Rozhovor: Jedna otázka !Argumentu pro politologa Oskara Krejčího: Jaká je jeho prognóza výsledků parlamentních voleb?
!Argument: Tentokrát tu máme jen jeden zásadní dotaz: jaká je Vaše volební prognóza?
Oskar Krejčí: Výsledky voleb rozhodne vztah mezi třemi skupinami lidí. Především to jsou nevoliči, pak voliči protestních stran a nakonec voliči establishmentu.
Podívejme se na nevoliče. Vývoj od prvních voleb do České národní rady v roce 1990 až do posledních voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2013 ukazuje, že volební účast poklesla o víc než 37 procentních bodů. Výzkumy tentokráte signalizují, že by se účast oproti minulým volbám měla udržet, či dokonce mírně vzrůst, čemuž se mi ale příliš nechce věřit. Velikost této skupiny rozhodně o osudu středně velkých stran jako jsou lidovci či TOP 09, o tom, zda získají více než 5 % odevzdaných hlasů.
Druhá skupina jsou voliči protestních stran a hnutí. Když přijmeme hypotézu, že volební účast bude přibližně stejně velká jako v roce 2013, pak to vypadá, že dochází k přerozdělení voličů směrem od stran establishmentu k protestu. Ale také skupina protestních voličů je strukturovaná.
Jednak je tu hnutí ANO. Je to hlavní protestní hnutí a zároveň vládnoucí strana, což je tak trochu kulatý čtverec. Nutno ovšem říci, že k zisku tohoto nesmírně výhodného obrazu se ANO dopravovalo hlavně díky sebevražednému chování sociální demokracie.
Komunisté si podle průzkumů udržují svoji konstantu, kolik to bude znamenat mandátů, o tom rozhodne množství nevoličů.
Pak je tu SPD, hnutí Tomio Okamury, který v posledních týdnech dle průzkumů zažívá fascinující růst. Od poloviny roku zaznamenalo velký skok. Když se podle volebních průzkumů přiblížilo k hranici 5 %, veřejnoprávní média ukončila embargo, které vůči němu dlouhodobě pěstovala. A začalo být patrné, že hlas pro SPD nemusí být hlasem zahozeným.
A nakonec Piráti, to je taková ideová améba. Zde jsou dvě možnosti. Buď uspějí a pak se rozsypou během jednoho roku, nebo se tam nakonec nedostanou. I to je možnost, vzpomeňme na to, jak se vždy ve volební den vypařily hlasy pro stranu Zelených, které jim průzkumy slibovaly. Veřejnoprávní média Pirátům pomáhají. Ovšem ČPS je fiktivní protestní strana. Přitahuje tím, že je „nová a jiná“, a že má díky zahraniční image radikálů. Ale u nás hrozí, že se – obdobně jako Zelení v dobách největší slávy – vyprofilují jako prokapitalističtí podnikatelé.
A pak tu máme establishment.
Zde se zaparkovala sociální demokracie a nutno dodat, že to bude hlavně ona, kdo bude ztrácet kvůli přerozdělení hlasů mezi establishment a protest. První generace mladých sociálních demokratů se k dokonalosti naučila vnitrostranické hry, ale po každém stmelení vedení ČSSD se jim zmenšoval elektorát. Není to jen tím, že mají nedostatečný cit pro potřeby veřejnosti, ale i tím že nepochopili zákonitosti volební chování.
ODS hraje na setrvačnost a náhodou. Kalousek je standardní, vypouští své jedovaté poznámky, aby si udržel 4 % hlasů oprávněných voličů, a počítá s tím, že při poloviční neúčasti se dostane nad 5 %. Proto manifestuje eurohujerský optimismus, proto hlásá zastydlý antikomunismus, což normální lidi už léta nepřitahuje.
Přerozdělování hlasů od establishmentu směrem k protestu je pozoruhodné, protože k němu dochází v situaci ekonomického a sociálního růstu. Zdá se, že výrazný podíl na tomto pohybu má strnulost vedení tradičních stran, neschopnost postavit nové lidi a reagovat na nové výzvy. Je zřejmé, že se sice veřejnoprávním médiím podařilo stáhnout z veřejné agendy otázku migrantů, přesněji řečeno absurdního bezbřehého vítání kohokoliv odkudkoliv a z jakýchkoliv důvodů, ale v podvědomí lidí tato zkušenost zůstala – a volbami dají najevo ztrátu důvěry v některé politiky. V negativním smyslu to budou především volby o sociální demokracii.