Přečetli jsme: V souvislosti s utvářením koaliční vlády v Rakousku probíhá debata o možnostech a problémech přímé demokracie. Příkladem je nepřekvapivě Švýcarsko.
Lidovci a svobodní se chtějí u přímé demokracie inspirovat ve Švýcarsku, ale jde to vůbec, ptá se komentátor Christian Böhmer pro rakouský deník Kurier.
Švýcarský odborník na přímou demokracii Corsin Bisaz hovoří o přímé demokracii a je překvapen otázkou, zda by v případě přímé demokracie neměly být zabudovány bezpečnostní mechanismy. Kvóra, či jiné bariéry, aby nedošlo ke „zkratům“ jako třeba u Brexitu.
Bisaz k tomu říká, že „pokud je lid suverén a když to člověk bere opravdu vážně, pak při otázce, o čem smí lid rozhodovat, nesmí být žádná velká omezení. Tam, kde člověk skoro vše smí, musí toho pak hodně bránit.“
Poslouchají ho nejen švýcarští posluchači, ale také zástupci lidovců v Rakousku. Jsou ve Švýcarsku, aby prostudovali politický systém, což odpovídá skvěle načasování. Vždyť právě lidovci a svobodní jednají o koalici a chtějí posílit dle švýcarského vzoru nástroje přímé demokracie.
Přímá demokracie důvěru v politiku rychle nezvýší
Jeden z lidovců uvádí, že jednu naději rychle pohřbil. A to sice, že je možné rychle zvýšit důvěru v politiku tím, že posílí přímou demokracii. Hlavní je dobrá práce těch, kteří vládnou, a to na všech úrovních. Je možné se ve Švýcarsku inspirovat, ale je také třeba skoncovat s určitými mýty.
Pevný mýtus spočívá v tom, že přímá demokracie ve Švýcarsku je obzvláště rychlá a účinná – občané mohou přímo a závazně o všem hlasovat.
Jenže ve skutečnosti je to obráceně. Jedním z hlavních faktorů je pomalost. Kdo by chtěl vytvořit nový zákon tak musí nejprve sebrat 100 000 podpisů, a to v rozmezí 18 měsíců.
Pokud iniciativa získá podporovatele, tak nedojde hned k hlasování. Přejde se k intenzivnímu jednání „sem a tam“ mezi parlamentem, vládou a iniciátory. Například konkrétně mohou vláda a parlament udělat k iniciativě protinávrh. Parlamentu nejsou témata odebrána, existuje dialog s iniciátory.
Občané mohou vzít svou iniciativu zpět, když mají pocit, že politika se o téma vážně stará. Od roku 1848 bylo podáno 324 iniciativ, každá třetí byla vzata zpět.
Celý proces trvá to dva roky – od začátku návrhu až k hlasování. A každá třetí iniciativa je podána nějakou stranou.
Hlasování záleží, jako mnohé ve Švýcarsku, od konkrétního kantonu. Některé dovolují elektronické hlasování, jinde jen házení lístku do urny, nebo přes korespondenční hlasy, které Švýcaři rádi využívají.
Bisaz k tomu říká, že systém není moc efektivní, je drahý a náročný na čas a skrývá v sobě řadu nejistot. Ovšem „nejistota“ je ještě neškodný termín pro to, co by překvapivé výsledky mohly vyvolat.
Tak v roce 2016 hlasovali Švýcaři o „iniciativě k masové migraci“, čímž neriskovali nic menšího než že budou vyhozeni z jednotného trhu EU. Ve hře bylo 250 mld. eur.
Na druhou stranu ale vážné pochyby o politickém systému ve Švýcarsku nevyjadřuje skoro nikdo. S přímou demokracií je spokojenost, ba i víc: platí za dogma, za něco nezměnitelného. A už to je pro rakouské hosty nová zkušenost.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.