Přečetli jsme: Bezpečnostní aparát a vojenské složky USA musí prolomit pat v posuzování klimatické změny. Ta představuje nový typ hrozby bezpečnosti nejen pro Spojené státy.
Americká armáda je jedinou institucí, která dokáže prolomit patovou situaci ohledně největší hrozby, která ohrožuje Spojené státy, argumentuje pro Foreign Policy Anatol Lieven.
Přesný rozsah klimatické změny spojené s lidskou činností je nejasný. Nicméně věda si je jistá tím, že klimatická změna představuje hrozbu pro USA – dopadem na zemědělství, zvýšenou hladinou moří a také vlnami migrace, které dopady změny klimatu vyprovokují. A to všechno potom v rozsahu, který nejbohatší země světa nebudou schopny řešit.
Nicméně poslední čtyři administrativy v USA v této oblasti nedělaly nic podstatného. Prostě proto, že politický establishment odmítl vědecké důkazy o tom, že tato hrozba existuje. A Trumpova administrativa nyní odstranila klimatickou změnu z Národní bezpečnostní strategie.
Klasické hrozby versus klimatická změna
Podle Lievena je tak jednou z největších výzev pro americké aktivisty přesvědčit americký bezpečnostní a vojenský establishment, že takové rozhodnutí je chybné. A pokud nebude možné dosáhnout pokroku v rámci této administrativy, musí se síly orientovat na tu následující.
Proč? Protože podle Lievena je tento způsob, tedy vidění klimatické změny jako bezpečnostního ohrožení, nejlepším způsobem, jak přesvědčit americké konzervativní voliče. Zároveň je skutečností nedostatečně vysvětlené spojení mezi globálním klimatem a bezpečností.
Proto tak obecnější pozornosti unikla zpráva Massachusettského ústavu pro technologii o tom, že v následujících 25 letech se oblast Perského zálivu a Jižní Asie stane tak horká a vlhká, že v ní lidé nebudou moci povětšinu dne normálně žít a pracovat. Jižní Asie je regionem s vysokou koncentrací obyvatelstva, které je z velké části stále zaměstnáno v zemědělství. Pokud tomu tak bude, co budou budoucí historici psát o dnešních bezpečnostních obavách, které tyto problémy zcela ignorují, v Zálivu či Jižní Asii?
Součástí problému je neschopnost přijmout tyto problémy za své vychází z bezpečnostního aparátu. Ten původně vznikl, aby čelil klasickým bezpečnostním hrozbám, ke kterým klimatická změna nepatřila, doplňuje Lieven. Vede to k tomu, že bezpečnostní establishment si tyto hrozby ani nedokáže představit, i když jsou tu instituce, který se právě klimatem jako bezpečnostním ohrožením dlouhodobě zabývají. Jejich hlasy ale nejsou slyšet a zaměření na nové hrozby v podobě Ruska a Číny to jen zhoršuje.
Národní rámec stále relevantní
Dokonce i evropské bezpečnostní think tanky, které klimatu věnují více pozornosti, tak činí jenom v rámci zvláštního bezpečnostní šuplíku, což vede k tomu, že se o nich skoro nikdo nedozví. Lieven uvádí příklad bezpečnostního analytika, který se zaměřuje na Pákistán, který kompletně ignoroval hrozby, plynoucí z kombinace klimatické změny, růstu obyvatelstva a nedostatečných zdrojů vody.
Ovšem i klimatičtí aktivisté mají svůj díl viny. Až příliš mnoho z nich pohrdá motivačními a mobilizačními silami, jakými jsou legitimita národních bezpečnostních problémů, národních zájmů a nacionalismu i vlastenectví. Vidí se jako „občané světa“, ale zapomínají na to, že i když tento problém je globální a vyžaduje globální spolupráci, tak skutečné kroky mohou být přijaty jen národními státy s mocí jednat a s možností přesvědčit občany o legitimitě těchto kroků.
Argument ohledně bezpečnosti je podle Lievena zásadní. Jenom bezpečnostní establishment a armáda mají možnost mobilizovat zdroje na úrovni, která je potřeba. Jen oni jsou podle Lievenova názoru schopni přesvědčit občany, že nynější oběti jsou nutné k tomu, aby byly jejich země v bezpečí.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.