Islandští voliči v referendu odmítli návrat k jednacímu stolu s Evropskou unií.
Výsledky referenda jsou pak velmi zajímavé. Proti obnovení přístupových rozhovorů se vyslovilo 52,8 procenta z 225 031 odevzdaných hlasů, zatímco 47,2 procenta hlasovalo pro. Rozdíl činil přibližně 12 600 hlasů. Hlasování přišlo třináct let poté, co Island předchozí jednání o vstupu do EU pozastavil.Otázka na hlasovacím lístku zněla jednoduše: „Měl by Island obnovit přístupová jednání s Evropskou unií?“ Voliči přitom nerozhodovali o samotném vstupu země do Unie. Pokud by zvítězila možnost ano, vláda by získala mandát k obnovení jednání. O případném vstupu do EU by se rozhodovalo až v dalším referendu po dokončení přístupové dohody.Referendum se původně mělo uskutečnit až do roku 2027. Středolevá vláda premiérky KristrúnFrostadóttir ho však uspíšila kvůli rostoucímu mezinárodnímu napětí. Mezi důvody patřily také výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa o možném převzetí Grónska Spojenými státy, které v evropských zemích vyvolaly obavy o bezpečnost a budoucí uspořádání Arktidy.
Přestože bezpečnost hrála v kampani určitou roli, hlavním tématem islandského referenda se stal rybolov. Pro Island jde o jednu z nejdůležitějších součástí ekonomiky. Rybolov a další odvětví spojená s mořem představují téměř 40 procent islandského vývozu. Mnoho odpůrců členství se proto obávalo, že by Island po vstupu do EU ztratil část kontroly nad svými bohatými rybolovnými oblastmi.
Podobná obava hrála významnou roli už před třinácti lety. Island požádal o vstup do Evropské unie v roce 2009, krátce po hluboké finanční krizi, která vedla ke zhroucení islandského bankovního systému. Přístupová jednání byla poměrně daleko, ale v roce 2013 se k moci dostala euroskeptická vláda a rozhovory pozastavila. Právě otázka rybolovných práv tehdy patřila mezi největší překážky členství.Island je přitom s Evropskou unií již dnes velmi úzce propojen. Je součástí jednotného evropského trhu prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru a patří také do schengenského prostoru, který umožňuje cestování bez pravidelných kontrol na vnitřních hranicích. Členství v EU by však přineslo další změny – mimo jiné zapojení do celní unie a v budoucnu také přijetí eura.Pro zastánce členství představuje EU především možnost posílit ekonomické a politické postavení Islandu. Argumentují také tím, že v době rostoucího napětí mezi Ruskem, Spojenými státy a evropskými zeměmi by užší začlenění do evropských struktur mohlo zvýšit bezpečnost země.
Island je zakládajícím členem NATO, sám však nemá vlastní armádu a v oblasti obrany se spoléhá na své spojence. Obavy dále posílily Trumpovy výroky týkající se Grónska, které leží v širším arktickém regionu.K referendu nakonec přišlo 82,5 procenta oprávněných voličů. Z přibližně 270 000 lidí, kteří mohli hlasovat, jde o mimořádně vysokou účast – nejvyšší v jakémkoli islandském hlasování od roku 2009. Island tak zůstává mimo Evropskou unii, přestože s ní má velmi úzké hospodářské i politické vazby. Výsledek referenda však ukázal, že pro velkou část Islanďanů zůstává ochrana kontroly nad vlastními přírodními zdroji důležitější než hlubší evropská integrace.