Skončí nevýhodné půjčky od MMF a dalších institucí Africe? Zdá se, že představitelé zemí černého kontinentu začínají chápat, jaké bohatství se nachází na jejich území a chystají se ho chránit.
Braní si půjček krytých přírodními zdroji se v Africe používá již řadu desetiletí jako způsob, jak mohou chudší a méně rozvinuté země získat finance na infrastrukturní projekty. Poptávka po těchto typech smluv prudce narůstá mimo jiné i vzhledem k přechodu k obnovitelným zdrojům energie a elektromobilům, kde kritických nerostných surovin je nedostatek. Dávný zvyk brát si z Afriky levně zdroje se však možná začne chýlit ke konci. Šéf Africké rozvojové banky, Nigerijec Akinwumi Adesina, totiž veřejně vyzval africké země, aby ukončily braní půjček výše zmiňovaného typu. Smlouvy, které Afrika uzavírá především se západem a Čínou, označil za špatné a poukázal na iniciativu rozvojové banky Afriky, která pomáhá zemím tyto smlouvy znovu a výhodněji sjednat. “Riziko, které člověk podstupuje s půjčkami krytými přírodními zdroji, je podle mého názoru to, že jsou prostě špatné, špatné a špatné. Především proto, že takováto aktiva nemůžete správně ocenit. Pokud máte pod zemí nerosty, ropu, kovy a plyn, nejde o skutečný prodej, tak jak vlastně stanovíte cenu takového aktiva v rámci dlouhodobého kontraktu?” “Za druhé, jednání je velmi asymetrické. Většina zemí, které chtějí přijímat úvěry na aktiva a přírodní zdroje, pravděpodobně jedná s většími zeměmi, většími komerčními bankami, které jim chtějí poskytnout úvěr a říkají: ‘Podívejte, je to naléhavé, je to potřeba. Musíte ale podepsat to a to’. Větší moc však mají ti, kdo chtějí půjčku poskytnout, nikoliv země, která chce půjčku získat.” Věřitelé mají podle Adesiny obvykle navrch a diktují podmínky africkým zemím, které mají nedostatek peněz. „Tato nerovnováha sil spolu s nedostatkem transparentnosti a možností korupce vytváří živnou půdu pro zneužívání,“ domnívá si Adesina.
Od roku 2000 si nejméně 11 afrických zemí vzalo desítky půjček v hodnotě miliard dolarů zajištěných jejich přírodními zdroji. Africká rozvojová banka sídlící v Abidžanu na Pobřeží slonoviny pomáhá financovat rozvoj afrických zemí. S cílem uchovat nerostné bohatství na kontinentu od banky vzešla iniciativa, která pomáhá zemím znovu projednat ty půjčky, které jsou asymetrické, netransparentní a špatně oceněné. Podle Adesiny země mohou mít problém získat nebo splácet půjčky schvalované institucemi typu MMF, protože příjmy z přírodních zdrojů jsou pro jejich ekonomiky obvykle klíčové a jsou jedním z mála zdrojů pro splácení dluhů. Adesina konkrétně zmínil například finanční krizi Čadu, která tuto středoafrickou zemi ochromila poté, co vzhledem k půjčce od nadnárodní společnosti Glencore sídlící v Londýně použila většinu svých příjmů z ropy na splacení svého dluhu. Poté, co se Čad obrátil na MMF s žádostí o podporu, trval věřitel na novém projednání jeho půjček krytých přírodními zdroji. Zdaleka nejvýznamnějším zdrojem financování výše zmiňovaných půjček krytých zdroji je Čína společně se západními obchodníky s komoditami a bankami, jako jsou Glencore, Trafigura (sídlí v Singapuru) a Standard Chartered. Ty rovněž financovaly obchody s ropou za hotové, zejména s Konžskou republikou, Čadem a Angolou. Trafigura se k problematice vyjádřila komentářem, kde poukázala na svou zprávu z roku 2020 nazvanou “Demystifikace předplacených plateb”, v níž se uvádí, že “obchodní firmy umožňují výrobu, která by jinak nebyla možná – a tím podporují hospodářský růst, tvorbu pracovních míst a vytváření fiskálních příjmů v příslušných zemích”.