Co vlastně sledují Verhofstadt a Macron, zastánci těchto kroků, a proč jenom o Polsko a Maďarsko ve skutečnosti nejde?
Diskuze o evropském rozpočtu jsou nyní intenzivní a někteří evropští politici trvají na tom, aby byly regionální rozvojové fondy poskytovány jenom těm členům, kteří dodržují evropská pravidla, napsal Slawomir Sierakowski pro Social Europe. Podle kodaňských kritérii musejí mít všechny členské země unie liberální demokracii, právní stát, respektovat lidská práva a chránit menšiny.
Návrh svázat fondy s těmito požadavky cílí na maďarskou a polskou vládu. Tyto vlády sice pohrdají evropskými institucemi, ale jsou dost chytré na to, aby přímo neporušovaly pravidla, přestože ignorují doporučení Benátské komise. Nejvíce zřejmě vadí, že obě země jsou opravdu největšími příjemci evropských fondů.
Komu to uškodí? A komu prospěje?
Ti, kdo žádají, aby EU přestala financovat neliberální režimy, jsou například Guy Verhofstadt, předseda liberální frakce EP ALDA, a francouzský prezident Emmanuel Macron. Mezi jejich oponenty nejsou jenom vlády Polska a Maďarska, ale i opozice v obou zemích. V Polsku a Maďarsku vládní strany donutily opozici k poslušnosti pomocí nacionalistického vydírání, takže z obav, že bude označena za nevlasteneckou, drží vládní linii.
Opoziční politici v obou zemích také říkají, že odejmutí fondů poškodí obyčejné Maďary a Poláky. Kdyby se jednalo o nedemokratické režimy, pak by argument, že za svoji vládu nenesou odpovědnost, platil. Tady ale neplatí – Orbán i Kaczyński byli zvoleni, připomíná autor.
Jistěže je v každé demokracii dost lidí, kteří nevolili danou vládu. Jenže platí také, že ti, kdo jsou v menšině, musejí uznat většinové výsledky voleb – jako to bylo v případě skotského „ano“ v referendu o Brexitu.
Suspendování fondů pro Maďarsko a Polsko se může tím pádem jen těžko jevit jako hrubá nespravedlnost. Demokracie slibuje lidem volby, ne štěstí, míní Sierakowski. Jenže maďarská a polská opozice varují, že suspendování fondů se obrátí proti EU a dál posílí anti-evropské populisty. Lze předpokládat, že odejmutí financování bude velmi nepopulární a populisty tak posílí. Ani moralizující argumenty Verhofstadta a Macrona nejsou zcela nesobecké. Politici a novináři často vidí tuto kampaň chybně, jako by se jednalo pouze o věc Polska nebo Maďarska. Po Brexitu se ale předpokládá, že evropští liberálové utrpí značné oslabení – Macron a Verhofstadt se tak snaží posílit svoje pozice rétorikou vůči východoevropským populistům. Dobře vědí, že i křesťanští demokraté jsou nakaženi populismem.
Strašidlo východoevropského populismu pro domácí účely
U Macrona se míchají morální argumenty a ekonomické zájmy – jeho kroky proti polské PiS souvisejí s jeho hospodářskou a pracovní politikou. Oba dva politici pak zdůrazňují strašidlo populismu z východní Evropy, aby oslabili svoje vlastní populisty doma. Pokud se jim podaří vytvořit dost velkou frakci v Evropském parlamentu po volbách v roce 2019, budou se moci zbavit křesťanských demokratů a také Progresivní aliance socialistů a demokratů.
Ovšem pokud se bude pravidlo „fondy za právní stát“ realizovat, může dost dobře padnout na hlavu ne Orbánovi a Kaczyńskému, ale příštím vládám obou zemí. Především v Polsku se sice PiS drží na vrchol výzkumů, přesto by ji koalice nepopulistických opozičních stran mohla překonat. Čím víc Evropská komise lká nad původní modelovou východoevropskou demokracií, tím je jasnější, že Brusel už k Polsku nebude tak pozitivně naladěn, jako býval dříve. Nehledě na to, kdo bude u moci.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.