Miluš Kotišová se vydává po stopách peněz v českém právním řádu, a to konkrétně po stopách emisí nemincí a nebankovek.
Opakování je matka moudrosti, takže si zde připomeňme, že většinu v hospodářství platných peněz vytvářejí soukromé obchodní banky, které mají moc vydávat do oběhu zcela nové peníze z ničeho – v bankovním žargonu tzv. účetní peníze. Tím je zároveň řečeno, že neplatí tradovaná funkce bank jakožto pouhých zprostředkovatelů toku volných prostředků od střadatelů k investorům a zpět. Lakonicky formulováno, banka může půjčit (či vydat peněz) víc, než má. Teprve empirický důkaz (!) profesora ekonomie Richarda Wernera v roce 2013 ukončil planý akademický spor ekonomů o (ne)výlučné povaze bankovnictví a s ní spojenými třemi různými teoriemi bankovnictví a vzniku peněz (1. výhradně zprostředkovatelská role bez možnosti emitovat nové peníze, 2. emise peněz prostřednictvím frakčních rezerv a 3. úvěrová emise peněz), který trval po celé minulé století. Emise nových (de facto soukromých – moje poznámka) peněz se však podle ekonoma a odborníka ČNB J. Jílka (Finance v globální ekonomice I – Peníze a platební styk, str. 52) děje pěti způsoby:
1) poskytováním úvěrů nebankovním jednotkám (úvěrová emise),
2) úročením vkladů a jiných závazků bank vůči nebankovním jednotkám,
3) koupí majetku a služeb bankou od nebankovních jednotek,
4) výplatou platů a odměn zaměstnancům a členům statutárních orgánů banky, nebo
5) převodem nepeněžních závazků a kapitálů na peněžní závazky banky, například výplatou dividend a tantiém nebankovním akcionářům banky.
To, že se výše uvedený popis soukromé penězotvorby konečně dostal (alespoň) do některých vysokoškolských učebnic, je jistě záslužné. Ale to zdaleka nestačí. Dnes se podíváme poprvé blíže na českou legislativu. Ta aktuální podobu takovýchto procesů vzniku peněz nezachycuje dostatečně srozumitelně a jasně, jak by se slušelo na transparentní demokratický řád, a tedy je v podstatě ani nemůže regulovat. Základní legislativní „kvazi-rámec“, či lépe řečeno „kouřovou clonu“, penězotvorby a peněžního oběhu tvoří soubor těchto tří zákonů:
1. Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance (2 relevantní zmínky) – v Části první jsou v § 2 zmíněny tři její úkoly, a to 1) určovat měnovou politiku, 2) vydávat bankovky a mince a 3) řídit peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank […], pečovat o jejich plynulost a hospodárnost a podílet se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních a vypořádacích systémů a na jejich rozvoji; v Části čtvrté (Emise bankovek a mincí) je uvedeno v § 13 , že ČNB má výhradní právo vydávat bankovky a mince a že „Peněžní jednotkou v České republice je koruna česká, zkratka názvu je ‚Kč‘.“. V dalších zákonech se mimochodem objevuje širší pojem „peněžní prostředky“, který není nijak přímo vztažen k zákonnému platidlu české koruně. Nikde se nehovoří jmenovitě o podmínkách, za jakých může někdo provádět „emisi ostatních peněžních prostředků“.
2. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách (2 relevantní zmínky) – v Části první (Základní ustanovení) se v § 1, odst. 2b) uvádí, že „[p]ro účely tohoto zákona se rozumí úvěrem v jakékoliv formě (sic!) dočasně poskytnuté peněžní prostředky. V Části třinácté (Společná ustanovení) se pak v § 38, odst. 1) píše, že „Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství.“.
3. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku –
§ 2 Vymezení některých pojmů
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí
c) peněžními prostředky bankovky, mince, bezhotovostní peněžní prostředky a elektronické peníze,
Jak rozumět čarovné definici „peněžní prostředky jsou (mimo jiné) bezhotovostní peněžní prostředky“? A jaký je rozdíl mezi bezhotovostními prostředky a elektronickými penězi?
§ 4 Elektronické peníze
(1) Elektronickými penězi je peněžní hodnota, která
a) představuje pohledávku vůči tomu, kdo ji vydal,
b) je uchovávána elektronicky,
c) je vydávána proti přijetí peněžních prostředků za účelem provádění platebních transakcí a
d) je přijímána jinou osobou než tím, kdo ji vydal.
(2) Elektronickými penězi není peněžní hodnota, která může být použita pouze k provedení platby uvedené v § 3 odst. 3 písm. c) bodech 4 až 7 nebo v § 3 odst. 3 písm. e).
Jeví se, že některými peněžními hodnotami je možno provádět jen určité platby. Jako perličku zde udělám malou odbočku k pojmu likvidity, jak nás o ní zpravuje ve své již zmíněné knize Josef Jílek (str. 137). Věděli jste, že je z nějakého důvodu zapotřebí (užitečné…) rozlišovat vztah pohledávka/závazek banka s bankou (toto je likvidita, čili nepeníze) od vztahu pohledávka/závazek banka s nebankovní jednotkou (tím se myslí peníze)? Tedy že peníze vymezují dluhový trh mezi bankami a nebankovními jednotkami, zatímco mezibankovní dluhový trh operuje s likviditou, přičemž oba trhy „jsou oddělené trhy a neexistuje mezi nimi silná vazba“. A aby toho nebylo málo, tak se v zákoně dokonce odlišuje platba od neplatby (§ 3 Platební služba)
(1) Platební službou je
[…]
c) provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu, k němuž dává platební příkaz
1. plátce,
2. příjemce, nebo
3. plátce prostřednictvím příjemce, jestliže poskytovatel neposkytuje uživateli převáděné peněžní prostředky jako úvěr,
e) vydávání a správa platebních prostředků a, je-li uživatel příjemcem, předávání platebního příkazu a zpracování platebních transakcí,
f) provedení převodu peněžních prostředků, při němž plátce ani příjemce nevyužívají platební účet u poskytovatele plátce (poukazování peněz),
g) služba nepřímého dání platebního příkazu,
h) služba informování o platebním účtu.
Nahrazuje tedy onu „emisi ostatních peněžních prostředků“ zčásti právě platební služba, pod níž spadá i „vydávání“ platebních prostředků? Platbou je zde myšleno dokonce i jakési „poukazování“ peněz, „nepřímé dání“ platebního příkazu a „informování“ o platebním účtu. Vskutku pozoruhodné.
Máme za sebou úvodní rozbor pouze prvních tří zákonů týkajících se peněz. Budu v tom pokračovat příště. Z četby už jen tohoto malého legislativního výběru ovšem vyplývá na povrch nebývalý rozsah slovní mlhoviny, která obestírá monetární systém: peněžní jednotka, peněžní hodnota, peněžní prostředky, zákonné peníze, měnové agregáty, bezhotovostní peněžní prostředky, elektronické peníze, platební systémy, vypořádací systémy, platební služba, poukázání, nepřímé dání, měnové finanční instituce…
A s tím nechám laskavého čtenáře na chvilku si odpočinout.
Pokračování příště