Anna Veselá píše o tom, jak strategie „divide et impera“ v České republice funguje dlouhodobě a nesmírně úspěšně.
Protesty zemědělců, kteří přijeli do Prahy, aby vyjádřili svou nespokojenost s českou i evropskou zemědělskou politikou, mi připomněly mé mládí. Bohužel, ne v tom pozitivním světle.
Vládní politici (premiér, ministr zemědělství, někteří europoslanci) si dali práci, aby zemědělce a organizátory protestu označili řadou barvitých jmen. Za mého mládí byli všude „samozvanci a zaprodanci“. I na ty už došlo, ale navíc se objevili také agenti Kremlu, antisystémoví odpůrci (takové rozvracení republiky za minulé republiky je tomu dosti blízko, řekla bych) a samozřejmě protestující nejsou demokraté. Připomíná mi to rozhovor amerického novináře Tuckera Carlsona s ruským prezidentem, kdy se Carlson o sobě z ústy Hillary Clintonové dozvěděl, že je „užitečný idiot.“ Nic nového pod sluncem. Snaha zdiskreditovat oponenty, nadávat jim, obvinit je z kolaborace (to je silná káva!) – to vše má jen zakrýt jednak strach vládnoucích elit a hlavně zabránit jakékoliv diskusi o podstatně věci. Inu, když se bude zkoumat, jaké dotace bere pan Jandejsek (jiní je neberou? Co vyrábí pan Jandejsek? Neberou jiní dotace za to, že neprodukují? Nemělo by nás to zajímat?), pak není čas na obsahové otázky.
Další rys je mediální odezva. Zejména zpravodajský server novinky.cz dělají co mohou, aby ukázaly, že stojí „pevně a neochvějně“ na hrázi socialismu… vlastně pardon, to jsme si spletla dobu. Na hrázi EU a Zeleného údělu. Snaha ukázat, jak moc jsou zemědělci rozdělení, kdo se jak od koho distancuje, a jaká verbež to protestuje, opět dobře maskuje meritum věci, vyvolává reakce první signální, což je samozřejmě záměr.
Co si z akce můžeme vzít do budoucna?
- Zpoždění. V ČR se protesty organizují jako v jedné z posledních zemí. Koneckonců i při změnách režimu na konci 80. let tomu nebylo jinak. ČR má takové vládnoucí a mediální a také „odborné“struktury, že lze pro budoucnost očekávat, že významné změny/pohyby k nám přijdou velmi pozdě.
- Mediální štvanice bude rozpoutána na kohokoliv, kdo se postaví vládnoucí moci (ať už bude mít podobu Petra Fialy, nebo někoho jiného). Což vyzdvihuje roli osobní statečnosti jako klíčovou, ale zároveň uvolňuje prostor i pro velká ega, neboť ta lépe odolají tlaku, který si většina občanů nedokáže vůbec představit. A to nemluvě o existenčních starostech.
- Nejednotnost „občanských či odborných“ struktur opět není nic nového. Je to rys, který můžeme najít v různých etapách dějin. Patolízalství vůči vládnoucí moci dobře vystihuje jedna z her génia Cimrmana, kde se uvádí: „Poslali jsme ostrou prosbu.“ Je patrné, že jak v Agrární komoře, tak v odborech a jinde najdeme lidi, kteří by rádi posílali v předklonu takové „ostré prosby.“ Ještě horší jsou ovšem ti, kteří by rádi patřili mezi vládnoucí elitu a touží být kooptování do těchto struktur. Takové žáby na prameni dokáži znehybnit celou strukturu. Pokud ta ovšem není schopna se demokraticky vzbouřit, pak bude mít, co si zasela. A to se netýká jen Agrární komory apod., ale i politických stran (komunisté se nebyli schopni zbavit soudruha V. Filipa, který stranu zdecimoval, sociální demokraté mají v čele pana Michala Šmardu, který odborně nedokáže přesvědčit nikoho o ničem atd.)
Strategie „divide et impera“ je v ČR dlouhodobě nesmírně úspěšná a již nyní je patrné, že do určité míry zabrala v případě protestu zemědělců. Výsledek akce není třeba brát fatálně. Je to ponaučení pro akce budoucí. Je patrné, na koho se dá spolehnout a na koho ne. Kdo snáší stres a tlak, a kdo ne. Jestli byla vyjednávání vedena s účastníky důkladně a poctivě, nebo ne. Z každého kroku je možné se poučit pro příště. To, že česká společnost je velmi rozpolcená a zemědělců si, na rozdíl od Francie či Polska, moc neváží, bylo jasné předem.
Není lehké se postavit vládnoucí moci, obzvláště, když ovládá vše, co jen ve státu ovládat lze. Je ale jasné, že práce „zdola“ bude nutná. Doufejme, že protesty zemědělců tuto obnovu zdola spustí. Bez ní se těžko pohneme dále. Změny k nám sice dojdou jako k jedné z posledních zemí, ale ani tak není času nazbyt.