Skandál úniku dat Facebooku vyvolává nové otázky ohledně vlastnictví, využití a zpeněžení dat. Kdo vlastní naše virtuální já? A především, kdo ho využívá k vlastnímu zisku?
V digitálním věku vyvolává vlastnictví, využití a zpeněžení dat důležité otázky týkající se osobních práv, práv států a omezování svobod, píše o případu úniku dat z Facebooku Pepe Escobar. Dvoudenní „grilování“ Marka Zuckerberga, majitele Facebook Inc., před americkým Kongresem by mělo vést k vážné globální debatě o našich virtuálních „já“.
Američtí politici, zdá se, přišli na chuť evropské GDPR (General Data Protection Regulation), ve které EU fakticky vede válku s „galaxií GAFA“ (Google, Apple, Facebook, Amazon). USA nyní musí řešit, jak a co regulovat v právním smyslu.
Zuckerberg sice připustil, že průmysl sociálních sítí potřebuje regulace, ale otázkám kongresmanů, zda Facebook zahrne pod GDPR také americké uživatele, uhýbal, sliboval ochranu, ale ne kontrolu. Armáda právníků firmy Facebook Inc. už jistě došla k názoru, že regulace se rovná omezení soutěže, jakž i někteří z kongresmanů neopomenuli zdůraznit.
Politická strana bez voleb a odpovědnosti
Kongres si nemusí být vědom toho, že konstelace GAFA dnes funguje téměř jako politická strana, jen skrytá pod pláštíkem obchodních společností. Jejich šéfové jsou majoritními vlastníky, rozhodnutí se dělají v rámci seskupení, která vypadají jako politické výbory, jejich parlamentem jsou shromáždění akcionářů. A jejich militanty, pokračuje dále Escobar, je masa, která je závislá na visionářském hnutí. Celý proces funguje souběžně s úpadkem tradičních politických stran. Dokonce i političtí poradci přecházejí z politiky k těmto firmám (jako Obamův poradce David Plouffe, který pak pracoval pro Uber a skončil u Facebook).
Bezpochyby je politickým problémem také to, jak kybernetický prostor triumfuje nad skutečným fyzickým prostorem. GAFA dává vždy přednost těm zemím, které nabízejí komparativní výhody a umožňují vyhnout se regulaci a přerozdělovacím fiskálním povinnostem.
GAFA je, míní dále Escobar, prostě libertariánská ve stylu Ayn Randové: minimální stát a maximální svoboda. Řečeno metaforicky: „surfujte“ pryč od vlnobití státu. Pravidla jsou jen pro lůzry. A pak je tu ještě jeden vliv – filosofie Martina Heideggera.
Zakladatel Linkedin Reid Hoffman, zakladatel PayPalu Peter Thiel, vynálezce Instagramu Mike Krieger – všichni postupovali podle programu symbolických systémů, který vznikl na univerzitě ve Stanfordu v roce 1986. Kombinoval neurovědu, logiku, psychologii, umělou inteligenci, kybernetiku a filosofii s důrazem na Heideggera.
K tomu si je třeba doplnit význam společnosti Pluralistic Networks, kterou založil bývalý ministr v Allendeho vládě Fernando Flores, zároveň spoluautor knihy o vlivu Heideggera na informatiku.
Platit daně?
Jednou z velkých bruselských show byla po celá léta debata o tom, proč společnosti GAFA odmítají platit daně. Libertarianismus je totiž neslučitelný s přímými daněmi a regulacemi, nejdůležitější jsou filantropické hodnoty podnikatelů a jejich společenský význam při vytváření pracovních míst.
V Evropě by je ale rovnostářští cynici nazvali spíš skupinou magnátů, kteří, s arogancí sobě vlastní, zneužívají doktrínu suverénního egoismu.
Kapitalizace GAFA a Microsoftu dosáhla v minulém roce 2,9 bilionů dolarů, tj. je víc než HDP Indie, a jejich příjmy jsou vyšší než HDP Švédska.
OECD má spočítáno, že globálně státy nevyberou na daních až 240 miliard dolarů za rok, podle zprávy Evropského parlamentu ztratila EU v roce 2015 téměř 70 miliard euro díky „daňové optimalizaci“, která je jednoznačně spojena s transferem zisků GAFA do daňových rájů.
Takže – GAFA se chová jako politické strany a aktivně mění svět, aniž by ji kdo volil. Je to případ svobody, která není v souladu se západní liberální demokracií. Je to přesně tak, jak napsal zakladatel PayPalu Thiel v roce 2009: „Už nevěřím tomu, že svoboda a liberální demokracie jsou kompatibilní.“
V knize „The Black Box Society“ píše její autor Frank Pasquele o tom, jak se podnikání bez zodpovědnosti stává rizikem pro samotnou legitimitu suverénních států. A tím se dostáváme také k otázce monopolu.
Zuckerberg byl dotázán, zda považuje Facebook za monopol. Evropská unie ho, při své snaze o regulaci ekonomického modelu, za monopol považuje, neboť systematicky likviduje konkurenci a neomezeně si privatizuje soukromá data. EU zdůrazňuje, že Facebook nahlodal férovou soutěž. Paradoxem je ale, že Evropská unie je díky zuřivé fiskální soutěži sama největším daňovým rájem na světě.
EU si stěžuje na daňové úniky, zatímco v jejím srdci leží „bermudský trojúhelník“ Lucembursko, Nizozemsko, Irsko, který se věnuje daňovým únikům právnických osob. Pikantní je, že kombinace jednotného volného trhu a sofistikované ekonomiky služeb neomezuje možnost daňových úniků. Není divu, že digitální giganti získali 600 miliard dolarů nezdaněných zisků.
Ve Spojených státech GAFA v podstatě řídí politiku, která omezuje možnosti regulace. Evropská unie ale bude pokračovat na cestě ke zdravé regulaci.
Jiný případ je samozřejmě Čína, kde stát dostal digitální oblast pod kontrolu. Ta je nyní prodlouženou rukou státního aparátu a stále významnějším nástrojem globálního vlivu. Když byl Zuckerberg dotázán, zda by Facebook měl rozbít svůj monopol, řekl, že by to oslabilo výhody USA v soutěži s Čínou.
Firmy, které nás vlastní
Zákaznická základna Facebooku nicméně není jen americká, je globální, upozorňuje dále Escobar, takže všechny otázky spojené s monopolem a regulací jsou otázkami globálními.
Na otázku, kdo vlastní naše virtuální já, odpověděl Zuckerberg, že všechna data může uživatel jako vlastník kdykoliv vymazat. Jenže trik je v tom, že reklamní profil Facebooku staví na každém jednotlivém uživateli, nelze ho odstranit a uživatel jej nemůže nijak změnit.
Ve skutečnosti každého z nás galaxie GAFA vlastní v momentě, kdy přijmeme její uživatelské podmínky. Z toho vyplývá, že vlastnictví dat by se mělo ubírat stejným směrem jako majetková práva, pozemkové vlastnictví, finanční majetek nebo vlastnictví myšlenek.
Celá debata může tím pádem vést k otázce algoritmického determinismu. Každý model algoritmů je ovlivněn hospodářskými a finančními zájmy. „Naše“ data jsou na těchto masivních platformách fakticky zpeněžována. Čtyři miliardy profilů, které Facebook každé tři měsíce vygeneruje, jsou odvozeny z obsahu, který vytvořili skuteční lidé a umožňují Facebooku je používat. I sám Zuckerberg přiznal, že nemůže na svém profilu uzavřít svoje nastavení soukromí.
Klíčovou nezodpovězenou otázkou, na kterou libertarianismus odmítá odpovědět, je: Pokud se vlastnění sebe sama stalo základem nové společenské smlouvy v sekulárním světě, jak potom, jako pouzí spotřebitelé, profitujeme z nekontrolované digitální marketizace?
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.