Jak dlouho si to ještě necháme líbit?

Spojené státy už nejsou pro Evropskou unii partnerem. Jsou jejich rivalem, píše se v Německu.

Mark Schieritz píše pro Die Zeit, že pro Spojené státy už není EU partner, ale rival. A ke gestům podřízenosti není důvod – Trump rozumí jen jedné řeči.

O novém americkém velvyslanci v Berlíně se už hodně hovořilo. A když Richard Grenell minulý týden napsal, že německé firmy by měly své obchody v Íránu hned skončit, bylo to víc než jen „diplomatické klopýtnutí“. Grenell takto stručně přerovnal mezinárodní vztahy, dal tomu novému uspořádání tvář. A z toho musíme vyvodit důsledky, píše Schieritz.

Ale pěkně po pořádku.

Od konce druhé světové války platilo pravidlo, že vztahy států mezi sebou navzájem by měly podléhat určitým pravidlům. Podobně jako je vztah mezi lidmi v rámci určitého státu řízen pravidly, aby to nebylo právo silnějšího, kdo bude určovat soužití, nýbrž síla práva.

V jádru zde byla po desetiletí snaha přenést ono řízení práva na mezinárodní úroveň. Instituce jako Světová obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond či Světová banka a také OSN jsou vyjádřením tohoto snažení. Vděčí své existenci za přesvědčení, že mezinárodní dohody podporují bezpečnost a blahobyt.

Američané si ovšem pro sebe brali zvláštní práva, ale víceméně poválečné uspořádání podporovali. Trump ale představuje konec. Jeho doktrína „America First“ prosazuje právo silnějšího jako modus mezinárodních vztahů. Proto vypověděl všechny dohody, které z pohledu USA představují omezení: Transpacifickou dohodu, dohodu o klimatu a nyní také íránskou dohodu.

Je potřeba připomenout, že německé firmy, které obchodují v Íránu, se chovají dle mezinárodních pravidel. Když Grenell nyní požaduje jejich stažení, tak se neodvolává na právo, ale na ekonomickou sílu USA. Americká ekonomika je pro mnoho firem důležitý odbytový trh. Pro takovéto chování máme jednoduché slovo, píše Schieritz: vydírání.

Z tohoto důvodu dobře míněné apely na transatlantické partnerství dál nepovedou. USA za Trumpa už nejsou pro Evropu partner, aspoň tedy jestli to slovo má být něčím víc, než jen diplomatickou floskulí. Jsou to protivníci, rivalové. Německá kancléřka to pochopila rychleji než francouzský prezident. Ten žil v domnění, že Trump podlehne jeho šarmu a může být pak přeci jen přemluven.

Pro gesta podřízenosti, tvrdí Schieritz, není žádný důvod. Americká ekonomika je velká, ale evropská, vzhledem k ročnímu výkonu, je větší. Jinak řečeno: Američané mohou evropským firmám přivodit velké ztráty, ale Evropané Američanům také. A na to se často zapomíná.

Rozpoznání tohoto neznamená, že se s Trumpem nebude mluvit, i s Putinem se mluví. Ale s rivaly se jedná jinak, než se spojenci. Na místo principu spolupráce musí nastoupit princip konfrontace.

Schieritz konkrétně navrhuje: každá americká sankce, nebo vyhrožování jimi Evropanům, bude bezprostředně zodpovězena evropskou sankcí, nebo odpovídající výhrůžkou a to v přesně stejné výši.

To je jediná řeč, které Trump rozumí, a která by ho snad mohla přivést k rozumu.


Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.