Poslední kroky EU v oblasti regulace obsahu internetu jsou varovné. Předávají regulaci slova a cenzuru do rukou soukromých aktérů.
Profesor práva a zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu slova David Kaye se pro Foreign Affairs zabýval tématem svobody slova na internetu a posledními kroky EU a evropských vlád v regulování obsahu internetu. (Článek jsme publikovali už 2. ledna 2018. Publikujeme znovu v souvislosti s posledními kroky EU – viz zde, pozn. red.).
Americká veřejnost nějaký čas požaduje, aby se internetové firmy začaly věnovat problémům jako jsou misogynie, rasismus, antisemitismus nebo zneužívání dezinformací a propaganda či teroristický obsah.
Poptávka po něčem takovém je pochopitelně vysoká, ale i přesto není podobná restrikce internetového obsahu pravděpodobná vzhledem k americkým zákonům a také z politických důvodů. A platí to i po listopadu roku 2016, kdy byl prezidentem zvolen Donald Trump.
Zatímco se Američané strachují o to, že internet se pokazil, Evropa už reguluje. Evropané směřují k omezením internetového obsahu a toho, co internetové společnosti mohou povolit na svých platformách.
I když tu jsou legitimní obavy ze zneužívání internetového prostoru, jsou s takovou regulací spojená také rizika zasahování do základních práv jako je svoboda projevu. Je tu také velká možnost, že se tento trend bude šířit mimo Evropu, varuje Kaye dále.
Evropské regulování online obsahu má svoje kořeny ve snaze o to chránit citlivé skupiny proti slovnímu napadání. Jenže současná rozhodnutí evropských soudů a zákonodárců nutí společnosti k tomu, aby se z nich staly regulátoři slova. Například je tu rozhodnutí evropského soudního dvora z roku 2014, které nutí společnost Google Španělsko zaručit odstranění všech irelevantních informací o konkrétní osobě. Toto rozhodnutí upřednostnilo osobní reputaci před přístupem k informacím, píše Kaye dále. A navíc, přeneslo tíhu toho realizovat nová pravidla na soukromou společnost.
EU nutí soukromé společnosti k regulaci obsahu
Mezitím terorismus a zločiny proti menšinám a uprchlíkům vedly Evropskou komisi k tomu přijmout několik kroků, které nutí společnosti regulovat digitální prostor. V roce 2016 EK donutila společnosti Facebook, Microsoft, Twitter a Youtube, aby souhlasily s tím, že do 24 hodin odstraní „nelegální hate speech“ v rámci nových pravidel chování. Šla dokonce dále. Společnosti musely souhlasit s tím, že budou dál pracovat jako generátory lehké propagandy „identifikovat a propagovat proti-narativy“. Tato nová pravidla chování jsou paralelní s vývojem u Evropského soudu pro lidská práva, který se zabýval zavedením monitorování požadavků a odpovědnosti na platformách kvůli jejich selhání vymazat konkrétní nenávistný obsah.
V září 2017 vydala Komise další vyjádření, které požaduje po společnostech bojovat proti nelegálnímu obsahu a znovu chce, aby to byly právě společnosti, kdo budou identifikovat takový obsah, a to pomocí automatických algoritmů.
Automatické algoritmy neumí odlišovat
Jak tvrdí ale Daphne Keller ze Standfordského Centra pro internet a společnost, myšlenka, že automatizace dokáže vyřešit nelegální obsah bez odstranění dalšího zcela legálního obsahu je fantazie. Roboti obvykle nedokáží rozpoznat satiru, kritiku a podobný obsah, a tak povrchně soudí, že se jedná o nelegální obsah, i když je to zcela legální obsah. Tedy, jak Kaye píše, automatizace disproporčně odstraní i legální obsah, aby zabránila menšímu množství nelegálního obsahu online. Komise podle názoru právníka Grahama Smithe obrátila normální předpoklad zákonnosti ve prospěch nezákonnosti. Navíc s velmi slabými zárukami, což bude znamenat, že společnosti budou při odebírání obsahu chybovat.
Zmíněný dokument Evropské komise se vyhnul problému propagandy a dezinformací. Ale regulace takového obsahu je také na obzoru. Komise oznámila vytvoření High-Level Group, která je má adresovat. Problém dezinformací je vnímán v EU velmi ostře.
Evropský trend i na národní úrovni
Otázka omezení obsahu jde mimo Brusel k národní rovině. V Německu musejí společnosti odstranit otevřeně nelegální obsah do 24 hodin. Byly určeny vysoké pokuty, pokud k tomu nedojde. V Británii byl přijat zákon, který má chránit děti na internetu před nevhodným obsahem, ale pravděpodobně povede k odstranění také legálního „adult“ obsahu ve snaze vyhnout se trestům. Španělsko, píše Kaye dále, přistoupilo k drastickým krokům ve snaze potlačit katalánské separatisty online. Francie chce kriminalizovat surfování na stránkách, které „oslavují terorismus“, což ale zarazil francouzský ústavní soud. Polsko posílilo bezpečnostní kontrolu nad aktivitou na internetu. Ve všech případech se vlády snaží tlačit na internetové společnosti, aby odstranily nelegální obsah.
Jenže je tu háček: tlak jde jenom jedním směrem. Společnosti mají být trestány za to, že neodstraní nelegální obsah, ale nikoliv už za to, pokud odstraní legální obsah. Tedy, jestliže vlády neomezí i takové odstraňování, budou společnosti regulovat příliš.
Bude se monitorovat veškerý upload?
Mimo hate speech, zneužití a dezinformací obsahuje návrh článku nové copyrightové direktivy EU významné ohrožení kreativního vyjadřování. Doposud platilo v rámci copyrightového práva, že společnosti musely odstranit obsah na základě informace o porušení práv. Článek 13 nové direktivy požaduje od společností, aby zabránily přístupnosti obsahu, který je chráněn copyrightem s tím, že by se k tomu měly použít technologie na rozpoznání obsahu. Další mánie po automatizaci, konstatuje autor. Takový požadavek by ale mohl vést k monitorování veškerého uploadovaného obsahu, který by zase vedl k přílišné regulaci. Přesně tomu se snažil zabránit princip, který na základě oznámení obsah odstraní.
Tato pravidla by měla zajímat všechny, kdo mají obavy o svobodu slova, protože omezují online platformy v Evropě. Důvody proto jsou podle Kaye legitimní, problémem jsou nástroje, které si evropští politici vybírají. Tyto nástroje obsahují rizika přílišné regulace a podněcování soukromé cenzury, která by mohla podrýt veřejnou debatu a kreativní tvorbu. Internetové společnosti mohou být nuceny k tomu umožnit praxi, který podryje přístup k informacím pro jejich zákazníky. Evropané mají důvod k obavám.
Internetu hrozí „evropská infekce“
Na rozdíl od analogové technologie jsou digitální prostory odlišné. Velké společnosti operují ve velkém a je tu riziko, že problematické regulace obsahu v Evropě se rozšíří do globální korporativní praxe. Tím pádem tu bude dopad na sociální sítě po celém světě. Všechny shora zmíněné regulace mají podle autorova názoru potenciál omezit pomalu svobodu slova. Kupříkladu, když společnost investuje do nových a sofistikovaných filtrů obsahu pro evropské trhy, spadnou i bariéry pro jejich použití v USA.
Globálně jsou útoky na svobodu projevu na internetu velmi vážné. Neliberální vlády všude na světě kladou právní odpovědnost na jednotlivce za postování, tweety nebo blogy, které kritizují vládu nebo údajně šíří falešné informace. Taková regulace, oblíbený nástroj represivních států, představuje přímou cenzuru. Naproti tomu evropské státy byly vždy prezentovány jako prostředí, které svobodu projev chrání.
Čas soukromé cenzury?
Nejde tedy o jednoduché politické otázky. Internetové společnosti by samy měly vyvinout přístupy, jak bojovat se zneužíváním, a to podle standardních zákonů chránících lidská práva. Měly by dávat jednoduchou možnost, jak označit obtěžování a také mít průhledný proces toho, jak obsah odstraňují.
Vlády by měly takové odpovědné kroky podporovat, ale měly by se přitom vyvarovat přísných pokut a outsourcovat regulace vyjadřování, což jsou příznaky dnešní evropské odpovědi na problémy internetu. V případě, že požadují odstranění, jejich soudy by měly být k dispozici k odvolání.
Shora zmíněné kroky a návrhy obsahují nicméně riziko omezení či umenšení toho nejdůležitějšího fóra k vyjadřování názorů v dějinách. Tato rizika bude těžké omezit v dopadech zeměpisně. Tyto kroky přenechávají rozhodnutí na soukromých aktérech, což omezuje možnost demokratické odpovědnosti. Tyto kroky by měly být znova promyšleny, omezeny a prosazeny tradičními nástroji právního státu.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.