Francouzská vláda a korsičtí představitelé se dohodli na znění navrhované ústavní revize, která středomořskému ostrovu krásy přizná autonomní status.
Ostrov Korsika přezdívaný île de Beauté (ostrov krásy) je ostrov ve Středozemním moři, který nyní náleží pod správu Francie. Jeho dějiny jsou poznamenány desetiletími konfliktů s Paříží a bojů za autonomii. Teprve před 6 měsíci prezident Emmanuel Macron prolomil dlouholeté francouzské tabu v otázce autonomie Korsiky a navrhované revize ústavy. Návrh textu předpokládá “uznání autonomního statusu” Korsiky “v rámci republiky”, prohlásil po jednání ministr vnitra Gérald Darmanin. Krátce po ministrovi vystoupil i Gilles Simeoni, umírněný nacionalista a šéf korsické regionální správy, který zdůraznil, že Korsika je prozatím jen na cestě k autonomii. “Princip zákonodárné moci podléhající dohledu Ústavní rady byl jasně přijat… Jsme v semifinále. Ještě musíme vyhrát semifinále a pak finále,” domnívá se Simeoni. Návrh nového statusu Korsiky “zohledňuje její vlastní zájmy spojené s ostrovní polohou a s historickým, jazykovým a kulturním společenstvím, které si vytvořilo zvláštní vazby ke své zemi”. Obě strany se rovněž dohodly, že “zákony a předpisy mohou být na ostrově upraveny” pod dohledem francouzských nejvyšších soudů a že korsičtí úředníci budou mít v rámci speciálního zákona zákonodárnou moc. Plán pro přechod k autonomii bude konzultován s registrovanými voliči na Korsice i s regionálním shromážděním v Ajacciu, kterému v současné době dominují nacionalisté (někteří z nich prosazují úplnou nezávislost na Francii).
Ostrov Korsika je součástí Francie od roku 1768, kdy byl odkoupen od janovských vládců. Potřeba řešit postavení Korsiky začala být naléhavou v roce 2022, kdy se území zaplavily nepokoje po smrtelném útoku ve vězení na korsického militantního nacionalistu Yvana Colonnu. Ten si odpykával doživotní trest za vraždu prefekta Clauda Érignaca, nejvyššího představitele francouzského státu, kterou spáchal na ostrově v roce 1998. Pět let na útěku, kdy se Colonna skrýval jako pastýř v korsických křovinách (ty byly dlouho romantizovány jako úkryt vlastenců a banditů), z něj udělalo symbol vzdoru ostrova vůči francouzskému státu a jeho smrt ve vazbě vyvolala zuřivou reakci. Tisíce protestujících procházely městy po celém ostrově a držely transparenty s nápisy Statu Francese Assassinu (“Francouzský stát je vrah”) a I Francesi fora (“Pryč s Francouzi”). Mladí lidé se střetávali s policií a útočili na francouzské symboly, což vyvolalo obavy z návratu násilí a krveprolití, které ostrov poznamenaly od 70. let 20. století do přelomu století. Korsičtí nacionalisté, mezi nimiž jsou jak separatisté, tak zastánci autonomie, požadují větší pravomoci již po desetiletí. Požadavky též zahrnují oficiální uznání korsického jazyka, který má blíže k italským dialektům než k francouzštině, a navíc chtějí zabezpečit ochranu před cizinci, kteří skupují korsickou půdu.