Anglistka Alice Tihelková komentuje poslední vývoj v britské Konzervativní straně v souvislosti s politickým bojem o Brexit a o jeho konkrétní podobu.
Britská premiérka Theresa Mayová má zase jednou těžkou hlavu. Konzervativní straně totiž hrozí rozkol způsobený eskalujícím napětím mezi zastánci měkkého a tvrdého Brexitu. Roznětkou posledního konfliktu se stal článek ministra zahraničí a tvrdého brexitera Borise Johnsona, otištěný 15. září v deníku Telegraph a nazvaný Moje vize odvážné, prosperující Británie vzešlé z Brexitu. V optimisticky laděném textu, o jehož zveřejnění nebyla premiérka předem informována, Johnson nastiňuje svou vlastní představu o postbrexitové Británii jako sebevědomé zemi s nízkými daněmi i měrou regulace, která nebude přispívat na členství ve společném evropském trhu. Setrvání na společném trhu i v celní unii by podle Johnsona z výsledku referenda učinilo „totální frašku”.
Podle Johnsona čeká Británii po odchodu z Unie „skvělý“ úspěch a „slavná“ budoucnost.
„Budeme moci uzavírat dohody o volném obchodu a propagovat volný obchod, který milióny vyzdvihl z chudoby a který potřebuje nového šampióna. Budeme schopni posílit stará přátelství po celém světě, především s rychle se rozvíjejícími ekonomikami Commonwealthu, a vybudujeme skutečně globální Británii.”
Článek vyvolal bouřlivé reakce, od nadšení po tvrdou kritiku. Deník Guardian ho například označil za „prospěchářskou hru o moc” či „směšnou fantazii”. Zároveň se objevily spekulace, že se ambiciózní Johnson jeho prostřednictvím pokouší znovuoživit své šance stát se lídrem Konzervativní strany. Ministryně vnitra Amber Ruddová Johnsona obvinila ze snahy řídit vládu „ze zadního sedadla”. Další konzervativní poslanec použil příměr o granátu vrženém oknem Downing Street.
Některé osobnosti z řad Konzervativců naopak přispěchaly na Johnsonovu obranu, především pak stále populárnější poslanec Jacob Rees-Mogg – tradicionalista s vizáží aristokrata (poněkud připomínající postavy z románů P.G. Wodehouse), který je v poslední době hojně zmiňován jako další možný vyzyvatel klopýtající premiérky. Podle Rees-Mogga se Británie ocitne v nejsilnější pozici od druhé světové války, bude-li se řídit Johnsonovým plánem namísto kompromisnější verze prosazované premiérkou a ministrem financí Phillipem Hammondem.
U brexiterské části veřejnosti se Johnsonova i Rees-Moggova argumentace setkala s příznivým ohlasem. V komentářích pod články i na sociálních sítích zazněly názory, že Britové si odhlasovali skutečný odchod, nikoli jeho polovičatou formu. Zároveň se objevila tvrzení, že premiérka Mayová začíná podléhat tlaku „remainerů” uvnitř vlastní strany. To vše za situace, kdy tlak na zvrácení výsledku referenda sílí i z vnějších kruhů. Kromě obvyklých aktérů jako je periodicky se vynořující Tony Blair a jeho souputník Peter Mandelson se snahou Brexit zastavit či alespoň osekat netají ani předseda Liberálních demokratů Vince Cable, který Johnsona s Rees-Moggem označil za „hloupé hošíky ze soukromé školy” a vyzval ke konání druhého referenda o podmínkách odchodu z EU.
Když se dva perou, třetí se zpravidla směje. Pokud se Mayové nepodaří rozpory ve straně vyřešit, z nestability Konzervativců bude zcela jistě těžit lídr Labouristů Jeremy Corbyn, jehož podpora u veřejnosti je podle posledního průzkumu vyšší než podpora premiérky. To si evidentně uvědomuje i sám Johnson, který svůj konfrontační postoj před několika dny zmírnil svým typicky barvitým výrokem, že vládní kabinet představuje „hnízdo zpívajících ptáčků”, kterému však vážnější roztržka nehrozí. Kritice nepodrobil ani premiérčin páteční projev ve Florencii, v němž Mayová představila plán na zhruba dvouleté přechodné období po opuštění EU, během nějž by si Británie ponechala přístup na společný trh, nadále platila své finanční závazky vůči EU a podléhala unijním pravidlům. S neskromností sobě vlastní se Johnson po odvysílání projevu prohlásil za „zachránce Brexitu”, neboť se mu údajně podařilo přesvědčit remainery uvnitř strany a vyjednat jen dvouleté a nikoli pětileté přechodné období, které prosazoval ministr financí Phillip Hammond.
Část tvrdých brexiterů v Konzervativní straně však premiérčiným projevem nadšená není. Například výše zmíněný Jacob Rees-Mogg projevil nevoli nad tím, že v přechodném období bude zachován volný pohyb osob. Dále se kriticky vyjádřil k placení „rozvodového účtu” do pokladny EU a rovněž ke skutečnosti, že Británie bude i během přechodného období podléhat rozhodnutím Soudního dvora EU. Svým postojem se tak přiblížil stanovisku bývalého lídra UKIP Nigela Faragea, který na premiérčině řeči nenechal nit suchou:
“Podívejte, pro žádnou dohodu o přechodném období jsme nehlasovali. Hlasovali jsme pro odchod z Evropské unie. Žádné kdyby, žádné ale. Dnešek vidím jako velké vítězství pro Westminster, velké vítězství pro politickou třídu, velké vítězství pro Goldman Sachs a jim podobné a jako vztyčený prostředníček 17,4 miliónům obyčejných lidí, kteří chtěli Brexit.”
Deník Express si všímá, že samotný Boris Johnson svým dočasně smířlivým postojem může klamat tělem. Již o prvním říjnovém víkendu se v Manchesteru koná sjezd Konzervativní strany, kde se tento těžko předvídatelný politik může pokusit Mayovou svrhnout. Jak údajně poznamenal jeden z členů Kabinetu, premiérka se nyní nachází „na nebezpečném místě”. Vládní hnízdo zpívajících ptáčků se tak velmi brzy může změnit v hnízdo vosí.