Přečetli jsme: V Číně pokračuje druhým dnem sjezd čínské komunistické strany. Jak vlastně vypadá cesta na vrchol stranické hierarchie?
Proces výběru nejvyššího vedení Číny je složitý, nicméně není nevyzpytatelný. Jsou zde vzorce, které ukazují na to, komu se povede vzestoupit a kdo naopak padne v rámci hierarchie komunistické strany během kádrových změn. K těm dochází dvakrát za deset let, tedy každých pět let.
Bloomberg sledoval kariéru více než 50 vysokých čínských politiků během posledních 25 let, což ukazuje na překvapivé trendy, stejně jako to potvrzuje některá očekávání.
Straničtí politici, kteří stojí včele velkých měst jako je Peking a Šanghaj, mají zaručenou pozici v nejvyšších postech strany. Na druhou stranu některé průmyslové regiony, jako je například Kuang-tung, mají menší vliv ve srovnání s jejich hospodářskou silou.
Stranický sjezd zvolí na 200 lidí, kteří budou řídit Čínu následujících pět let, a to počínaje armádními generály až po manažery státních firem. Celý kongres vyvrcholí až prezident Si spolu s hrstkou členů stálého výboru vystoupí před svět na rudém koberci. Stálý výbor se schází každý týden, aby odsouhlasil hlavní rozhodnutí. Širší politbyro se setkává každý měsíc a jednou za rok se potom sjíždí ústřední výbor, aby ratifikoval širší politické změny.
Regionální posty katapultem vzhůru
K tomu, aby se člen komunistické strany Číny, kde je nyní asi 89 milionů členů, dostal do jednoho z těchto nejvyšších orgánů, musí projít konkrétními zkušenostmi a pozicemi. Často jde o získání pozice v ministerstvech, v armádě nebo v místní samosprávě. Nicméně nejlepším způsobem, jak se sem katapultovat, jsou posty ve vedení regionů.
Podle tabulky Bloombergu, která sledovala 26 kariér komunistické elity od roku 1992, když k moci přišel reformista Teng Siao-pching,například samotný současný prezident Si Ťin-pching postupoval z postu stranického šéfa ve velkém městě, dále do několika menších provincii a nakonec přešel do Šanghaje a odsud byl katapultován do stálého výboru.
Prostudování kariéry asi 70 členů politbyra od roku 1992 ukazuje, že ze 31 vnitrozemských regionů Číny některé umožňují stranický vzestup více než jiné.
Guvernéři, starostové a straničtí šéfové z více politicky sensitivních regionů mají vyšší šanci na povýšení, než jejich kolegové z ekonomicky prosperujících a silných regionů.
Podle Bloombergu například pozice včele regionů jako je Fu-ťien, Če-ťiang a Šanghaj, kde všude působil prezident Si, umožňují lepší cestu nahoru do politbyra.
Nejvíce konzistentním místem odkud se produkují budoucí lídři Číny je přitom právě Šanghaj. Odsud se rekrutoval nejen Si, ale také bývalý prezident Ťiang Ce-min. Podobně je na tom provincie Fu-ťien, kde jsou důležité vojenské instalace zaměřené na Thai-wan. I tady vedení regionu znamená cestu vzhůru v hierarchii, a to mnohem spíše než v případě jiných regionů.
Pravidla stálého výboru z roku 2002 požadují odchod do stranického důchodu ve věku 68 let. To znamená, že čínští stranící musí hierarchii postupoval dostatečně rychle, aby na jejím konci mohli zajistit dlouhý pobyt na vrcholu.
Ukazuje se tak, že čínští prezidenti a premiérové byli mezi nejmladšími členy politbyra, což jim umožnilo sloužit dlouhou dobu.
Například povýšení některých politiků v mladém věku do politbyra vede ke spekulacím o tom, že jejich kariéra míří až na lídrovský vrchol. Ale ani členové politbyra nejsou imunní proti korupční kampani, která ukončila například raketovou kariéru Sun Čeng-cchaje.
Řada míst v politbyru je předem rezervovaná pro konkrétní mocenské kliky uvnitř komunistické strany, což napomáhá vytvářet mocenskou rovnováhu.
Stálý výbor je vždy tvořený prezidentem, premiérem, hlavami nejvyšších legislativních orgánů. Posty v politbyru jsou rezervovány pro hlavy nejvýznamnějších provincii – Pekingu a Čchung-čchingu. Další posty v politbyru patří vysokým vojenským velitelům z Centrální vojenské komise.
Vedení Číny je mnohem více homogenní než samotná země nebo strana. Žádná žena a žádný z členů menšin se nedostali do stálého výboru. Jen 5 % žen je v ústředním výboru – celkem je v komunistické straně 20 % žen, i když v čínské populaci je jich 49 %. Z etnických menšin je tu také jen 5 % členů, byť celkově tvoří 8 % obyvatelstva.
Dostat se na vrchol čínské komunistické strany je dlouhý a riskantní proces, který může lehce zkrachovat. I ti nejschopnější mnohou vidět konec svojí kariéry díky nějakému vyšetřování nebo díky následnickým pravidlům. Jen pár z nich dokáže hrát hlavní roli v řízení největší země světa.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – H47H – Own work, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=19827752