Počet potvrzených případů eboly ve východní části Demokratické republiky Kongo se během několika dnů téměř zdvojnásobil.
Světová zdravotnická organizace vyslala do oblasti svého šéfa Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse, který upozorňuje, že bez spolupráce místních komunit nebude možné epidemii zastavit. Demokratická republika Kongo čelí jednomu z nejrychleji se šířících ohnisek eboly za poslední roky. Zatímco ve středu úřady evidovaly 121 potvrzených případů nákazy, do konce týdne jejich počet vzrostl na 225. Vedle toho zdravotníci registrují více než tisíc podezřelých případů a stovky úmrtí, která mohou s epidemií souviset.
Mimořádné obavy
Do epicentra nákazy v provincii Ituri proto o víkendu zamířil generální ředitel Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus. Jeho návštěva má podpořit koordinaci mezinárodní pomoci a zároveň posílit spolupráci s místními komunitami, které podle WHO hrají při zvládání epidemie klíčovou roli. Současné ohnisko vyvolává mimořádné obavy také proto, že jej způsobuje virus Bundibugyo, jedna z méně známých, avšak velmi nebezpečných variant eboly. Na rozdíl od některých jiných kmenů proti ní zatím neexistuje schválená vakcína ani standardní léčba. Světová zdravotnická organizace proto vyhlásila nejvyšší stupeň mezinárodního zdravotního varování.
Samotná nemoc však představuje pouze část problému. Východní oblasti Konga se již řadu let potýkají s ozbrojenými konflikty, které výrazně komplikují práci zdravotníků. V provincii Ituri působí islamistická skupina ADF i řada místních milicí, zatímco v sousedních provinciích Severní a Jižní Kivu operují povstalecké skupiny včetně hnutí M23. Právě bezpečnostní situace bývá jedním z hlavních důvodů, proč se epidemie v regionu daří šířit rychleji než jinde.
Vedle mezinárodní pomoci v boji s nemocí je zásadní spolupráce místních komunit
Zdravotnické týmy se často nedostanou do odlehlých oblastí, obyvatelé nedůvěřují státním institucím a některá zdravotnická zařízení se v minulosti stala terčem útoků. Napětí vyvolávají také přísná hygienická opatření při pohřbívání obětí, která jsou v rozporu s místními tradicemi. Zkušenosti z minulosti ukazují, že právě důvěra obyvatel bývá při zvládání eboly stejně důležitá jako samotná medicína. Během předchozích epidemií vedly dezinformace, strach a odpor vůči zdravotnickým opatřením k dalšímu šíření nákazy. WHO proto nyní zdůrazňuje, že úspěch nebude záviset pouze na mezinárodní pomoci, ale především na spolupráci místních komunit.
Chybí finance
Dalším problémem jsou finance. Přestože Evropská unie, Spojené státy a další partneři již do regionu vyslali pomoc, podle Afrického centra pro kontrolu a prevenci nemocí se objem prostředků určených na boj s epidemií výrazně snížil. Zatímco dříve bylo pro reakci na současné ohnisko vyčleněno téměř půl miliardy dolarů, nyní je k dispozici méně než polovina této částky. Nákaza navíc překročila hranice Demokratické republiky Kongo a zasáhla sousední Ugandu. Některé státy regionu již přistoupily k mimořádným opatřením včetně uzavírání hranic.
WHO však dlouhodobě upozorňuje, že podobné kroky mají omezený efekt a mohou naopak odrazovat země od včasného hlášení nových případů. Kongo má s epidemiemi eboly rozsáhlé zkušenosti. Současné ohnisko je již sedmnácté od objevení viru v roce 1976. Tentokrát však zdravotníci čelí mimořádně složité kombinaci faktorů – nebezpečné variantě viru, ozbrojeným konfliktům, nedostatku financí i přetrvávající nedůvěře části obyvatelstva. Právě tato kombinace bude podle odborníků rozhodovat o tom, zda se podaří epidemii včas dostat pod kontrolu, nebo zda se promění v další rozsáhlou zdravotní krizi regionálního významu.