Ivo Šebestík píše o tom, jak dnešek nápadně připomíná jednu epizodu z kultovního seriálu BBC a o tom, že 80. léta bipolárního světa nemohou s dneškem soutěžit. Bohužel.
Možná nejsem první, kdo si při britské „kauze Skripal“ a okamžitě následujících ničím nepodložených obviněních Ruska a jeho prezidenta okamžitě vybavil jednu epizodu ze staršího populárního a skutečně skvělého televizního seriálu BBC „Jistě, pane premiére“, ve kterém se Velká Británie rozhodne před veřejností kamuflovat jakýsi vnitřní malér, trapnou příhodu domácího původu, vypovězením ruských diplomatů ze země.
Viděl jsem ten příběh už před mnoha lety, a tak nedám ruku do ohně za počet oněch vypovězených ruských „špiónů“, ale myslím, že jich byl pětasedmdesát. Sir Humphrey v roli tajemníka vlády, nádherně cynicky pravdivý a roztomile bezpáteřný, tehdy navrhl bezradnému premiérovi Hackerovi, politiku dobrých úmyslů a nešťastných skutků, „sáhnout k obvyklému řešení“, jaké se vždy ve Velké Británii s úspěchem použilo – samozřejmě podle Humphreyho – když se chtělo, aby se zraky veřejnosti odvrátily od vnitřního skandálu a zahleděly se někam jinam.
Jiný filmový příběh, tentokrát z drsnějšího prostředí Spojených států, se jmenuje „Vrtěti psem“ (Wag the Dog) a ukazuje na jinou strategii odvádění pozornosti od domácího průšvihu – válku. Film po čertech hezky připomínal pozdější bombardování Jugoslávie, následující po Clintonově milostné aférce s polskou stážistkou v Bílém domě. V britském seriálu premiér a jeho tajemník také na okamžik v úvahách zabrousili k válečné možnosti, ale pak se spokojili výše zmíněným řešením diplomatického incidentu. Vykázáním ruských agentů z Velké Británie.
Osmdesátá léta dvacátého století, ve kterých se britský seriál natáčel, byla nepochybně také mimořádně zajímavá, pokud se jednalo o pohled do politické kuchyně. Nicméně, se současnou už dokonalou vykloubeností politického citu a rozumu, jež opravdu nevěstí nic dobrého, nemohou léta osmdesátá, uprostřed bipolárního světa a studené války, soutěžit ani náhodou. V technologiích směřuje pokrok prudce vzhůru, v kultuře, morálce a vzdělání kvapem dolů. No a v politice už bez zastávky přímo do pekel!