V obnoveném dialogu Napříč se deset osobností z různých názorových proudů vyjadřuje k zavedení korespondenčních voleb. Rubriku převzala Jana Turoňová.
V polovině dubna se má ve druhém čtení hlasovat návrh vládních poslanců o zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí. Víme, že ze zahraničí v posledních volbách do poslanecké sněmovny získaly právě strany vládní pětikoalice oproti opozičním uskupením nejvíce hlasů. Mají tedy důvod předpokládat, že právě za hranicemi jsou voliči, které je třeba aktivovat. Pozměňovací návrh předkládají i za cenu ohrožení principů svobody, tajnosti a přímosti voleb. Nepoškozuje tím pětikoalice důvěru v samotnou demokracii? A nezvyšuje tím riziko volebních podvodů, kterých se i část odborné veřejnosti obává? A můžeme očekávat, že bude v něčem korespondenční volba pro občany přínosná? Mnohé komentáře upozorňují na skutečnost, že celá záležitost ohledně korespondenční volby je zpolitizovaná a že hlavním zájmem předkladatelů je podpořit nikoliv demokracii, ale daleko spíše vlastní volební výsledky. Korespondenční volba má však i své obhájce, kteří v ní spatřují výraz rovných příležitostí.
Podnětnou četbu Vám přeje Jana Turoňová!
Veronika Sušová-Salminen, historička a šéfredaktorka !Argumentu
Otázka korespondenčního hlasování ukazuje na míru nedůvěry, které v politickém systému existuje. Vláda nevěří sama sobě a voličům doma a absurdně a skandálně hledá podporu v zahraničí. Kritici nevěří v poctivost celého procesu. Nicméně opozice má také politické motivy – nechce voliče ze zahraničí posílit, protože se bojí, že neobstojí a zdá se, že se o to ani nepokouší (voličsky a občansky je odepsala?). Občané doma se bojí, že by za ně mohli rozhodovat lidé, kteří doma nežijí (což chápu). Objevují se argumenty, že o realizaci práva volit by nějak mělo rozhodovat to, zda někdo volí „správně“ nebo „nesprávně“. „(Ne)správným“ voličům by se (ne)mělo vycházet vstříc. Celá záležitost je podle mého vidění velmi zpolitizovaná a vůbec neslouží posilování české demokracie, spíš naopak. Nějaké zjednodušení hlasování ve volbách bych osobně ocenila, nicméně ne za tuto cenu. Nedůvěra už systém tak prožrala, že se musí začít od píky, a ne od nadstavby.
Michal Semín, publicista
Vládou navržená a nevybíravě prosazovaná korespondenční volba, za souběžné snahy „rozmnožit“ počet voličů v zahraničí novelou zákona o nabývání občanství, má za daných okolností jasný cíl – ovlivnit výsledek voleb ve prospěch stran vládnoucí koalice. Předložený návrh neumí zajistit transparentní způsob jak samotného hlasování, tak následného sčítání. Korespondenční hlasování českých občanů v zahraničí neumožňuje volební akt „za plentou“, čímž je v rozporu s ústavním právem na tajnou volbu a při sčítání hlasů bude chybět kontrola zástupců politických stran, přítomných ve volební komisi. Bude-li korespondenční volba napadena u Ústavního soudu, jak její odpůrci avizují, pak hrozí, že místo jejího zrušení dojde k pravému opaku, totiž uplatnění této formy hlasování, pod záminkou narovnání práv, i na území našeho státu. Ale i kdyby k volebním podvodům nedošlo, od této chvíle budou výsledky voleb kdykoli, třeba i účelově, zpochybnitelné. Ve výsledku to nepovede k ničemu jinému, než jen další erozi legitimity stávajícího politického systému.
Petr Hampl, sociolog
Každý je pro demokracii, ale každý myslí demokracií něco jiného. Z vyjádření různých představitelů vládnoucí liberální oligarchie je zřejmé, že za demokratický pokládají takový systém, kde vládnou demokraté, tedy oni sami. Volební postupy jsou tedy posuzovány podle jediného kritéria, koho vynesou k moci, případně u moci udrží. Falšování hlasů je pokládáno za naprosto demokratický postup, probíhá-li ve prospěch demokratů. Férové volby jsou naopak nedemokratické, vyhrají-li v nich populisté. Podle této definice je zavedení korespondenční volby naprosto demokratickým opatřením. Jiné skupiny ve společnosti mohou samozřejmě myslet výrazem „demokracie“ něco úplně jiného, ale na nich nezáleží, protože nemají možnost, jak svou vůli a své pojetí demokracie prosadit.
Petr Kužel, filozof
Důvody, proč chtějí strany vládní pětikoalice zavést korespondenční volbu, jsou nasnadě: u voličů, kteří žijí v zahraničí, a nejsou tudíž přímo zasaženi dopady vládní politiky, mají tyto strany výrazně vyšší podporu než u těch, kteří vládní opatření pociťují na vlastní kůži. Současný návrh se má týkat pouze českých občanů žijících dlouhodobě v zahraničí. Lze ovšem přepokládat, že pokud bude tento návrh schválen, dříve či později se začne klást otázka, proč mají občané žijící mimo ČR mít právo volit korespondenčně a občané žijící v ČR toto právo mít nemají. Toto omezení bude prohlášeno za diskriminační a v rámci boje za rovnost práv bude snaha zavést korespondenční volbu i pro občany žijící v ČR. Už dnes se ostatně – například od Víta Rakušana – dovídáme, že si „budoucí debatu o rozšíření tohoto návrhu umí představit“. Jako nejvíce problematický aspekt návrhu vidím zajištění tajnosti voleb a garance možnosti se rozhodnout skutečně svobodně, bez vnějšího zasahování. Zatímco za plentou je každý sám, a může hlasovat sám za sebe pro kteroukoli stranu, ať již na něj jeho okolí tlačí sebevíce, v případě korespondenčního hlasování není možné zajistit, že ve chvíli, kdy dává volič hlas do obálky, na něj nikdo (ani rodinné prostředí) nevyvíjí žádný nátlak, či dokonce, že nikdo nehlasuje za něj. Korupce a kupování hlasů by se tímto návrhem velmi usnadnily. Pokrok nezastavíš, a tak zatímco jsme dříve mohli sledovat kampaň „Přemluv bábu“, brzy se můžeme stát svědky kampaně „Pošli to za bábu“.
Tomáš Doležal, politický expert
Realizace vládního návrhu by poškodila důvěru občanů v principy demokracie, v objektivitu a spravedlnost volebních výsledků i v povolební politickou reprezentaci. Zvláště, pokud korespondenční formu hlasování bude moci využít jen část oprávněných voličů, tzv. zahraniční Češi. Došlo by k podkopáni důvěry v esenci demokracie, kterou představuje vláda většiny, vzniklá ve svobodných a spravedlivých volbách, splňujících všechny parametry ústavnosti principů volebního práva. Návrh zákona možnost volebních manipulací přináší. Zejména v tom smyslu, že umožňuje vícenásobné hlasování Čechů v zahraničí, že neobsahuje žádné nástroje garantující dodržení zásady „jeden oprávněný volič = jeden odevzdaný hlas“. Rovněž chybí záruka toho, že do volebních výsledků nebudou zahrnuty neplatné hlasy, resp. že nebudou vyřazeny platné hlasy – protože hlasy odevzdané v zahraničí nebudou sčítat nezávislé pluralitní volební komise jako v ČR, ale komise tvořené pracovníky velvyslanectví. Korespondenční volba nebude pro občany přínosná v ničem. Naopak, pro občany, kteří ji využijí, přinese zásadní nevýhody. Nebudou mít jistotu, že jejich hlas bude do volební urny včas doručen a vhozen – a pokud mezi odesláním korespondenčního hlasu a dnem voleb proběhne zásadní událost, která je přiměje ke změně volby, už to nebude možné.
Alena Vitásková, manažerka, předsedkyně Institutu Aleny Vitáskové
Korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí? Musíme si položit otázku „cui bono“ to vláda dělá?! Pokud by zemi spravovali ke spokojenosti občanů žijících v ČR, tak by se voleb nemuseli obávat a „shánět“ podporu v zahraničí. Svému lidu by mohli důvěřovat, že je znovu zvolí. Opak je ale pravdou. Průzkumy ukazují, že vládnoucí pětikoalice hluboce u voličů propadá. Samostatně by se mnohé strany tohoto „seskupení“ do Parlamentu nedostaly. Tudíž tento závažný krok nedělá vláda v zájmu našich občanů žijících v ČR, ale ku prospěchu sama sebe. K udržení moci, kterou si chce tímto způsobem uzurpovat, a o kterou by v transparentních volbách zřejmě přišla. Důvěřuje více Čechům žijícím v zahraničí, že je znovu budou volit! Proč? K zamyšlení stojí, zda se nejedná o přípravu umožnit účast ve volbách „sudetským Němcům a jejich potomkům“, kteří byli po válce odsunuti na základě Benešových dekretů. Pak hovoříme o jednom, dvou, třech milionech možných voličů. Z toho pak vyplývá zásadní překreslení politické mapy s dopady, které budou mít zásadní vliv na další vývoj v ČR.
Ivo Šebestík, novinář, historik a překladatel
Největší překážkou pro Fialovu (a Pavlovu) pětikoalici jsou občané s životními zkušenostmi, rozhledem a neporušenými kognitivními funkcemi, kteří z bezprostřední blízkosti mohou pozorovat její počínání. Pětikoalice by je nejraději z voleb vyřadila, odebrala starším občanům volební právo a snížila věkovou hranici pro právo volit někam do dětských let. To si zatím ještě nedovolila, a tak sahá ke korespondenční volbě, kterou si přitáhne hlasy lidí, kteří nikdy nespatřili na vlastní oči třeba Lipavského nebo Černochovou (vlastně kohokoliv „od Fialy“), a dost často se také už identifikuji se svojí novou vlastí více než s ČR. Není vůbec vyloučeno, že v korespondenčním hlasování mohou být použity i hlasy osob, které se notoricky voleb neúčastní. Stačí evidovat jejich jména a volit za ně. Pochopitelně, že „volit správně“. Fiala a spol. dosud nemají splněno. Česká republika ještě nehoří, a tak se pětikoalice chce udržet u vlády ještě pro další období.
Andrea Cerqueirová, novinářka
Korespondenční volbu podporuji. Považuji ji za technickou záležitost, která se zbytečně politizuje. V mnoha zemích léta funguje a technikálie se dají ošetřit. Je mi jedno, koho Češi žijící mimo republiku volí častěji a zajímat by to nemělo ani politiky. Důležitý je princip. Tedy to, aby nikomu ve svobodné volbě nic nebránilo, a to ani vzdálenost od volební urny. Sama vím, jak je pro lidi důležité volit, i když v dané zemi nežijí. Mám dvojí občanství (české a brazilské) a zároveň štěstí, že to mám pár stanic metrem či tramvají od brazilské ambasády v Praze, kde volím. Vím ale, jak těžké to mají třeba Češi žijící v odlehlejších místech Brazílie. Každý si nemůže – kvůli času či financím – dovolit zajet či dokonce zaletět odvolit přes půlku tak obrovské země. Přitom volit chce. Mnozí z těchto lidí dělají rodné zemi dobré jméno (třeba už jen tím, že sousedy seznamují s českou historií či kuchyní) a zaslouží si, aby jim stát situaci neztěžoval, ale naopak ulehčoval.
Vlastimil Veselý, zakladatel Brno Expat Centre
Naši občané v zahraničí právo volit mají a využívají ho. Zvýšení jejich komfortu za hazard se ztrátou důvěryhodnosti volebních výsledků nestojí. Bylo by to ohrožení demokracie, protože při vzdálené volbě nelze zaručit tajné a přímé hlasovací právo. Jakékoli vzdálené hlasování je pozvánkou pro volební podvody a odporuje naší ústavě. Otevřel by se tím prostor pro kupčení s hlasy a vyplňování volebních lístků pod nátlakem. S hlasováním na dálku je nátlak snazší a hůře prokazatelný. Zajde-li vás večer navštívit soudruh od mafie a podívá se vám pod prsty, jestli hlasujete pro žádoucího kandidáta, žádná volební komise si toho nevšimne. Kdo má databázi obyvatel, může hlasovat za ty, od kterých nepřišla hlasovací obálka. Obálky s hlasy jsou před sečtením delší dobu skladovány a nelze vyloučit, že se s nimi bude účelově manipulovat. Proč riskovat ztrátu důvěry v náš robustní volební systém? Pokud občané přestanou věřit volebním výsledkům, legitimita vítěze voleb bude zpochybněna a společnost tak sklouzne k chaosu, v němž se voliči stran, které neuspěly, nemusejí s výsledkem smířit.
Alexandra Čadová, lékařka
Takto položená otázka již dopředu předpokládá, že korespondenční volba je ohrožením demokracie. Je to právě naopak. Zajistit volbu pro všechny občany, kteří na to mají ústavní právo, je základem demokratického státu. Proč se bojíme zajistit volbu pro všechny? Argument typu: „když tady nežijí, nemají co mluvit do politiky“, jsou liché. Lidé žijící v zahraničí zde mají rodinné vazby, majetek, není jim jedno jaký důchod pobírají jejich rodiče, jak se ČR reprezentuje ve světě a jaké daně platí ze svých majetků. Problém zavedení distanční volby lze chápat pouze jako byrokratickou záležitost, ve své podstatě je absurdní o tomto tématu diskutovat na poli politickém. Obava z distanční volby vychází v zásadě od lidí, kteří nemají skutečný strach o demokracii, ale o výsledek voleb, mohl by se jim nehodit. Ale takto skutečná demokracie nefunguje. Umožněme volit všem, kteří na to mají právo, a respektujme názor většiny. Zavedení distanční volby je důkazem toho, že se demokracie nebojíme a jsme na to hrdí.