Islandská historie je historií vzestupů a pádů, píše agentura Bloomberg.
Takže když se obyvatelé sopečné skály uprostřed Severního Atlantiku s burácením vrátili z ekonomického kolapsu roku 2008 (poslední boom byl díky cestovnímu ruchu a stavebnictví), v ulicích se už hovoří o tom, jak bude vypadat další krize a kdy přesně udeří.
„Teď zrovna procházíme expanzivní fází cyklu,“ říká Einar Jonsson, řidič v důchodu. „Několik dalších měsíců – možná to bude rok či dva – budou po sobě Islanďané šlapat, aby vydělali, kolik jen můžou a vydělali si tak dost na přežití dalšího kolapsu.
Ale jen o slovo „muže z ulice.“ Významné průmyslové firmy, místní ekonomové, a dokonce i EU a MMF, ti všichni varují, že se islandská ekonomika vystavuje riziku přehřátí.
Poslední údaje ukazují, že ekonomika v hodnotě 21 mld. dolaru roste roční měrou 10,2 %. Růst mezd je dvouciferný, ceny bytů rostly minulý rok o 11 %, ale obchodní deficit roste také a nezaměstnanost se smrskla pod tři procenta. Centrální banka je pod tlakem, aby snížila úrokové sazby a zabránila tak posilování měny.
Island se možná vyhne tzv. „tvrdému přistání“, jako bylo to, které zažil na konci roku 2008, ale „historie nás učí, že nejsme moc dobře ve zvládání takovýchto situací,“ říká Gylfi Magnusson, profesor ekonomie na Islandské univerzitě a bývalý ministr ekonomiky. „Doufám, že jsme se něco naučili a že to nyní zvládneme lépe, než jak tomu bývalo v minulosti. Ale to se ještě uvidí.“
Island bezesporu podnikl řadu kroků, jak zvládat lépe příští ekonomický pokles, včetně přísnějšího dohledu nad svými bankami, které byly hlavními viníky kolapsu roku 2008. Vláda omezila půjčky v zahraničích měnách a nyní má i rozpočtový přebytek. Země má přebytek běžného účtu a centrální banka vytvořila masivními devizové rezervy. Parlament také nelenil, např. požádal, aby ministerstvo financí představilo pětiletý plán pro veřejné finance.
Arni Oddur Thordarson, hlavní manažer firmy Marel, která prodává zařízení pro zpracování potravin a je islandskou největší kótovanou firmou, říká, že ekonomika je nyní mnohem více diverzifikovaná, a tedy je schopná lépe odolat dalšímu šoku.
Také podotkl, že Island ušel velký kus cesty, v 80. letech býval jednou z nejchudších zemí západní Evropy, podle příjmu na hlavu, a nyní je jednou z nejbohatších, i když cesta je někdy poněkud „kostrbatá.“
„Když se podíváte na šíři islandské ekonomiky, tak to nikdy nebylo tak skvělé jako nyní, říká Thordarson. „Nyní je to jen otázka rovnováhy – ekonomika je více vybalancovaná než kdy předtím.“
Ovšem ekonomický úspěch tu není pro všechny. To bylo patrné při volbách minulý rok, kdy se Pirátská strana téměř dostala k moci díky víru anti-establishmentové nespokojenosti.
Pro Gudrun Gunnarsdottir, která je učitelkou v mateřské školce v Reykjavíku, má nový ekonomický model k dokonalosti daleko. Ztratila svůj byt kvůli kolapsu roku 2008, když nebyla schopná platit v půjčku v zahraničních měnách, jelikož islandská krona se prudce propadla.
Nyní nevydělává dost, aby dosáhla na hypotéku, ale platí v nájmu více, než když splácela půjčku na bydlení.
„Dobrá, tak platím o 40 000 kronur více každý měsíc, abych zaplatila nájem“, říká. „Jsem ráda, že tu neučím matematiku, protože na Islandu 2+2 neznamená vždycky 4.“