Přečetli jsme: Vybíráme to podstatné z ostrého komentáře Davida Goldmana, který fakticky obvinil americký establishment z toho, že ve svojí válce s Trumpem zničil atlantickou vazbu a nahnal EU do náruče Ruska a snad i Číny.
Komentátor a ekonom David Goldman napsal pro noviny Asia Times o negativních dopadech nových sankcí proti Rusku. Nikoliv údajný protekcionista Donald Trumpa, ale republikánské křídlo „pro volný obchod“ zavedlo USA do obchodní války, kterou mohou USA jen prohrát, píše Goldman v úvodu. Nové sankce proti Rusku, které schválila Sněmovna reprezentantů i Senát nutí Evropu do de facto aliance s Ruskem proti USA, a to dost možná také s rozšířením o Čínu.
Je to ten nejhloupější a nejvíce sebedestruktivní akt ekonomického sebepoškozování od té doby, kdy USA odpojily dolar od zlata (15.8.1971) a bude mít katastrofální dopady.
Šaráda v Kongresu sice poníží Trumpa, ale také vytváří hrozbu pro evropské dodávky energií a také představuje extrateritoriální narušení evropského vládnutí. Berlín, Paříž i Řím se spiknou s Moskvou, aby obešly sankce, zatímco budou útočit na USA u Světové obchodní organizace i na jiných fórech, předpokládá dál autor.
Války začaly kvůli menším věcem
John McCain i Chuck Schumer, jeden z Republikánů, druhý z Demokratů a jejich protějšci ve Sněmovně reprezentantů dovolili, aby jejich pobouření proti někdy poněkud provokativnímu prezidentovi překonalo jejich smysl pro sebezáchovu. Ano, sankce poškodí Rusko, ale ne tak moc, jako ublíží v dlouhodobém horizontu USA. Bílý dům totiž uvažoval o sankcích jako o vyjednávacím nástroji, použitelném k tomu, aby přesvědčil Moskvu neprovokovat na Ukrajině a omezit ambice svého „příhodného spojence“ Iránu. Ale v té současné formě nebude prezident moci odstranit sankce uvalené Kongresem. A to mění fingovaný útok v hrozbu. Války už začaly kvůli menším věcem.
Demokraté a McCainovi republikáni, to si připomeňme, obvinili Trumpa z toho, že podrývá Severoatlantickou alianci, že izoluje USA a že předává diplomatické vítězství Rusku. Ale ne Trump, nýbrž jeho kritici dali Moskvě pořádnou páku nad západní Evropou. Takovou páku, na kterou by ani Rusko nepomýšlelo od vrcholu studené války v roce 1986, když Andropov zvažoval preemptivní útok kvůli plánům Západu na umístění střel středního doletu v Německu.
Údajně to byl Trump, kdo ignoroval potřeby mezinárodních vztahů pro domácí politické divadlo. Ale je to establishmentové křídlo republikánské strany a jeho demokratičtí spojenci, kteří se spojili, aby ponížili prezidenta, aniž by snad na moment přemýšleli nad tím, jaké dopady budou jejich kroky mít.
Trump ponížil demokraty a establishmentové kruhy republikánů minulý listopad. A ti, co prohráli, čelí výhledu na permanentní odchod z politického života. Jejich naděje – naděje poraženého establishmentu, píše Goldman, mohou být realizovány jen tak, že zadusí Trumpovu administrativu už zpočátku.
A to je ta skutečná motivace za „černou legendou o ruské tajné dohodě“, která dál zabírá čas amerických médií, zatímco většina Američanů už u toho usíná. McCain uvedl, že sankce jsou odpovědí na ruský útok na americkou demokracii. „Nedovolíme útoky na naši demokracii. A o tom tenhle zákon je. Musíme se postavit na svou stranu, ne jako republikáni, ne jako demokraté, ale jako Američané.“
Kdo se vměšuje?
Představa, že ruské machinace vysvětlí Trumpovo vítězství je smyšlená, i když bezesporu ruské zpravodajské služby hledaly příležitosti v americké volební tahanici. Ovšem McCainovo rozčilení nad porušením panenskosti americké politiky, vyznívají dosti na prázdno. Jeho přátelé, např. takový Carl Gershman z National Endowment for Democracy, veřejně vyzývali ke změně režimu v Moskvě. Jde o téma, které se ve veřejné debatě Washingtonu objevovalo roky. A v roce 2016 Defence Intelligence Agency uvedla, že Rusko se domnívá, že USA preferují změnu režimu. USA podpořili majdanový převrat na Ukrajině, který ohrozil ruský přístup k přístavu na Krymu. Americká schopnost ovlivnit politické dění v Rusku a v okolí Ruska je podstatně větší než ruská schopnost.
Po pádu komunismu se dominantní proud amerického myšlení ubíral směrem k tomu, že liberální demokracie je nezastavitelná a že změní jak muslimský svět, tak i Moskvu. (Goldman dále přiznává, že v tom sehrál svou roli, byl poradcem Jelcinova ministra financí Jegora Gajdara. Nicméně uvádí, že neměl moc co radit, protože Jelcinova vláda fungovala jako rodinný úřad pro ruské oligarchy, kteří si rozdělili ruskou ekonomiku).
Ekonomika byla v ruinách, připomíná Goldman. Jen pár metrů od Kremlu lidé prodávali staré šatstvo, aby měli na jídlo a veteráni z druhé světové války s medailemi na ulicích žebrali. Nikdo, kdo měl takový zážitek s ruským krátkým pokusem o demokracii, by byl překvapen následnou popularitou Vladimira Putina. Oligarchové sice dál kradli, ale umírněněji a tak, aby normální život mohl pokračovat bez katastrof. Putin vládne Rusku prostředky, které v někdy Goldman považuje za odporné, ale jeho je země, kde lidé nehoří o Ivanu Rozumném.
Evropské zájmy na posledním místě?
Ideologické zbytky těchto utopických představ 90. let ovlivňuje přístup republikánského establishmentu k Trumpovi. Jenže ono nejde o americké volby, o to, jak ošklivý je Putin, o svobodu či demokracii. Jde o privilegia a o pořádek ve “washingtonské bažině”. McCain a Schumer chtějí zničit Trumpa, protože úspěšná Trumpova administrativa zničí je a zničí reputaci celé jedné generace diplomatů, zpravodajců, akademiků a vojenských důstojníků, kteří dosáhli svého postavení tím, že podporovali export demokracie, budování států, puče a protirevoluce a tak dále.
Problém je v tom, že dvojka Schumer-McCain si sice vzali na mušku Rusko, ale způsobili kolaterální škody Evropanům. Sankce v současné podobě dovolí USA uvalit velké pokuty na evropské firmy, které budou zapojeny do energetické infrastruktury s Ruskem a ohrozí mnoho velkých projektů, na kterých se již pracuje. Včetně Severního proudu 2, pobaltského projektu pro LNG, rusko-tureckého Modrého proudu a dalších. Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise varoval: „Americký zákon může mít nezamýšlené jednostranné efekty, které dopadnou na evropskou energetickou bezpečnost a její zájmy. Pokud naše zájmy nebudou dostatečně brány v úvahu, pak jsme připraveni jednat během dnů. America First nemůže znamenat, že ‘evropské zájmy budou na posledním místě’.“
Trumpova administrativa už americké obchodní partnery v EU naštvala stížnostmi o kurzu eura a německém přebytku s USA. Jenže to byly maličkosti ve srovnání se sankcemi, které Evropané vidí jako hrozbu pro jejich zásadní ekonomické zájmy. Francouzští a němečtí ministři zahraniční odmítli sankce jako „porušení mezinárodního práva“ a národní vlády, ale i Evropská komise, připravují zatím nespecifikovaná protiopatření.
Evropané podezřívají USA, že chtějí sabotovat ruské dodávky zemního plynu do Evropy a nahradit je dovozy zkapalnělého zemního plynu z USA. Ani Trumpova administrativa, ani jeho oponenti v Kongresu, nezastávají takovou machiavelistickou agendu. Naopak, Trumpova administrativa zpočátku podporovala sankce proti Rusku jako nástroj vyjednávání. Ale zákon o sankcích svazuje prezidentovi ruce a to, co bylo nástrojem vyjednávání se mění v deklaraci obchodní války. A nebyla by to první válka, kdy to, co bylo zamýšleno jako fingovaný útok, bylo nakonec vyhodnoceno jako hrozba.
Politická opozice Trumpa narušila bezprecedentně atlantické vztahy
Nikoliv Trump, ale jeho domácí oponenti spustili bezprecedentní narušení atlantických vztahů, a efektivně vložili Berlín, Paříž a Řím do stejného tábora s Moskvou proti americké politice. Evropské vlády už s Moskvou konzultují mechanismus, jak sankce obejít. A Rusko odpovědělo vyhoštěním velkého množství diplomatů z Moskvy a z Ruska, což je ale jen symbolické gesto. Silnější opatření by mohla Moskva podniknout např. poskytnutím moderních zbraní Iránu, vzdušnou podporou milicím, které Irán kontroluje v Sýrii, či zvýšením vojenské spolupráce s Čínou. Vždyť Rusko a Čína už podporují iránské mezinárodní brigády šíitů jako „protilék“ na sunnitské džihádisty puštěné ze řetězu americkým selháním v Iráku.
Amerika, zakončuje Goldman, vyhrála studenou válku tím, že vrazila klín mezi Rusko a Čínu a rovněž tak, že přesvědčila vystrašenou západní Evropu, aby namířila rakety na ruské vnitrozemí. Rusko se snažilo kompenzovat svou ekonomickou neefektivitu tím, že změní Evropu na ekonomickou kolonii a nejnebezpečnější operace studené války byly prováděny proto, aby tomu bylo zabráněno.
A nyní, z mrzkých politických důvodů, Trumpovi nepřátelé navrhují narušit celou strukturu vztahů, které vyhrály studenou válku a nahnat Evropu do ruské a čínské náruče. Nevěřím ani na moment, že McCain a Schumer o tomhle mají vůbec ponětí – jsou jako náměsíčníci – jako ve skvělém příběhu Clarka o vypuknutí První světové války. Ale kdybych byl ruským operativcem, dokončuje svojí úvahu David Goldman, tak bych se pokusil si někoho jako je McCain vymyslet, když by McCain už neexistoval.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – White House Photographer Lawrence Jackson – White House Photo Gallery, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24681633