaloby. Česko tvrdilo, že Polsko tímto krokem porušilo nejméně jednu ze směrnic EU, tedy evropskou legislativu, což zpochybňovalo legálnost celého kroku. Kromě toho tvrdilo, že Polsko narušuje zásadu loajální spolupráce, tj. jeden z bodů a principů Smlouvy o Evropské unii.
Cesta k žalobě u Evropského soudního dvora byla ale komplikovaná. Zdá se, že českým politikům se do žaloby sousední země vůbec nechtělo. Mezi rozhodnutími polských úřadů ohledně Turówa na jaře 2020 a podáním žaloby v únoru 2021 byl rok, kdy se čeští politici snažili svoje polské kolegy přesvědčit o nějaké formě kompromisu. Česko trvalo na splnění svých podmínek s cílem aspoň nějak ochránit svoje občany a také tvrdilo, že Polsko porušilo evropské právo. Celkem marně. Ještě 12. února 2021 byl tehdejší ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) v Polsku. Česko chtělo od Polska sérií opatření na ochranu českých občanů žijící v blízkosti dolu: vybudování ochranného valu, který ochrání obyvatele ČR před zvýšeným množstvím prachu, zaplacení kompenzací za úbytek vody v oblasti kolem Uhelné ve výši 175 mil. korun, závazek pokračovat v jednáních o vybudování náhradních vodních zdrojů v postižených oblastech (odhadovaná cena byla tehdy 800 mil. korun), vytvoření fondu, ze kterého se budou financovat menší ochranné projekty (ve výši 2,5 mil. korun) a vytvoření mezivládní komise, která bude pravidelně vyhodnocovat dopady těžby.
Český šéfdiplomat v Polsku zřejmě znovu neuspěl, protože 26. února 2021 Česko skutečně podalo na Polsko žalobu za porušení unijního práva, která měla podle českých médií polskou stranu zaskočit. Už v prosinci 2020 dala Evropská komise Česku za pravdu ve svém odůvodněném stanovisku, kdy uznala, že Polsko nesprávně posoudilo dopady těžby na životní prostředí. Součástí žaloby se stal požadavek zastavit těžbu v Turówě do doby, než soud rozhodne o oprávněnosti nebo neoprávněnosti české žaloby.
Pokud přistoupíme na argumentaci o suverenitě, který tak hojně rezonuje v Polsku a v případě Turówa vůči jeho sousedům v Česku, byla česká žaloba také vyjádřením české suverenity. Česká republika se rozhodla chránit zájmy českých občanů v situaci, kdy polská strana podle jejího vyhodnocení nenaznačovala, že by měla zájem o kompromis a dohodu či že by brala na sousedy za hranicí (a mimo svou suverénní jurisdikci) ohledy. Důl Turów je do značné míry obrácenou tváří jinak důležitého konceptu státní suverenity. Podle Nikol Krejčové z Greenpeace ČR, která celý případ od počátku sleduje: „Od začátku tam byl jasný postoj polské strany, ať už vlastníka dolu, státní firmy PGE a polských úřadů, polské vlády, kteří říkali, že vytěžit důl Turów maximálně je v polském národním zájmu a že z toho nechtějí za žádnou cenu ustupovat a to, jak to představili, byla těžba do roku 2044 a na 70 metrů od české hranice. To znamená, že je to na maximum toho možného a nedošlo tam k žádnému kompromisu – třeba časovému nebo místnímu omezení té těžby.“ Liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) pro nás celý spor a jeho zdroje popsal takto: „V Turówě se těží uhlí sedmdesát roků a díky změně evropské legislativy získala Česká republika, čeští obyvatelé, česká samospráva poprvé vůbec nějakou reálnou možnost promluvit do přeshraničního posuzování vlivu na životní prostředí, protože před tím to bylo tak, že oni nám prostě oznámili: budeme stavět nový blok elektrárny, podle nás je všechno v pořádku, napište si připomínky. Ale fakticky to bylo jenom formální vypořádání. Teď to bylo poprvé trochu jinak a myslím, že na polské straně zavládlo překvapení z toho, že jsme byli aktivní. Tady musím říct, že jsme říkali pořád to stejné s plným respektem k tomu, že o povolení o těžbě na polském území si mají rozhodnout polské zvolené orgány a instituce a my jenom chceme, aby na české straně nebyly porušovány české normy životního prostředí. To je, co kraj říká celou dobu. Zároveň jsme i před tím, než jednání začalo říkali PGE: jestli chcete, aby to bylo bez konfliktu, tak nabídněte těm lidem, kteří žijí nejblíže nějakou míru kompenzace…“
Paradoxně spornou situaci kolem Turówa asi nejlépe popsal tehdejší velvyslanec Polska v České republice Miroslaw Jasiński. Polský diplomat řekl v lednu 2021, že celý spor o důl mezi sousedy je důsledkem „nedostatku empatie a arogance“. Tento výrok kritizoval především polskou stranu. Vzápětí byl z pozice velvyslance v ČR Varšavou odvolán. Varšavu nejspíš rozzuřil nicméně jiný výrok ve stejném interview, který zpochybnil dopady „pozemní stěny“, která je v současnosti prezentována jako jeden z hlavních kroků ve prospěch české strany a ochrany vody. Jasiński totiž přiznal, že smysl pozemní stěny slouží především zájmům dolu – kvůli prosakování vody do dolu. Jasiński řekl: „Existují specifické geologické podmínky. Tato velká bariéra hluboko v zemi, která byla propagandisticky prezentována jako dodatečná ochrana proti odtoku podzemní vody, má ve skutečnosti chránit důl před zaplavením třetihorními vodami, tedy hlubšími vodami, a nemá vůbec žádný význam tam, kde jsou studny. Buďme tedy upřímní a přiznejme si, že důvodem sporu byla arogance některých lidí.“
Tehdejší polský velvyslanec řekl něco, co mělo zřejmě zůstat nevyřčeno a byl okamžitě potrestán odvoláním s tím, že nechránil polské zájmy. Přesto se ale v únoru 2022 polské straně povedlo, že v rámci mezistátní dohody mezi Polskem a Českem se tato podzemní stěna stala jedním z hlavních opatření ve prospěch české strany. Nebo aspoň tak je do dnešních dnů stěna oficiálně prezentována.
Seriál investigativních reportáží v česko-polské kooperaci vznikl díky finanční podpoře Journalismfund.eu.
Journalismfund.eu v rámci své finanční podpory nezasahuje do práce novinářů a zaručuje jim v jejich práci naprostou nezávislost .