Balkánské zápisky píší o nedávných i dávnějších případech nedůstojného zacházení se srbskými kulturními dějinami na území Kosova.

Srbská média ještě týden po neslavné komemoraci ze strany velvyslanců Německa Jörna Röhda a Francie Oliviera Guerota se nemohou vzpamatovat ze šoku, který tito dva diplomaté způsobili Srbsku.

Oba zastupují své země v Kosovu a v den konce první světové války se společně odebrali vzdát hold padlých bojovníků na pravoslavném hřbitově v Prištině. Tomu ale předcházela akce přemístění pamětní desky s nápisem „Zde leží ostatky srbských vojáků padlých ve válce v letech 1912-1918“. Deska byla dána stranou a místo na vyvýšeném místě označujícím hrob vojáků byla postavena deska ve francouzštině, srbštině a albánštině: „Francouzským vojákům padlým v Kosovu“. Přemístění se uskutečnilo na iniciativu francouzského velvyslanectví v Kosovu bez jakéhokoli předchozího oznámení srbskému místnímu patriarchátu. Stejně tak ani srbské úřady nebyly o akci informovány, neboť západní země se v Kosovu chovají, jako by se jednalo o jejich protektorátní území. Kosovské instituce vnímají akci jako správný krok vůči Srbům, když obě francouzské i německé velvyslanectví podala vysvětlení, že k přemístění došlo z důvodů, že by komemorace k francouzským a německým vojákům padlým v první světové válce se konala jako dosud ve stínu preferování srbských vojáků.

Nad francouzskou aktivitou lze pozvednout obočí z neúcty k historii. Neboť, kdo válku způsobil a kdo pomohl spojeným silám Dohody (The Entente) ji vyhrát. Byla to právě takzvaná Malá dohoda – Československo, Rumunsko a Království Jugoslávie.

„Neutralita“ Západu a svědectví česko-slovenského praporu

Znevažování historie ze strany západních zemí způsobuje v Kosovu také to, že například v Prištině, kde žije již jen několik desítek Srbů, proti dřívějším necelým 50 tisícům, se místní Albánci chovají nedůstojně na pravoslavném hřbitově, kde poničili mnohé hroby. Stalo se i to, že v oddělené části určené Židům se kosovští Albánci rozhodli pro stavební práce. Muselo proti tomu zasahovat izraelské velvyslanectví v Bělehradě. Podobně i před mnoha lety v roce 1999 v Djakovici kosovsko-albánští extrémisté poničili hroby francouzských vojáků padlých v první světové válce. Přitom k tomu došlo v době, kdy se stal zvláštním zástupcem generálního tajemníka pro Kosovo Francouz Bernard Kouchner. Navíc Kouchner jmenoval paradoxně bývalého náčelníka paravojenské organizace UCK Agima Ceku velitelem Kosovského ochranného sboru, aby byl nově zřízený kosovský bezpečnostní sbor byl nápomocen k uklidnění situace.

Nejhorší akce proti Srbům se děly za pogromu na Srby v březnu roku 2004. Příčinou bylo utonutí dvou albánských chlapců v řece Ibar, údajně zaviněného Srby. Tehdy bylo kolem čtyř tisíc Srbů vyhnáno ze svých domovů. Kosovští Albánci zapálili a zcela zničili třicet pět pravoslavných kostelů.

Vojska KFOR měla za úkol bránit násilnostem a ničení památek. Většinou se ale západní představitelé KFOR chovali „neutrálně“ a událostem nechávali spíše volný průběh. To se nedá říci o příslušnících 5. česko-slovenského praporu, jak popisuje srbský web Pečat. Střežili významné srbské pamětihodnosti, jako byl památník na Kosově poli a další kostely v Kosovu a Metohiji. Česko-slovenští vojáci se také starali o bezpečnost autobusů přepravující srbské děti do škol, hlídkovali a monitorovali situaci v místech se smíšeným osídlením. Česko-slovenský prapor se pak tehdy zapojil do obrany napadených Srbů v kritických dnech pogromu 17. a 18. března 2004 na několika místech. Čechoslováci z KFOR se nechtěně dostali do konfliktu v městě Podujevo a sami se museli bránit před ozbrojeným davem kosovských Albánců. Podle srbských médií se vojáci zabarikádovali v již poničeném kostele sv. Andreje. Web Pečat cituje šokovaného českého důstojníka, který podal svědectví o zvěrstvech páchaných kosovskými Albánci: „Museli jsme opustit kostel, který byl zcela zničen. Stejně tak zničili hřbitov, na kterém vytahovali ostatky Srbů z hrobů a rozhazovali je všude kolem.“

Němečtí diplomaté přisoudili srbský pravoslavný klášter kosovským Albáncům

V souvislosti s výše uvedeným stojí za zmínku nejnovější zprávy o návštěvě německého velvyslance v Kosovu Jörna Röhda v kosovském srbském pravoslavném klášteře Visoki Dečani zapsaném na listině srbského kulturního dědictví UNESCO. Společně s ním zde byli němečtí velvyslanci ze sousedních zemí Srbska, Severní Makedonie, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Albánie a také vedoucí politického odboru pro jihovýchodní Evropu německého ministerstva zahraničí Michael Reiffenstül. Před týdnem tomu předcházela návštěva nového velitele jednotek KFOR tureckého generála Özkana Ulutaşe. Všichni zde údajně byli za účelem, aby vyslechli, jaké má problémy pravoslavná církev v Kosovu, ale velvyslanec Röhde na síti „X“ uvedl, že šlo o „návštěvu kosovského kláštera“.

To vyvolalo v Srbsku pobouření, neboť v tomto případě Srbsko tuto návštěvu tlumočí zcela jiným způsobem než německá diplomacie. Srbové v tom vidí snahu Německa vytvořit dojem, že jde o německou návštěvu suverénního státu Kosova a že klášter Visoki Dečani je kosovským kulturním památníkem a nikoli srbským. Němečtí diplomaté zapomněli, že památník byl v minulosti několikrát napadán kosovskými albánskými extrémisty. Navíc kosovská vláda již od roku 2016 projevuje snahu zapsat pozemek pod klášterem do kosovského katastru nemovitostí.

Srbská média citují německého poslance za AfD Petra Bystroně, který v Bundestagu kritizoval tuto návštěvu. Bystroň uvedl: „S ohledem na citlivost tématu je přisuzování srbského kulturního dědictví kosovským Albáncům diplomatickou chybou, bohužel typickou pro diplomatický sbor Baerbockové.“