Politolog Petr Drulák komentuje situaci kolem migračních toků ve francouzském Zámoří.
Italský ostrůvek Lampedusa se stal symbolem evropského selhání obrany hranic. Leží blíže severnímu pobřeží Afriky než jižnímu pobřeží Evropy a po léta ho zaplavují vlny nelegálních migrantů. Vyloděním z provizorních plavidel vstupují na půdu EU, čímž získávají všechna příslušná práva a nároky, následně směřují na kontinent. Ale i Francie má svoji Lampedusu.
Ostrůvek Mayotte je od Evropy podstatně dál, leží v Indickém oceánu mezi Madagaskarem a Komorami. Ale z právního hlediska je francouzským zámořským okresem, obývaným francouzskými občany. Ačkoliv zámořské okresy jsou podstatně chudší než evropská Francie, bez výjimky jsou několikanásobně bohatší než sousedství, v nichž se nacházejí. Proto i Mayotte působí na své okolí jako ekonomický magnet. Podobně jako Lampedusa trpí pod náporem migrace, která v posledních měsících přerůstá do sociálního kolapsu. Polovinu obyvatel dnes tvoří nelegální migranti, někdejší turistický ráj zamořily slumy, v ulicích roste násilí, po setmění není bezpečné vycházet.
Francouzský ministr vnitra ostrov počátkem minulého týdne navštívil a vyhlásil radikální opatření, které mají migraci drasticky omezit. Vojenské námořnictvo má spustit „námořní železnou oponu“, skrze níž neproplují čluny plné migrantů. Především se však mají změnit pravidla nabývání francouzského občanství. Ministr Darmanin bude v parlamentu prosazovat zrušení práva místa, podle něhož získává každé dítě narozené ve Francii automaticky francouzské občanství. Mayotte by měl získat výjimku založenou na právu krve, podle něhož o občanství nerozhoduje místo narození, nýbrž občanství rodičů. Potom by platilo, že dítě narozené na ostrově získá francouzské občanství, pouze pokud aspoň jeden z rodičů bude Francouz.
Právo krve má odvrátit trvalý tlak na mayottskou porodnici ze strany těhotných migrantek. Tři čtvrtiny rodiček jsou dnes odjinud, obvykle připlouvají ze sousedních Komor, kam se dopravují letadly či loděmi ze střední a východní Afriky. Africkým rodičům, kteří z Francií nemají nic společného, se takto na Mayottu rodí francouzští občané. Jelikož ve Francii platí zákony na slučování rodin zajišťující, aby rodiče žili s dětmi, získávají tito rodiče nezpochybnitelný právní nárok na pobyt ve Francii a s nimi často i jejich rozvětvené příbuzenstvo. Podobně jako v Evropě i zde je migrační pohyb organizován gangy, které zajišťují logistiku i administrativu.
Zavedení práva krve představuje průlom. Ve Francii už od dob monarchie platí právo místa. Králové si jím upevňovali pozici proti šlechtě a také se hodilo při odvodech do armády. Z jiných důvodů si z práva místa udělali fetiš dnešní liberálové. Právo místa spojují s občanským pojetím národa, které ve své kosmopolitní verzi pojímá národ jako flexibilní proměnné společenství otevřené každému, kdo o to stojí. Naopak právo krve předpokládá národ definovaný původem a historickou zkušeností, jeho příslušníkem se může stát jenom někdo. Liberálové jsou nadšeni z univerzalistického přesahu práva místa a odmítají kritérium předků, na němž je založeno právo krve.
Nicméně tyto univerzalistické představy dnes Evropě znemožňují se bránit masové migraci. Pokud liberálové přiznávají komukoliv na světě právo na to, aby se stal členem evropského národa, který si vybere, nemohou pak bránit Afričanům, kteří do Evropy přicházejí, aby se stali Francouzi, Němci, Švédy či Finy. Obyvatelé Mayottu to pochopili už před dvaceti lety a do té doby žádají zavedení práva krve. Před několika lety našli zastání jen u Jean-Marie Le Pena. Je paradoxní, že ve veřejné debatě proti Le Penovi tehdy hájil nezpochybnitelnost práva místa právě ministr Darmanin, který dnes změnu na ostrově prosazuje. Mayotťané však měli už tehdy jasno, prezidentské volby na ostrově vyhrála Le Penova dcera. Její podpora ze strany místních voličů barevné pletí vyvrací klišé pařížských progresivistů o údajných fašistech a rasistech.
Dnes jsou tři čtvrtiny Francouzů přesvědčené, že na Mayottu by mělo být právo místa zrušeno a dvě třetiny by ho dokonce zrušily v celé Francii. Dá se čekat, že parlamentem tato změna projde, není však zřejmé, jak s ní naloží ústavní soud. Obvykle straní progresivistům, kteří máloco nesnáší tak upřímně jako právo krve; ztotožňují ho s rasismem. Na druhou stranu i pařížská elita si začíná uvědomovat, že její utopické představy o světě generují nevoli, která ji už reálně ohrožuje. Možná budou v tomto ohledu vnímavější než jinde v západní Evropě.
Článek vyšel původně ve slovenském časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Článek není určen ke sdílení na dalších webech!