Pět let poté, co Tálibán znovu ovládl Afghánistán, země čelí hluboké humanitární a ekonomické krizi.
Miliony lidí nemají dostatek jídla, ženy jsou vytlačovány z veřejného života a miliony dívek nesmějí pokračovat ve studiu. Zatímco Tálibán slaví své vítězství nad zahraničními vojsky, pro mnoho Afghánců zůstává budoucnost nejistá. 15. srpna 2021 vstoupili bojovníci Tálibánu do Kábulu a Spojené státy dokončily stahování svých vojáků ze země.
Po americké intervenci potravinová krize
Po dvaceti letech tak tehdy skončila americká intervence. O pět let později však země čelí jinému druhu krize. Podle Světového potravinového programu potřebuje v roce 2026 naléhavou potravinovou pomoc 17,4 milionu Afghánců a téměř 4,9 milionu žen a dětí může trpět podvýživou. Humanitární organizace zároveň upozorňují na nedostatek peněz, kvůli kterému se pomoc dostává jen k části potřebných. Problém přitom není pouze v nedostatku potravin. Afghánistán sužují také sucha, přírodní katastrofy, chudoba a návraty milionů Afghánců ze sousedních zemí. Mezinárodní pomoc, na které byla země po desetiletí závislá, se zároveň výrazně zmenšila.
Postavení žen a dívek
Nejviditelnějším symbolem nové éry je postavení žen a dívek. Afghánistán je dnes jedinou zemí na světě, kde dívky a ženy nemají přístup k sekundárnímu a vysokoškolskému vzdělávání. Podle UNESCO už bylo ze středního vzdělávání od roku 2021 vyloučeno přibližně 2,4 milionu dívek. Více než 90 procent desetiletých dětí navíc podle údajů UNESCO nedokáže přečíst a porozumět jednoduchému textu odpovídajícímu jejich věku.
Tálibán původně tvrdil, že zákaz vzdělávání dívek je pouze dočasný. Po pěti letech však školy zůstávají zavřené a omezení se naopak rozšířila také na zaměstnání, pohyb na veřejnosti a další oblasti života. Důsledky se přitom neprojeví pouze u dnešních dívek. Pokud celá generace žen nedostane možnost získat vzdělání, bude mít Afghánistán v budoucnu nedostatek učitelek, zdravotních sester, lékařek a dalších kvalifikovaných pracovnic. UNESCO odhaduje, že do roku 2030 může zemi chybět více než 11 tisíc kvalifikovaných učitelek.
Omezené mezinárodní uznání
Tálibán sice nad Afghánistánem získal pevnou kontrolu, mezinárodní uznání jeho vlády však zůstává velmi omezené. Rusko se letos stalo první zemí, která jeho vládu formálně uznala. Řada dalších států s Tálibánem udržuje praktické kontakty kvůli bezpečnosti, migraci nebo obchodu, zároveň ale odmítá plnohodnotnou normalizaci vztahů. Právě to staví mezinárodní společenství před obtížné dilema.
Afghánistán nelze jednoduše ignorovat – žije v něm přibližně 46 milionů lidí a humanitární pomoc je pro miliony z nich otázkou přežití. Zároveň však každé sbližování s Tálibánem vyvolává otázku, zda tím svět nepřispívá k legitimizaci režimu, který systematicky omezuje práva žen a dívek. Pět let po pádu Kábulu se tak ukazuje paradox současného Afghánistánu: válka je v mnoha částech země méně intenzivní, ale život milionů lidí zůstává hluboce nejistý. Tálibán slaví konec zahraniční okupace jako své vítězství. Pro část Afghánců však skutečná otázka zní jinak – zda jejich země dokáže nabídnout další generaci něco víc než hlad, omezení a život bez možnosti svobodně si zvolit vlastní budoucnost.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.