Projekt společné měny lze jenom těžko považovat za úspěch. Třetí dekáda její existence rozhodne o budoucnosti.
Ekonom Hans-Werner Sinn píše pro Project Syndicate o tom, že euro nelze považovat za úspěšný projekt. Uvádíme to jako příklad typicky německého pohledu, v němž vinu za problémy eura mají země Jihu. (pozn. redakce: Sinn například zcela ignoruje to, že levné úvěry byly stanoveny právě kvůli Německu, které bylo na začátku fungování eura v recesi, i to, že „socialistické vlády“ prováděly politiku škrtů, která zcela selhala atd. Jde ovšem o dominantní německý pohled).
Je to dvacet let, co bylo formálně vytvořeno euro. Těžko lze říci, píše Sinn, že je jednotná měna úspěch. V prvním desetiletí pomohla vytvořit obrovskou úvěrovou bublinu v jižní Evropě, pak vznikla komplikovaná monetární a transferová schémata, a nyní se objevují další problémy.
První desetiletí bylo jako party, hlavně v jižní Evropě, druhá musela nutně přinést kocovinu. Nyní vstupujeme do třetí dekády, kde hlavní náladou je rostoucí politická radikalizace, píše německý ekonom.
Nejdřív levné úvěry, které byly pod ochranou eura poskytovány do zemí jižní Evropy. Tyto země mohly konečně zvýšit mzdy ve veřejném sektoru, i penze. Ale úvěry vytvořily inflační bubliny, které praskly v roce 2008, finanční trhy odmítly nadále dodávat úvěry a ekonomiky Jihu se dostaly do vážných problémů.
ECB uvolnila svou politiku pro refinancování úvěrů, některé země se staly závislými na záchranných fiskálních balíčcích. To ale finančním trhům nestačilo, píše Sinn, proto znovu zaúřadovala ECB a slíbila přes program OMT, že pokryje neomezené množství státních dluhopisů, čímž de facto vytvořila eurodluhopisy, myslí si Sinn. A pak v roce 2015 byl spuštěn program kvantitativního uvolňování, kdy centrální banka nakupuje cenné papíry, včetně vládních dluhopisů za 2 mld. eur.
Ale místo toho, aby tyto peníze navíc povzbudily domácí ekonomiky, jižní země je používají k tomu, aby provedly platební příkazy do Německa. Bundesbanka úvěruje nákupy zboží, služeb, nemovitostí či celých firem, to je prý důvod velkých přebytků exportu Německa.
Německo má v systému Target platebních příkazů za 976 mld. eur. Jako by to byla zvláštní práva čerpání z MMF, jen s tím rozdílem, píše Sinn, že jich je mnohem víc. Je to obrovská částka, větší než to, co si země MMF jsou ochoty půjčit mezi s sebou.
Ale zpracovatelský průmysl jižních zemí má stále problém obnovit konkurenceschopnost, myslí si Sinn. Výstup z tohoto sektoru je stále pod úrovní před krizí, nejen v Portugalsku, ale i Itálii, Řecku, či Španělsku. A nezaměstnanost mladých je v těchto zemích děsivě vysoká.
Je potřeba říct, že Portugalsko, Řecko a Španělsko mají ve vládách radikální socialisty, kteří opustili koncept fiskální odpovědnosti, kterému říkají „austerity“. A je to ještě horší, stěžuje si Sinn, italské strany establishmentu byly smeteny. Nová populistická vláda plánuje dluh dále zvýšit.
Evropa to prostě s eurem přehnala. Dahrendorf měl podle Sinna pravdu, když řekl, že měnová unie je závažná chyba, špatný cíl, který nejenže nespojí Evropu, ale rozdělí ji.
Je těžké vidět cestu kupředu, zakončuje Sinn. Někteří chtějí ještě více spojení dluhu a sdílení rizika, jiní říkají, že to posune Evropu do ještě větší finanční neodpovědnosti. A k tomu se evropská konkurenční pozice zhoršuje, stačí se podívat na Čínu, stále agresivnější Rusko a Ameriku. Třetí dekáda rozhodne o osudu eura.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.