Die Welt. Ceny v Německu vzrostly nejrychleji od roku 2012. Poprvé se inflace vyšplhala přes hranici dvou procent. A pocitově jsou ceny ještě výše.
Pro německé spotřebitele je to nepříjemné překvapení: poprvé do srpna 2012 je inflace nad prahem dvou procent. V únoru se ceny zvýšily o 2,2% ve srovnání s minulým rokem.
Havní vinu má rostoucí cena ropy na světových burzách, která ovlivňuje také cenu benzínu diesel. Ale tak mnoho potravin výrazně podražilo. Především ovoce a zelenina, ale také mléčné produkty jako máslo.
A konce nárůstu cen nevidět, už jen ze statistických důvodů: mnoho potravin i pohonných hmot byly na začátku minulého roku podstatně levnější. Pokud nyní zůstanou ceny másla stabilní, přesto míra inflace poroste. A kromě toho od července minulého roku rostou ceny základních potravin každý měsíc.
Už na přelomu roku inflace v Německu neočekávaně poskočila a zaznamenala největší přírůstek za posledních 23 let. Návrat zdražování zrovna ve volebním roce skrývá politickou rozbušku – především v Německu, kde jsou občané na toto téma citliví.
Němci mají stále peníze uloženy na běžných účtech, které jsou velice nízko úročeny. Úspory ve výši 2,1 bilionů euro jsou tam shromažďovány bez úročně a podléhají tedy inflaci.
Při aktuální míře inflace ve výši 2,2 % ztrácí němečtí střadatelé 46 mld. euro na kupní síle za rok. Dá se tedy očekávat, že bude sílit volání po vyšší úrokových sazbách a tím pádem také tlak na Evropskou centrální banku.
Mnoho zaměstnanců navíc pocítí, že jejich reálný přírůstek mzdy se prostě nedostavil. V minulém roce se totiž tarifní platy zvýšily v průměru o dvě procenta. Ve vyjednáváních totiž hrála roli tehdy ještě nízká inflace. A jak ukazuje současný cenový vývoj, tak z navýšení zaměstnancům reálně nic nezbude. Dá se očekávat, že tento rok budou odbory vystupovat rázněji.
ECB se znovu nachází v paradoxní situaci. Měsíce se snažila inflaci povzbudit a když se to nyní povedlo, je zde velké dilema. Neboť se tak stalo zrovna v Německu, v zemi, v níž je fobie z rostoucích cen obzvláště silná.
I další země Eurozóny ohlásily navýšení cen. Například ve Španělsku se inflace vyšplhala na tři procenta, v Itálii z jednoho procenta na 1,5. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že se v Eurozóně jako celku dosáhne hranice dvou procent.
Proto bude debata v ECB o správném monetárním kurzu ostřejší. Kritici se domnívají, že by vzhledem k nárůstu cen ECB měla připravit scénáře k odchodu od uvolněné monetární politiky. V současné době nakupuje centrální banky dluhopisy v měsíčním objemu 80 mld. eur. Program, který se od dubna sníží na 60 mld. eur, by měl v prosinci skončit.
Jsou tu ale i jiné signály, například ve Francii byl zaznamenán překvapivý pokles z 1,6 % na 1,4%. Irsko či Řecko jsou do cíle ECB daleko. Ovšem centrální bankéři spíše než klasickou míru inflace sledují tzv. jádrovou inflaci, která vylučuje zdražení energií a potravin. A tato jádrová inflace činí v Eurozóně jedno procento, v Německu 1,5 procenta.
Ovšem spotřebitelé pro to asi nebudou mít pochopení. Protože oni prostě cen za energie a potraviny vyčlenit nemohou. Proto se při denních nákupech již nyní inflace pociťuje jako vysoká.