Skutečné vládce Ukrajiny nezajímají ani lidská práva, ani spravedlnost a ani právní stát, říká „ďáblův“ advokát Valentin Rybin

Rozhovor: S ukrajinským advokátem a obhájcem lidských práv jsme mluvili o řadě ožehavých otázek. V naší konverzaci budeme pokračovat 17. února v Praze, živě.

Veronika Sušová-Salminen: Pane Rybine, jste advokát a ochránce lidských práv na Ukrajině. Vaši kritici tvrdí, že obhajujete „teroristy a separatisty“, Vy sám k tomu říkáte, že prostě obhajujete jako právník lidi. Můžete našim čtenářům říct pár slov o tom, jakými případy se zabýváte a jaké je Vaše specializace jako advokáta?

Valentin Rybin: Jsem advokát a specializuji se na trestní právo. Ale v posledních šesti letech jsem se jako obhájce účastnil více než 40 soudních procesů v souvislosti s trestními obžalobami protivníků režimu, který se na Ukrajině dostal k moci v důsledku státního převratu v roce 2014.

V.S.S..: Vím, že na Ukrajině asi 30 % lidí rozumí událostem v roce 2014 jako převratu. Nicméně zeptám se: proč „převrat“?

V.R.: Ptáte se překvapeně: jak to, když všude říkají, že to byla mírná revoluce důstojnosti? Jaký státní převrat? Odpovím takto. Dva dny po vítězství Majdanu 21. února 2014 přijali poslanci parlamentu pod hrozbou fyzického násilí od „mírných protestujících“ se zbraněmi v ruce Zákon o zabránění stíhání a trestání osob v souvislostmi s událostmi, který staly v době Majdanu. V tomto zákoně se stojí, cituji: „Osvobodit od trestní odpovědnosti podle a v souladu se zákonem ty osoby, které byly účastníky masových akcí protestu, jež začaly 21. listopadu 2013…(osvobodit) počínaje dobou od 21. listopadu 2013 do dne zahájení platnosti tohoto zákona, včetně událostí, které mohou obsahovat příznaky zločinů, které obsahují paragrafy 109,112,113, 121…“ a ještě několik dalších paragrafů trestního zákona. Znamená to, že se mírní protestující a m n e s to v a l i ve smyslu těchto paragrafů. Paragraf 109: kroky, které vedou k násilné změně nebo svržení ústavního pořádku nebo k uchvácení státní moci; paragraf 112 – útok na život státního nebo veřejného činitele, paragraf 113 – diverze, paragraf 121 – úmyslné těžké ublížení na zdraví. Vedle toho se jednalo o další zločiny nebo přestupky v počtu padesáti paragrafů Trestního zákoníku.   Může někdo ještě tvrdit, že tyto kroky nejsou popisem násilného uchvácení moci a státního převratu?!

Prakticky hned začaly represe proti těm, kdo státní převrat nepodpořili. Novinář Oleg Buzina, aktivisté Strany regionů Michail Čečetov a Oleg Kalašnikov byli zabiti. V domě odborových svazů v Oděse byly upáleny desítky lidí. Na lidi na Donbase, kteří státní převrat odmítli, byla poslána armáda, začala tak občanská válka a byly zabity desítky tisíc lidí. Začalo se a stále se pokračuje s praxí masového trestního stíhání lidí s jinými názory.

V.S.S.: Jsou případy, kterým se věnujete, případy, které lze nazvat jako „politické procesy“, nebo se jedná o takzvanou spravedlnost přechodného období?

V.R.: Připomenu, že obecně může spravedlnost přechodného období existovat v době mírové transformace autoritativního politického systému, který neuznával právní stát, v demokratický režim, který respektuje lidská práva. Ale v tomto smyslu se spravedlnost post-majdanské Ukrajiny dá definovat jako spravedlnost, která degraduje směrem od demokratickému systému k autoritářskému, nacionalistickému systému, který v zásadě odmítá vládu práva a lidská práva v kontextu pokračující občanské války.

V.S.S.:  V právním státě je obhajoba právem pro každého, dokonce i masový vrah nebo vrah dětí na ní má právo. Jaké máte zkušenosti s chápáním práva na obhajobu na Ukrajině v souvislosti s tím, že – jak jsem si všimla – Vás někteří chápou jako jakého si „ďáblova advokáta“ nebo dokonce „agenta Kremlu“?

V.R.: Liberální evropská společnost dodnes nemůže uvěřit tomu, že pod hesly univerzálních hodnot a směřování do Evropy, na Ukrajině vznikl a sílil unikátní, doposud neznámý precedent systému vládnutí, ve kterém se státní a veřejné orgány ocitají buď pod vlivem inkorporovaných „aktivistů“, nebo pod otevřeným a beztrestným teroristickým jednáním pravicových radikálů, a bezvládně a poslušně plní nebo neplní všechno, co potřebuje agresivní, výborně zorganizovaná a financovaná menšina, která má skutečnou moc ve svých rukách. A věřte, že ani lidská práva, ani spravedlnost, ani právní stát v žádném případě nepatří mezi zájmy těchto skutečných vládců Ukrajiny. Nechci ale mluvit do větru, takže mi dovolte k tomu přidat několik případů, kterými se zabývám. Jsou to případ Michalčevského, případ Ščegoleva, případ Jeremina a případ Mastikaševové.

V.S.S.: Českým čtenářům ale zřejmě tyto případy nic neřeknou. Takže Vás poprosím o menší sondu. Například případ bývalého ministra republiky Krym Michalčevského se konkrétně týká čeho? Jaké jsou tam okolnosti?

V.R.: Lékař Petr S. Michalčevskij byl v roce 2014 zvolen Vrchní radou Krymu (parlamentem republiky Krym -pozn. VSS) ministrem zdravotnictví ve vládě Aksenova, ve funkci byl několik měsíců. Potom odjel do Kyjeva a několik let praktikoval medicínu, operoval a zachraňoval lidi. Jen za to, že byl ministrem zdravotnictví v době takzvané „okupace“, je obviněn z vlastizrady, byl zatčen, postaven před soud a rok strávil ve vazbě, díky úsilí advokáta bylo preventivní opatření změněno, ale proces pokračuje. Chirurgovi, který je ve skutečnosti pod ochranou Ženevských konvencí z roku 1949, hrozí 15 let vězení.

V.S.S.: Vím o Vás, že jste byl mezi těmi, kteří se zabývali výměnami zadržených mezi Ukrajinou a Ruskem v září 2019. Jakou roli jste hrál?

V.R.: Doufám, že se mi podařilo ukázat jasně, že na tu prakticky není možné se spolehnout na spravedlivý rozsudek soudu v případě politicky motivovaných případů. Proto jako obhájce doporučuji svým klientům, pokud je to možné, přijmout účast v těchto výměnách, aby se vyhnuli smutnému osudu politických vězňů. Tak tomu bylo i tentokrát. V těchto výměnách jsem hrál výlučně úlohu advokáta svých klientů.  Nu a v době války jsou výměny zajatců a v době občanské války zadržených obvyklou praxí.

V.S.S.: Jako člověk, který byl v centru těchto výměn, můžete říct, zda je možné je hodnotit jako první krok k ukončení konfliktu, nebo to byla prostě „pauza“, kterou potřebovali jak v Kyjevě, tak v Moskvě?

V.R.: Nemyslím si, že výměny jsou krokem ke smíření obou stran. Banderovský režim je nelítostný, bezohledný a je uvězněn v jednoznačně silovém potlačení jakéhokoliv jiného názoru. Oficiální Kyjev vidí vyřešení ozbrojeného konfliktu zcela a jen podle svých vlastních podmínek.

V.S.S..: Všimla jsem si toho, že v jednom z rozhovorů, jste řekl, že pokud budeme lidi nazývat teroristy a separatisty, konflikt nemůže skončit. Také jste použil pojem občanská válka, což je slovo, které je v Evropě i na Ukrajině považováno za rouhání. Myslím, že zakázaná slova mají v jakékoliv společnosti informační hodnotu, o něčem vypovídají. Proč je na Ukrajině tak těžké tohle slovo vyslovit? Proč je to pro Vás občanská válka nebo v jakém smyslu mluvíte o občanské válce?

V.R.: To, že se jedná o občanskou válku dosvědčuje skutečnost, že po celých 6 let se vyměňují většinou občané Ukrajiny za občany Ukrajiny. S několika výjimkami zahraničních bojovníků-dobrovolníků, kteří se přidali na stranu Ukrajinců, kteří byli proti státnímu převratu.

Nebudu teď odpovídat na to, jak je něco takového možné v 21. století v centru Evropy. Proč nacismus, který měl být poražen před 75 lety, zase zvedá hlavu. Proč na pochodňových průvodech k uctění kolaborantů s fašismem znovu zní výzvy k zabíjení „moskalů“ (pejorativní název pro Rusa, v českém smyslu „Rusák“ – pozn.VSS.), židů, komunistů. Proč se evropští lídři licoměrně dívají a nevidí, jak na Ukrajině slábne demokracie, umírá zákon a spravedlnost?  Osobně jsem si jist, že tam, kde je dovoleno zbabělosti, lakomství a zradě, jak říkal Vladimir Vysockij v úloze Gleba Žeglova, beztrestně požírat lidi, tam prorůstá a sílí neonacismus. Tam není místo pro spravedlnost a lidská práva, nevyhnutelně se tam stát stává teroristickou diktaturou. Váš velký krajan Julius Fučík před tím, než byl popraven fašisty, kteří se mimochodem dostali k moci zcela demokratickou cestou, řekl: „Lidé miloval jsem vás, bděte!“ Lidé, bděte – to je odkaz, která je dnes aktuální jako nikdy.

Debata s Valentinem Rybinem se koná v pondělí 17. února 2020 od 18 hodin. Více informací zde.

Ilustrační foto: Autor – Archiv V. Rybina via Facebook.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.