Přečetli jsme: Dva velké konkurenční projekty, jeden čínský a jeden indický, se setkávají na íránském a pákistánském pobřeží Arabského moře.  

Novinář Pepe Escobar se v druhém díle své „nové velké hry“ věnoval dramatickým vztahům mezi Čínou, Indii, Pákistánem a Íránem v rámci politiky ekonomických koridorů a velmocenské soutěže v oblasti Asie. (Poznámka redakce: První díl Escobarova článku jsme nabídli v rešerši zde.)

Nová Hedvábná stezka, či iniciativa Jednoho pásma, jedné stezky, propojí dohromady celkem šest ekonomických koridorů. Eurasijský pozemní most je ekonomický koridor, který představuje železniční síť mezi východní Čínou a západní Evropou prostřednictvím Kazachstánu, Ruska a Běloruska.

Potom je zde ekonomický koridor Čína-Mongolsko-Rusko, zatímco jiný koridor mezi Čínou, střední Asii a západní Asii začne v Sien-ťiangu a skončí v Istanbulu. Celkem devět silničních spojů bude vybudováno v rámci ekonomického koridoru Většího Mekongu mezi Čínou a Indočínským poloostrovem.

Dalším významným projektem je koridor mezi Bangladéšem, Čínou a Myanmarem. Ten zahrnuje také ropovod z Bengálského zálivu do provincie Jün-nan. Podobný význam má koridor Čína-Pákistán, který začíná v Sien-ťiangu a končí v pákistánském přístavu Gwadar.

Nakonec je tu Námořní hedvábná stezka, která jde od pobřeží jižní Číny, přes Indický oceán až k Africkému rohu, odkud se obrací k italským Benátkám a dále k nizozemskému Rotterdamu. Jeho centrem jsou přístavy, logistická infrastruktura.

Nicméně velká pozornost se dostala faktu, že Pákistán byl vyloučen z financování 14 miliardové dohody na stavbu přehrady v Diamer-Bhaši. Média tvrdí, že podmínky čínského financování nebyly v zájmu Pákistánu a také informovala, že požadavek Číny, aby ve volné zóně Gwadaru byl platidlem čínský renminbi by znamenal ohrožení hospodářské suverenity země.

Celkově 57 miliardová iniciativa koridoru Čína-Pákistán je hydra s mnoha hlavami. Podle původního programu z roku 2014 obsahovala 33 infrastrukturních projektů z nich se 21 týkalo energetiky, 16 výroby energie a 8 se pak týkalo přístavu v Gwadaru. Další 4 byly projekty dopravního charakteru, píše Escobar.

V celkem 18 z těchto projektů začaly práce. Navzdory tomu tu jsou problémy a budou vzhledem k podstatě čínsko-pakistánských vztahů. Jsou tu signály, že Pákistánu se ze strany Číny dostává drsného obchodu. Geopoliticky je tento koridor, a zvláště pak přístav Gwadar, pro Čínu velmi významný. Obchází totiž Jihočínské moře, Malackou úžinu i Bengálský záliv. Znamenalo by to, že by se toto spojení využilo jako alternativa k Jihočínskému moři a přístav Gwadar by pak byl terminálem koridoru Čína-Pákistán a základnou pro další operace.

Místa střetu

Právě proto tu existuje možnost, že by se Ekonomický koridor Čína-Pákistán mohl střetnout s Koridorem růstu Asie-Afrika, který je postavený na ekonomické spolupráci Indie a Japonska. Nakonec by to znamenalo jedno: robustní soutěž mezi Indii a Čínou v oblasti od Ománského zálivu až k Arabskému moři, klíčovému úseku Indo-Tichomořského regionu.  Jistě, že by se pak jednalo také o rivalitu mezi íránským přístavem Čáhbahárem a pákistánským Gwadarem, které jsou od sebe asi jen 80 km vzdálené.

Indie a Írán podepsaly dohodu minulý květen ohledně přístavu Čáhbaháru, která reaguje na čínsko-pákistánský ekonomický koridor. Indie sem investuje 500 milionů dolarů a pomůže tak k rozšíření přístavu.

Indie už dokončila plány na stavbu 900 km dlouhé železnice z Čáhbaháru v Íránu do Bámijánu v Afghánistánu, staví další 220 km dlouhou silnici v Nímrózu a ta bude prodloužena do Čáhbaháru, což z tohoto íránského přístavu udělá zásadní ekonomický a strategický koridor – spojení mezi Indii, Afghánistánem a střední Asii. Ve skutečnosti spojuje Blízký východ, střední Asii a Jižní Asii. Víc strategické už to snad být nemůže, píše Escobar, vzhledem k přírodním zdrojům jako je ropa, plyn, uran uhlí, zlato a železo, které tu jsou.

Přístav Čáhbahár je v hluboké vodě a jedná se o geopolitickou situaci win-win pro Írán, který dostane indické investice a posílí svoji přítomnost ve střední Asii a jižní Asii, ale i v Arabském moři a Indickém oceánu. Indie je hned za Čínou v dovozech ropy z Íránu, takže přístav přispěje k energetické bezpečnosti Indie s možností dovozů ropy nejen z Íránu, ale z Blízkého východu a potenciálně z Kaspického moře.

Kooperace mezi Íránem a Indii má otevřené dveře a mohla by přejít ve strategické spojenectví. Indie je členem BRICSu a Írán nyní čeká na to stát se členem Šangajské organizace spolupráce. Obě organizace v mnohém konvergují, upozorňuje pak Escobar.

Indie a Čína ve velké hře

Čáhbahárská strategie dostala nedávno novou energii, když prezident Rúhání otevřel nedávno nové rozšíření přístavu, která bude sloužit jako mezinárodní letiště. Bude součástí transportního koridoru sever-jih uvnitř Íránu a také dopravnímu koridoru INSTC mezi íránským přístavem Bandar Abbás v Perském zálivu do Ruska, střední Asie, Eurasie než se připojí k Evropě. V tomto koridoru hrají hlavní roli Írán, Indie a Rusko.

Pořád je tu otázka, jak bud Indie schopná použít přístav v Čáhbaháru k tomu, aby mohla přímo vyzvat Čínu a její námořní hub v Gwadaru. Ten zajišťuje Číně přítomnost ve dvou oceánech, doplňuje Escobar dále.

Jakkoli odborníci tvrdí, že vyprávění o čínské hrozbě je odsouzeno k neúspěchu, tak není divu, že Nové Dillí vidí Gwadar jako přípravu Číny umístit tu námořní základnu. To by ohrozilo indické námořnictvo v Arabském moři i Ománském zálivu a obklíčilo ji v západní Asii.

Írán má samozřejmě v přístavu Čáhbahár svoje námořnictvo, ale to, co Indii dělá vrásky je fakt, že pákistánské námořnictvo nakupuje od Číny celkem 8 ponorek.

Znamená to vytlačování Indie z oblasti Indo-Tichomoří. Nemluvě o zvláště napjatých vztazích s Pákistánem. Jedním z problémů zde je například to, že Indie investuje do protiraketového obranného systému, aby mohla neutralizovat pákistánský druhý jaderný úder.

Vzniká tak v celém tomto regionu opojný vír projekce moci, sfér vlivů, bezpečnosti a obchodu. Jedinou jistotou tu je, že tato stínová hra, která zahrnuje Čínu, Indii, Írán a Pákistán s USA jako třetí stranu, je v centru nové velké hry v Eurasii.

Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.