Švédská společnost má problém s nárůstem násilné kriminality a působením zločineckých gangů. S novými poměry se ale těžko smiřuje, což vede k tabuizaci problémů nebo k jejich lakování na růžovo.
Letos došlo ve Švédsku k celkem pěti výbuchům. V dnešní době to není nic tak nezvyklého, napsala pro POLITICO švédská novinářka Paulina Neudingová. Švédové si v médiích zvykají na titulky o násilném zločinu, o zastrašování a o popravách v rámci gangů. V zemi, která je známá svou bezpečností, před zářijovými volbami voliči stále častěji skloňují slova „právo a pořádek“.
Problém kriminality je velmi citlivý a švédská společnost, která zdůrazňuje konsensus, diskuzi o něm zatížila řadou tabu.
Gangy a zločinnost
Švédsko mělo z celkového poklesu násilí na Západě prospěch, především ve vztahu ke spontánnímu zločinu a velmi konkrétně ve vztahu k zabíjení ve spojení s alkoholem. Nicméně počet vražd poklesl o něco méně než v případě sousedních zemí.
S gangy spojené vraždy střelnou zbraní jsou fenoménem mezi muži s imigračním zázemím v paralelních společnostech Švédska. Jejich počet se zvýšil ze 4 v roce 1990 na 40 % v roce 2017. To je také důvod, proč se Švédsko ze země s nízkou kriminalitou stalo zemí s vysokým počtem vražd, dokonce nad západoevropským průměrem.
Sociální nepokoje doprovázené zapalováním aut, útoky na zaměstnance pohotovostních služeb, a dokonce pouliční bouře se objevují opakovaně.
Samotná střelba je tak častá, že už nebudí mediální zájem, pokud nejde o zvláště zajímavé případy nebo nedojde k úmrtí. Informace o násilí se stala součástí každodenního života, přestože ještě v minulé generaci byly zprávy o bombových útocích nebo nepokojích zcela výjimečné.
Tyto nové poměry neunikly sousedům Švédska. V Norsku se běžně mluví o „švédských podmínkách“, mluví-li se o kriminalitě a sociálních nepokojích. Dnešní šéf NATO a bývalý dánský premiér Rasmussen sdělil na adresu Švédska, že ho považuje za odstrašující příklad.
PR a zkreslování
Švédská vláda odpověděla investicí do PR kampaně, která má zlepšit image země. Premiér Stefan Löfven při tiskové konferenci v Bílém domě přiznal, že země má problémy s kriminalitou, ale odmítl, že by ve Švédsku existovaly „no-go“ zóny.
Jenže realita je poněkud jiná pro ty, kdo jsou její součástí. Šéf švédských záchranářů Gordon Grattidge a jeho předchůdce Henrik Johansson nedávno řekli, že pro záchranáře bez policejní asistence místa se statusem no-go v zemi rozhodně jsou.
Švédové si moc nepotrpí na otázky národní hrdosti, ale pojem „švédský model“ byl pro ně něčím, co bylo součástí jejich národního sebeobrazu.
Vzhledem k tomu, že kriminalita je nepochybně spojená s tím, že se zemi nepodařilo integrovat migranty, jedná se o velmi citlivé téma. Když vláda nebo opozice mluví o Švédsku jako o humanitární supervelmoci, která poskytla pomoc více migrantům na hlavu než jakákoliv jiná země, míní to vážně, ale dopouští se jistých zkreslení.
V březnu ministryně práce Ylva Johanssonová vystoupila v BBC, kde sdělila, že počet znásilnění a sexuálního násilí se průběžně snižuje. Pravý opak je pravdou a Johanssonová to později musela připustit a omluvit se.
Rovněž bývalý premiér země Carl Bildt napsal v článku pro Washington Post, že migrační politika Švédska je úspěšná. Násilná kriminalita ho nezajímala. A později, když došlo ve Švédsku k opakovaným útokům na židovskou synagogu v Gothenburgu, napsal Bildt, že antisemitismus není žádný problém. Dokonce tvrdil, že historicky Švédsko perzekuovalo jenom katolíky a ne židy, což ale neodpovídá pravdě. Jeho pokus relativizovat současný antisemitismus lichými a nepřesnými historickými argumenty odráží, jak nervózně švédské elity reagují na negativní mínění o své zemi.
Dalším příkladem je oficiální vládní webová stránka „Fakta o migraci, integraci a zločinu ve Švédsku“, která má čelit mýtům o Švédsku a migraci. Jako jednu z „falešných zpráv“ odhaluje tato stránka tvrzení, že „nedávno byl ve Švédsku proveden islámský teroristický útok“.
To je překvapivé, protože Uzbek Rachman Akilov přiznal, že jeho útok dodávkou, který stál život pět lidí, měl spojitost s Islámským státem. Opakovaně se u soudu k ISIS hlásil a také prokazatelně měl vztahy s jinými džihádisty.
Policie oficiálně říká, že se nejedná o teroristický útok, protože se k němu IS nikdy nepřihlásil. Podobné manipulování fakty je ale od švédské vlády nezodpovědné, zejména pokud přihlédneme k současnému boji proti fake news.
Násilí mimo kontrolu?
Někdy je tak potřeba, aby dal věci do perspektivy cizinec, píše Neudingová. Bojan Pancevski napsal na stránkách London’s Sunday Times článek o vztahu mezi imigrací a násilným zločinem. Článek způsobil ve Švédsku skandál. Kanada a Británie kvůli němu dokonce vydaly cestovní doporučení s odkazy na násilí gangů a exploze.
Policejní velitel města Malmö si stěžoval, že článek vyvolal nepravdivý dojem, že „násilí je mimo kontrolu“. Nenapadlo ho zřejmě, že doporučení pro cestovatele i článek sám by mohly reflektovat takovou realitu. Vždyť jen pár dní předtím někdo hodil do policejní stanice v Malmö ruční granát a ještě o pár dní dříve bylo policejní auto zničeno explozí. Úředníci mohou situaci bagatelizovat, ale v západoevropské zemi je v časech míru celkem rozumné vidět takovou úroveň násilí jako stav vymykající se kontrole.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.