Jan Schneider i tuto neděli nabízí výlet do světa jazzové hudby a tentokrát i tak trochu „valentýnsky“.
Jakkoliv působí samozřejmě, dosti neskutečný je výkon kontrabasisty Adama ben Ezry, který hraje na pětistrunný nástroj v akordech, ale současně ho využívá jako perkusivní nástroj a k tomu zlehýnka stepuje! FLAMENCO! Kdo nevěří, ať tam běží, do pražského klubu Jazz Dock, kde má vystoupit 25.února.
Avizoval jsem minule, že dnes mělo být všechno jinak, ale chtě-nechtě jsem zaznamenal, že bylo Valentýna. Ačkoliv ho neslavím, vybavila se mi asociace na Valentýnskou suitu. Posílám ji tedy jako dáreček dvěma stále mladým holkám, které mají v těchto dnech stejné, nepřiměřeně vysoké narozeniny. V. sice už mezi námi není, ale její diblík zůstane v paměti navždy. Zato V. dělá jisté pokusy v naznačeném směru, ale daří se jí jen zčásti, protože i ona stále zůstává mladá. (U žen se nesděluje věk, a když, tak se nesděluje jméno. My nesdělujeme radši nic. Varianta: V Izraeli proslul svým taktem soudce, který pravil: „Svědkyně nám sdělí svůj věk, a pak bude vzata pod přísahu.“ Více zde.) Valentinský dáreček se tedy příznačně jmenuje Valentyne Suite (druhá část, která nenaskočí automaticky, je ZDE). Pochází z repertoáru skvělé skupiny Colosseum a důvodem, proč na ni upozorňuji, je fenomenální Jon Hiseman, jehož bubnování vypadá neskutečně samozřejmě. I přes mizernou kvalitu záznamu je vidět jeho styl, který by se dal nazvat přímo bubenickou choreografií. Jeho hra je podmanivá a neustále se odpoutává od rocku, pro který je typický „těžký zadek“, a uhání vpřed a akceleruje kapelu opravdu jazzovým způsobem. Přiznám se, že to je jedna z kompozic, kterou poslouchám půl století, a alespoň co se mě týče, stále to funguje.
U dvou žen ještě zůstaneme. Jak dokáže tango multikulturně rozvášnit! Gruzínky Khatia a Gvantsa Buniatishvili hrají Libertango veleslavného argentinského skladatele a hudebníka Astora Piazzolly. Nádhera, klavír v parku! Krásné počasí, už na to bude brzy pomyšlení! Pěkný poslech přeji.