Přečetli jsme: Není to diktatura nebo autokracie, ale na prvním místě přímá demokracie, co představuje ohrožení pro zastupitelskou demokracii, jak ji známe dnes. To je názor komentátora FT.
Janan Ganesh píše pro Financial Times o vývoji zastupitelské demokracie a o současné tendenci prosazovat demokracii přímou. Tento článek přinášíme v rámci snahy o různé pohledy na problematiku vládnutí.
Ganesh na začátku svého článku připomíná, že ženy v Británii nemohly volit do roku 1929, muži do roku 1918. V jiných zemí má zastupitelská demokracie ještě slabší kořeny.
Historicky vzato je to jen mžik, v němž může velká část populace vybrat ty, kteří ji budou vládnout.
V nejkrutějším testu, tedy druhé světové válce, byla pozastavena. A další velkou zkouškou byla deprese v meziválečném období, v níž se prosadili „silní muži“ v zemích jako Německo či Itálie.
Na začátku je vždy těžké si představit konec politického systému, které známe.
Zdá se, že panují velké obavy o to, že se může objevit autoritářská diktatura. V typické dystopii je Trump u moci třetí volební období, Británie je ovládána konzervativci, kteří nenávidí cizince (či socialisty, kteří neuznávají vlastnická práva) a Francie je v objetí s Národní frontu.
Představa, že právě autokracie je alternativou toho, co máme, je pochopitelná. Když už někdy zastupitelská demokracie padla, tak to bylo tímto směrem. A také to odpovídá vývoji v zemích jako je Rusko či Turecko.
Pew Research Center vydalo globální průzkum přístupů k demokracii. Na Západě asi 80 % dotázaných říká, že zastupitelská demokracie je dobrá věc. Jen 13 % si myslí, že je načase, aby přišel silný lídr bez parlamentu či soudů. Takže, zde ten střet není. Problém je v tom, že 43 % schvaluje systém, v němž „experti“, nikoliv zvolení zástupci, rozhodují. A celých 70 % chce systém, v němž občané, ne zvolení zástupci, volí přímo o hlavních tématech země a rozhodnou, co se stane zákonem.
Hrozbou není diktatura
Británie sice nezabodovala, ale i tak 56 % chce referenda. Takže, říká Ganesh, hrozbou pro zastupitelskou demokracii není diktatura. Ale je to Platonovo pravidlo – přímá demokracie. Veřejnost neztratila svou bdělost vůči despotům. Ve 20. století najdeme až příliš mnoho případů v příliš mnoha zemích. Hrubé pravidlo zní, že čím se kultura více obává silných figur, tím méně je k nim náchylná a Západ se bojí na plný úvazek.
Zákeřnější jsou ale jiné hrozby, které nemají precedent. Není zde žádná paměť, která může reflektovat zemi, která se ztratí v nekonečných referendech. Jsou tu i jiné temnoty, kam může náš systém spadnou.
Ale podívejte se na Pew a také na trendy v ekonomice a technologii. Byznys posiloval zastupitelskou demokracii. Velké korporace jako Ford, nebo McDonald´s byly jako vlády samy o sobě.
Jenže takový Google a Facebook to je jak nekonečné referendum. Tyto firmy totiž zaměstnávají méně lidí, tedy vzhledem ke své tržní kapitalizaci. Ale zato miliardy lidí mohou říci přímo, co si myslí. To je nová lidská zkušenost.
Možná nic z toho nakonec nezmění naši občanskou kulturu. Možná. Nejlepší argument proti druhému referendu o EU nemá nic co do činění s Evropou. Je to normalizace přímé demokracie. Představte si, jak masy lidí volí o daních či o počtu migrantů.
To, co řekl Karel Marx o vnitřních nestabilitách kapitalismu, platí ještě více pro demokracii. Chudých bude vždy více než bohatých. Technokracie chrání bohaté před chudými. Přímá demokracie dává chudým maximální moc nad bohatými.
Zastupitelská demokracie není optimální ani pro jedny z nich.
Když zastupitelská demokracie znovu padne, viník nemusí mít tvář diktátora. Může mít zuřivé tváře nás všech.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.