Veronika Sušová-Salminen sleduje odlišná chápání kompromisu v případě dohody o Turówě. Jak dohodu vnímají politici a jak čeští občané a aktivisté?
Vraťme se nyní zpátky do února 2022. Česká republika má v té době novou koaliční vládu pod vedením pravicové ODS, která je spojencem PiS v Evropském parlamentu. I přes to ale někteří od nové vlády v případě Turówa očekávali víc, rozhodně víc než od vlády Andreje Babiše. Jak nám řekl Milan Starec ze Sousedského spolku v Uhelné o náhlém podepsání dohody: „Já když jsem to zjistil, tak jsem nevěřil vlastním očím. Měli jsme tady nějakou dobu vládu Andreje Babiše, za které se to začalo řešit a v podstatě způsob, jakým to řešil pan Brabec, předchozí ministr životního prostředí, nám přišel dost otřesný. Ale pořád platilo to, že když se na něj ze strany místních vyvinul nějaký tlak, tak ten nutný krok nakonec udělal. A teď přišla vláda ODS a pětikoalice a my jsme si na začátku říkali ‚hurá‘, tak teď konečně někdo začne řešit, jak by se to mělo řešit a přišlo to, že pan Fiala jednoho dne ohlásil, že se ta dohoda podepíše. To oznámil vládě, jak jsme zpětně zjistili, načež médiím to sdělil, až když byl Morawiecki v letadle a za dvě hodiny bylo podepsáno.“ Aktivisté z Uhelné asi nebyli první ani poslední, které současná vláda pětikoalice svými rozhodnutími nepříjemně překvapila. I když o velké překvapení se nakonec nejednalo. Politici ODS, jako europoslanec Jan Zahradil, už na podzim 2021 naznačovali, že přístup nové vlády v případě Turówa bude jiný. „Pokud bude mít ODS po volbách vládní zodpovědnost, dosáhneme oboustranně přijatelné dohody. S polskou vládní stranou PiS jsme členy stejné evropské politické rodiny, půjde nám to lépe než Babišovi,” napsal na Twitteru. I v Polsku dávali najevo, že na změnu vlády v Praze sázejí.
Fialova vláda od Babiše zdědila rozjetý soudní proces u Evropského soudního dvora. Tato skutečnost posilovala vyjednávací pozice Prahy zvláště poté, co soud nařídil těžbu v Turówě v rámci předběžného opatření a do vydání rozsudku (dočasně) uzavřít. Z dosavadního průběhu soudního jednání bylo také možné odhadnout, že český argument o tom, že Polsko v případě Turówa hrubě narušilo evropskou legislativu a porušilo princip loajální spolupráce, bude soudem přijat. Také další aktéři turówské kauzy na české straně si myslí, že rychlá a překvapivá dohoda měla co do činění s ideologickou blízkostí ODS a PiS: „To, že nová vláda Petra Fialy začala tlačit na uzavření dohody a stažení žaloby na Polsko, je dost zvláštní. A my si myslíme, že důvod je pravděpodobně ten, že nová česká vláda chtěla ten spor s Polskem prostě co nejrychleji (i bez ohledu na české zájmy nebo zájmy českých občanů a českého životního prostředí) ukončit, a že v tom hrálo roli, že ODS a strana Právo a spravedlnost v Polsku spolupracují na evropské úrovni a dlouhodobě deklarují dobré vztahy. Ta smlouva byla skutečně uzavřena podpisem pana Fialy a polského premiéra Morawieckého…,“ myslí si Nikol Krejčová z české pobočky Greenpeace a dodává, že způsob, jakým byla dohoda utajeně odsouhlasena a ohlášena, nepředstavuje standardní proces – a to nahrává spekulacím.
Spekulace na sebe nenechaly čekat. Polská strana se prý měla pokusit využít „eso v rukávě“, jak to nazvala česká média. Totiž v listopadu 2021 se polská strana obrátila na českou v souvislosti s doly Darkov a ČMS na Karvinsku. V dopise polského Generálního ředitelství pro ochranu životního prostředí se psalo: „Dovoluji si uvést, že případné pokračování provozu černouhelného dolu ČSM bez provedení příslušného řízení o přeshraničním vlivu na životní prostředí s Polskou republikou je porušením povinností vyplývajících z čl. 1 odst. 3 a 4 Espoo úmluvy a čl. 7 odst. 1 EIA směrnice.“ Problémem ale bylo, že v dole Darkov a ČMS docházelo k poslednímu dobývání porubů, zatímco doly byly fakticky uzavřeny v únoru 2021. České ministerstvo životního prostředí odpovědělo polské straně v lednu 2022, že dobývání prorubů v uzavřených dolech už nepředstavuje „významnou negativní změnu“. Někteří ale spekulovali o tom, že inkriminovaný dopis měl ovlivnit jednání o dohodě. Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) to odmítla a upozornila, že Polsko bylo součástí procesu posuzování důlní činností obou karvinských dolů, takže procesuálně zde bylo vše v pořádku. Na rozdíl od Turówa.
Stanovisko generálního advokáta EU z 3. února 2022 uznalo celkem čtyři body české žaloby za opodstatněné. Dalších pět bodů obžaloby viděl Priit Pikämae jako neopodstatněné a odmítl je. Soudnímu dvoru navrhl, aby dal Česku za pravdu v následujících bodech: Polsko porušilo prodloužením těžby o 6 let bez posouzení vlivů na životní prostředí evropskou směrnici. Evropskou směrnici Polsko porušilo tím, že nezveřejnilo obsah rozhodnutí o prodloužení těžby, dokument poskytlo ČR se zpožděním pěti měsíců a neúplně. Dále nezveřejněním obsahu stejného rozhodnutí porušilo další evropskou směrnici, protože neumožnilo veřejnosti přístup k informacím o životním prostředí. Konečně tím, že Polsko neposkytlo kompletní informace o vydání povolení, porušilo zásadu loajální spolupráce. Tím porušilo Smlouvu o Evropské unii.
Generální advokát tak podpořil Česko ve čtyřech klíčových bodech žaloby. V tuto chvíli bylo ale jeho stanovisko i skutečná polská pochybení mnohem méně relevantní. Dne 4. února Česko informovalo soud, že se „vzdává veškerých nároků v návaznosti na vzájemnou dohodu uzavřenou s Polskou republikou o řešení, které má být poskytnuto v tomto sporu.“ Česká a polská vláda se totiž dohodly na řešení mimosoudní cestou, nebo jak tvrdí dohoda „smírnou cestou při respektování práva Evropské unie“, které ovšem Polsko podle generálního advokáta EU zřejmě porušilo hned ve čtyřech bodech.
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o spolupráci k řešení vlivů těžební činnosti v povrchovém hnědouhelném dole Turów v Polské republice na území České republiky jde na první pohled a konzistentně ve šlépějích českých požadavků, které marně v Polsku artikuloval v únoru 2021 ministr zahraničí Petříček. Jejím předmětem jsou v podstatě dvě věci: první – „řešení dopadů“ těžby na území České republiky. Což konkrétně znamenalo „spolupráci stran při provádění a financování opatření k zjišťování, zmírňování a prevenci dopadů, včetně jejich monitorování“. A dále smírné urovnání sporu, tj. stažení české žaloby na Polsko. Polsko se přitom v dohodě zavázalo k tomu, že České republice zaplatí celkem 45 milionů eur (namísto původních 50 milionů, které Česko žádalo) s „cílem plně řešit vlivy těžby v dole Turów na českém území“, plně ovšem znamená jen v intencích dohody. Naopak česká strana se zavázala k tomu, že prostředky využije v souladu se smlouvou a bude o tom jednou za rok podávat Polsku zprávu o jejich využití.
Polsko dále přislíbilo, že „těžbu nerozšíří blíže k hranicím s ČR a těžební jámu neprohloubí víc než 30 metrů pod úroveň moře“, pokud nesplní podmínky stanovené v dohodě. K těm patří: dokončení podzemní bariéry a prokázání její funkčnosti, dokončení zemního valu, splnění požadavků na monitorování těžby na území Polska a zřízení monitorovacích vrtů. Nesplnění těchto podmínek mělo být překážkou pro rozšíření dolu, což na první pohled vypadá jako určitý kompromis. V dohodě ale hraje hlavní roli sporná „podzemní bariéra“, jak jsme o ní už hovořili.
Polsko přislíbilo, že přezkoumá předchozí rozhodnutí o prodloužení těžby, které Česko rozporovalo a které generální advokát EU označil za porušení evropských směrnic, a zavázalo se k lepšímu informování a komunikaci s českou stranou ohledně dalších rozhodnutí. Dodejme, že v březnu 2023 polské ministerstvo klimatu a životního prostředí znovu povolilo těžbu v dole Turów, a to až do roku 2044, nad rámec sporu s Českem (kde se jednalo o rok 2026). Z hlediska dalších dopadů dolu se česko-polská dohoda zaobírá stavbou pozemního valu se stromy, který by měl být jeden km dlouhý a dostatečně vysoký, aby bránil dopadům těžby na české straně hranice, tj. z hlediska hluku, světelného znečištění, znečištění ovzduší i krajinného rázu. Má se také zlepšit monitorování znečištění vzduchu a prašnosti i překročování hygienických limitů dolem.
„Myslím, že je to velký úspěch. Podařilo se nám odvalit balvan, který poslední léta zatěžoval česko-polské vztahy,“ řekl po podpisu dohody krátce po jedné hodině odpolední 3. února 2022 český premiér Petr Fiala. Je pravda, že z hlediska dosavadního vývoje dohoda znamenala určitý a nemalý pokrok. Polská strana na prvním místě totiž uznala, že důl v Turówě má skutečně nějaké negativní vlivy na území a občany sousední země, které je třeba řešit, a přislíbila, že přistoupí na některé z českých podmínek, které doposud odmítala.
Také Liberecký kraj, který byl v kauze Turówa aktivní, uzavřenou dohodu přivítal jako odpovídající řešení sporu. Rok od uzavření dohody hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) dohodu vidí jako „správný krok“ a dále řekl, že dohoda „je kompromisem, ale jsem přesvědčen, že bez ní bychom byli ve výrazně horší situaci, protože bychom neměli k dispozici relevantní data, dostávali bychom se k nim obtížně a zátěž česko-polských vztahů v ne úplně jednoduché situaci, v níž se nacházíme my i celá Evropa, by nám nic dobrého nepřinesla.“ Také v srpnovém rozhovoru s námi liberecký hejtman vyzdvihnul, že mechanismus monitoringu dopadů dolu je jedním z hlavních přínosů dohody v porovnání s minulostí: „Možná, že pokud budu kritický k českému státu za těch sedmdesát let, tak tady je paradoxní, že Československo ani Česká republika nikdy nevybudovalo blízko Uhelné a Václavic žádnou stálou měřící stanici, které by byla schopná monitorovat, jestli jsou překračovány nějaké normy prachu, hluku a další věci.“
Pro některé místní byla nicméně dohoda zklamáním, protože bojovali za komplexnější řešení. „Česká strana to vzdala za úplatu… to je pro mě největší zklamání z politiků, že se o ten kompromis nikdo nepokusil. Nikdo se ani nepokusil dojednat to, že by ta těžba třeba mohla zabírat menší plochu, že by se nemusela tak přiblížit k českým hranicím, že by třeba nemusela jet do roku 2044. Reálně během těch vyjednávání se jednalo jenom o to, kolik si necháme zaplatit. A i na tomto cynickém principu řešení nebyli schopni dosáhnout žádného úspěchu, protože se ukázalo, že i ta miliarda je málo,“ říká k tomu Milan Starec ze Sousedského spolku v Uhelné. Dohodu vidí jako problém také v nadaci Frank Bold, která v právní analýze píše „že česká vláda proto, aby Polsko mohlo dál v plném rozsahu těžit, obětovala kus českého území. Výměnou získala peníze na krizovou infrastrukturu – vodovody, aby čeští občané v poškozeném území měli alespoň co pít.“ A dále tato analýza uvádí, že dohoda v podstatě legitimizuje vznikající enviromentální škody, což je v rozporu s povinnostmi obou států „ČR stejně jako Polsko má právní povinnost přijmout veškerá opatření proto, aby další škody na českém území vůbec nevznikly. Taková opatření ale dohoda neobsahuje.“ Zástupce nadace Frank Bold jsme během naší práce oslovili a požádali o bližší komentář, bohužel bez odezvy.
Český premiér Fiala tvrdil, že dohodu jeho vláda dojednala hlavně s ohledem na zájmy lidí na české straně, které těžba negativně ovlivňuje. „Tato dohoda přináší nepochybně hmatatelné benefity pro lokality postižené činností dolu Turów a pro jejich obyvatele, což byl náš hlavní cíl,“ prohlásil po podpisu dohody Petr Fiala. Po více než roce v květnu 2023 nám ale Zuzana Pechová, obyvatelka Uhelné, řekla: „Dohoda byla dělaná pro nás, ale když to vezmu velmi osobně, pro nás se zatím neudělalo nic.“ I ona vidí dosaženou dohodu jako výhodnou především pro Polsko a pro neomezené pokračování těžby hnědého uhlí v Turówě. Její kolega ze Sousedského spolku k tomu dodává, že hovořit o kompromisu není na místě, když česká strana požadovala, aby se netěžilo a polská pokračování a rozšíření těžby na maximální dobu, kompromisem podle něj není, že Polsko může těžit dál na maximum doby a důl ještě rozšíří. Liberecký hejtman Martin Půta vidí věci jinak a mnohem pragmatičtěji. Jak říká, kraj ani on sám nikdy nepožadovali zastavení těžby, nicméně požadoval kompenzace pro české občany kvůli vlivům těžby. Ze shora řečeného je patrné, že představy o kompromisu se mezi českými politiky a místními aktivisty ne příliš překvapivě liší.
Faktem je, jak už jsme naznačili, že v listopadu 2022 polské úřady povolily na základě řízení EIA těžbu v Turówě až do roku 2044. Toto rozhodnutí je v současnosti předmětem další žaloby v Polsku. V únoru 2023 polské ministerstvo klimatu a životního prostředí znovu povolilo prodloužení těžby do roku 2044. Česko původně žalovalo Polsko za povolení těžby do roku 2026, spor urovnalo a Polsko pak prodloužilo těžbu až do roku 2044, čímž také prodloužilo všechny negativní dopady na české straně hranice.
Čeští politici nicméně opakovaně skloňovali význam česko-polských vztahů, které spory kolem dolu v Turówě poškozovaly. ODS je spojencem PiS ve frakci Evropského parlamentu a současná česká vláda se s tou polskou shodne na protiruské politice a na podpoře Ukrajiny, jak znovu zdůraznila návštěva Petra Fialy v Polsku letos v červenci. Nicméně česká vláda pětikoalice pod vedením ODS měla někdy v evropské politice o dost „konvenčnější“ názory než ta polská, a to i v tak visegrádské otázce jako je migrace. Fiala v červnu kritizoval Polsko i Maďarsko za to, že na červnovém summitu svým odporem vůči novým pravidlům migrační politiky EU blokují peníze za ukrajinské uprchlíky, protože odmítají dohodu, kterou česká vláda podpořila. Z perspektivy celé turówské kauzy je pak otázkou, jestli každá strana nepřikládá vzájemným vztahům poněkud jiný význam? Polsko podle expertízy Evropského soudního dvora porušilo princip loajální spolupráce ve vztazích s Českem a ani v jednom pro českou stranu zásadním parametrům (například nerozšíření dolu k české hranici a k zdejším obydlím, viz odmítavé stanovisko českého ministerstva životního prostředí z roku 2019) Česku neustoupilo. Dokonce dlouho nechtělo přistoupit ke standardním krokům jako jsou pozemní valy a omezení hluku či světelného znečištění v oblasti dolu, což všechno naznačuje určité asymetrie ve vzájemných vztazích. Válka na Ukrajině a její důsledky se nicméně v obou zemích staly záminkou pro narativ o „energetické bezpečnosti“, ve které hraje uhlí přirozeně novou roli a zaznamenává comeback. Jak v Polsku, tak v Česku se jedná o domácí zdroj energie, který snižuje závislost obou zemí na dovezených zdrojích. Polská ministryně klimatu při výročí uzavření dohody v únoru 2023 vyzdvihla její význam v současné geopolitické situaci. Podobně mluvil také liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj). Nejnovější statistiky pak ukazují, že odchod od uhlí dostal díky válce na Ukrajině pauzu v celé EU. V Česku a v Polsku je to ale také voda na mlýn zdejších fosilních lobby. I když dost možná jenom do času…
- Všechny díly za sebou najdete ZDE.
Seriál investigativních reportáží v česko-polské kooperaci vznikl díky finanční podpoře Journalismfund.eu.
Journalismfund.eu v rámci své finanční podpory nezasahuje do práce novinářů a zaručuje jim v jejich práci naprostou nezávislost .