Podle posledního vývoje se zdá, že Rusko a Izrael mají vlastní modus vivendi ohledně izraelských možností v Sýrii. Proč by se měl Írán obávat?
O vztazích mezi Ruskem a Izraelem v Sýrii a na Blízkém východě napsal pro Asia Times Stephen Bryen. Když premiér Izraele Benjamin Netanjahu procházel spolu s Vladimirem Putinem v čele průvodu Nesmrtelného pluku jeho vojáci už chystali odvetný útok na íránské jednotky, které operují v Sýrii. Jedná se o jednotky, které jsou přímo podřízení vedení nejvyššího duchovního vůdce Íránu Alího Chameneího, který má přímou odpovědnost za vedení útoků na území Izraele a musí ji nést. Jednalo se o první útok Íránu na Izrael a šlo o totální propadák z vojenského hlediska. Většina raket na cíle nedopadla a nedošlo k ničemu víc než materiálním škodám. Odpověď Izraele – 70 raket, které zaútočily na íránské základny v Sýrii a způsobily zde značné škody na infrastruktuře i na životech. Mělo se jednat o útok, který tato vojenská střediska Íránu zcela ochromil.
Oba útoky ukazují podle Bryena na významnou změnu v geostrategické dynamice Blízkého východu. Zde je několik bodu k promyšlení:
Izrael informoval Rusko před útokem. Všimněme si, že na ruských oslavách konce války byli dva zahraniční hosté: prezident Srbska Aleksandar Vučić a Netahjahu. Vučić odmítnul svatojiřskou stužku, zatímco Netanjahu nikoliv. Nejde jen o symbol vzpomínání na druhou světovou válku, ale také nacionalistický symbol. Obě země, míní autor dále, dospěly ke konkrétnímu modu vivendi – Rusko opakovaně projevilo ochotu tolerovat izraelské útoky proti zbraním a dodávkám zbraním, které mají spojení s Íránem a s Hizbolláhem. A to musí být důvodem pro Írán obávat se takové spolupráce. Írán má v Sýrii deset vojenských základen a chtěl by také vojenskou námořní základnu, což ale odmítá právě Rusko.
Cílem Íránu je vytvořit si silnou šíitskou frontu v regionu – konkrétně v Iráku, Libanonu a v Sýrii, možná i v Jordánsku. To by vytvořilo vojenský tlak na Izrael. Rusové se tak ocitli pod tlakem ze strany Izraele, aby ambice Íránu udrželo pod kontrolo nebo je vytlačí. Rusku už nadělaly dost vrásek na čele íránské kroky proti Saúdské Arábii v Jemenu.
Světlým bodem ekonomiky Ruska jsou prodeje zbraní, které také posilují ruský vliv a umožňují financovat ruskou armádu. Ropa a plyn míří jako vývozy do Evropy a do Číny, obě odbytiště jsou významná pro ruské přežití. To znamená, že se Moskva musí snažit o dobré vztahy s partnery na ropném a plynovém trhu, zvláště se Saúdskou Arábii.
Poslední věc, kterou Rusové potřebují, je rozšíření války v Sýrii, která by Rusko stála hodně zdrojů a více ruských obětí, které doma nejsou vítány. Ruská společnost je hladová po ekonomickém úspěchu a růstu.
Situace v Sýrii bude horší v případě, že zde Íránci a Hizbolláh budou dělat větší problémy. Z ruské perspektivy, myslí si Bryen dále, je právě Írán stále méně spolehlivý partner a kontrolovat ho není lehké. Platí to zvláště o revolučních gardách a jednotkách al-k‘uod, které jsou na teritoriu Sýrie. A sám Írán je v Sýrii v nebezpečně citlivé pozici. Pokud Rusové nemají kontrolu nad Íránem v Sýrii, potom může rozhodnout stát mimo a nechat Izrael zlikvidovat tyto vojenské jednoty Íránu v Sýrii. V Teheránu by si měli uvědomit, že je zde modus vivendi mezi Ruskem a Izraelem a že by se mohl stát klíčem k nové dohodě mezi USA a Ruskem. Donald Trump už změnil dynamiku v regionu odstoupením od jaderné dohody s Íránem.
Trump hraje významnou symbolickou roli díky nadcházejícímu summitu se Severní Koreou a pokud v tom bude aspoň částečně úspěšný, bude v pozici, že možná za pomoci Izraele začne jednat s Ruskem o řadě otázek, včetně Ukrajiny, Krymu, NATO nebo kontroly jaderných zbraní. Za takový vývoj by mohl cenu zaplatit Írán.
Zatím měl Írán jen málo výzev na svém geopolitickém pochodu dopředu. Nikdo ale neví, co by Írán udělal v případě přímé konfrontace. Snad to nevědí ani sami Íránci. Současný vývoj naznačuje, že by mohl nadcházet čas to zjistit.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.