Poslední vývoj ukazuje, že Francie a Německo mají odlišné vidění budoucnosti eurozóny. Znamená to, že její potřebná reforma nebude provedena. V kombinaci s potenciální hospodářskou recesí takový stav věcí představuje riziko.
Wolfgang Münchau píše pro Financial Times o tom, že zpomalení kombinované s měnovou unií, která se nechce reformovat, je rizikem pro globální ekonomiku.
Během dvou týdnů přišly dvě zásadní zprávy o eurozóně, píše Münchau. Německo bouchlo dveřmi za zásadní reformou, setkání Merkelové a Macrona prozradilo hluboké rozdíly v tom, jak si obě země představují budoucnost. A je patrné, že nastal pokles v ekonomické aktivitě eurozóny, neboť řada indikátorů překvapila vývojem směrem dolů.
Německá průmyslová produkce je slabá už od prosince, ale v únoru se dál propadla vůči lednu. Prodej aut se podle Evropské automobilové asociace v březnu snížil o 5,3 %. Indikátor hospodářského cyklu Německého ekonomického institutu zvedl pravděpodobnost recese na třetinu, zatímco poslední měsíc to byla skoro nula.
A teď si to spojme dohromady, vyzývá Münchau. Víme jistojistě, že Německo nebude souhlasit s centrálním rozpočtem eurozóny, přestože by umožnil zvládat makroekonomické šoky. Nebude žádné bezpečné aktivum. Nebude žádné společné pojištění vkladů. Velký projekt evropské bankovní unie nebude nikdy dokončen. A do tohoto mixu přidejte to nebezpečné: recesi. Nemám tušení, píše Münchau, jestli další krize vypukne na trhu dluhopisů suverénů, v bankovním sektoru, nebo někde jinde. Ale kombinací zpomalující ekonomiky s měnovou unií, která se nechce reformovat, vzniká pro tuto chvíli jedno z největších rizik pro globální ekonomiku.
Ekonomické zpomalení není zatím jisté, připouští Münchau. Je možné, že indikátory důvěry jsou nyní ovlivněny obavami z obchodní války. Eurozóna také může být zranitelná kvůli vysokému přebytku běžného účtu. Navíc byla v Evropě tvrdá zima, na severu i na jihu, a i to mohlo hrát roli v poklesu průmyslové produkce a náladě investorů. Možná teplé léto a americký prezident, který se bude starat o jiné věci než obchodní válku, částečně problém vyřeší. Nicméně jsou tu další důvody, proč se domnívat, že problémy existují.
Jednak je to apreciace eura. Pro ekonomiku závislou na exportu je to velký krok. Většina apreciace se udála v minulém roce, ale její dopad se běžně projevuje se zpožděním.
Dále, spekuluje Münchau, je možné, že finanční krize už trvale snížila potenciál eurozóny. Silný růst v letech 2016-2017 mohl být jen výchylkou, jen chvilkovou úlevou po letech politiky škrtů. To, co se dneska tváří jako pokles, může být návratem k normálu „deprese“. Itálie například od počátku svého členství v eurozóně v roce 1999 nedosáhla téměř žádný růst produktivity.
Je hodně důležité, jestli země, která má dluh ve výši 132 % HDP, bude schopna dosáhnout reálného růstu kolem 2%, nebo jen nižšího než 1%.
Tento jednoprocentní rozdíl je totiž rozdílem mezi solventností a nesolventností. Itálie je nejlepším příkladem toho, proč jsou reformy eurozóny životně důležité, protože EU nemá žádný nástroj, jak se vypořádat s její krizí suverénního dluhu. Itálie je příliš velká na to, aby padla a příliš velká, aby byla zachráněna.
Evropský stabilizační mechanismus je na to moc malý. Nepochybuji, píše Münchau, že euro přežije v nějaké formě, ale bez reforem jsou rizika roztržení velmi vysoká. Ani Macronova reformní agenda tento problém úplně neřeší, uvádí Münchau, ale alespoň by otevřela dveře pro infrastrukturu, která je nutná ke zvládnutí velké krize – tedy pro jedno bezpečné aktivum (například dluhopis eurozóny, pozn. redakce) – a stala se fiskální „stopkou“ pro finanční sektor.
Jenže německý postoj je založen na soustavném odmítání těchto nápadů. Po letech, kdy sleduji debatu o eurozóně, uvádí zklamaně Münchau, jsem došel k závěru, že Německo nebude souhlasit s reformami, dokud nebude konfrontováno se situací „ber, nebo odejdi“.
Rozpad eurozóny by byl pro Německo katastrofa. Zničilo by to exportně vedený model německé ekonomiky a snížilo masivní zásobu externích aktiv. Důvodem odmítání Macronem navrhovaných institucionálních reforem je převládající názor, že něco takového se nikdy nestane. Je to prozatím správný názor. Prozatím.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.